Gita Zbavitelová: Normalizace vztahů mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty je historickým mezníkem

Až bude historická mírová dohoda podepsána, stane se po smlouvě s Egyptem z roku 1979 a s Jordánskem z roku 1994 teprve třetí mezi Izraelem a arabskou zemí. Zprostředkoval ji Donald Trump a jeho zeť a poradce Jared Kushner.

Čtěte také

Karel Barták: Pokud Izrael spustí anexi, ohrozí se zevně i zevnitř

Podle čtvrtečního společného prohlášení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, Donalda Trumpa a korunního prince emirátu Abú Zabí a faktického vládce celých emirátů Muhammada bin Saída al-Nahjána navážou obě země diplomatické styky a hospodářskou spolupráci, zřídí velvyslanectví a zavedou přímé letecké spojení. To vše výměnou za to, že Izrael neanektuje část Západního břehu Jordánu.

Trump vyjádřil naději, že k podpisu smlouvy dojde zhruba za tři týdny ve Washingtonu, a uvedl, že o podobné smlouvě jedná i s dalšími arabskými státy. Podle nejrůznějších náznaků by mezi prvními mohly být Bahrajn a Omán; obě země také emirátní krok pochválily jako rozhodnutí, které přispěje k míru a stabilizaci na Blízkém východě. Izraelská delegace zamíří do emirátů už příští týden.

Zrada Palestinců

Palestinská samospráva dohodu ostře odsoudila a označila za „zradu“. Její předseda Mahmúd Abbás odvolal z emirátů vyslance a z nedostatku lepších nápadů emiráty vyzval, aby svůj záměr zrušily. Ty mu ale vysvětlily, že úmluva odvrátila anexi, kterou Palestinci tolik kritizovali, a „zachová naděje na dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu“.

Abbáse rozhodnutí emirátů tolik rozčílilo i proto, že dlouholetým poradcem korunního prince Muhammada bin Saída al-Nahjána je jeho úhlavní nepřítel a politický soupeř, bývalý představitel jeho hnutí Fatah Muhammad Dahlan. Ten princi normalizaci vztahů s Izraelem nepochybně doporučil.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Za záhadnými incidenty v Íránu zřejmě stojí Izrael

Kvůli „odložené“ anexi se zase hněvají izraelští osadníci, ale mírová smlouva znamená mnohem víc – Netanjahu vstoupí do dějin jako třetí izraelský mírotvorce a možná s arabskými státy ještě uzavře další dohody. Je to pro něj tak obrovský úspěch, že o celém jednání neřekl ani svým koaličním partnerům z uskupení Modrobílá, ministrovi obrany Bennymu Gancovi a zahraničí Gabimu Aškenazimu, aby tento triumf patřil jen jemu a nikomu jinému.

Izraelsko-emirátní smlouva o normalizaci vztahů, která se podle Jareda Kushnera vyjednávala půldruhého roku, je rovněž důležitým předvolebním úspěchem Donalda Trumpa. Americký prezident dokonce naznačil, že by za ni měl dostat Nobelovu cenu míru.

Netanjahu a izraelská tajná služba Mosad – její ředitel Josi Kohen se o dohodu zásadně zasloužil – zlepšují vztahy s arabskými zeměmi už mnoho let, podle premiéra už od roku 2009. S emiráty Izrael sdílí zpravodajské informace, poslal jim lékařské vybavení k boji proti koronaviru a obě země spolupracují i vojensky nebo na výzkumu a vývoji technologie proti covidu-19. Emiráty zase poslaly Izraeli testovací sady.

Do této arabské země občas jezdí i izraelští politici a běžně se navštěvují podnikatelé. Bohaté emiráty teď slibují Izraeli investice, ale mimo jiné očekávají, že jeho občané budou moct navštěvovat mešitu Al-Aksá na jeruzalémské Chrámové hoře, třetím nejposvátnějším místě islámu. To jim Netanjahu rád umožní, protože to bude pro Izrael hospodářsky přínosné.

Íránská jaderná hrozba

Hlavním důvodem sbližování je Írán, jeho rozpínavosti, podpory terorismu, a hlavně jaderného programu se totiž arabské státy velmi obávají. Pro Teherán je izraelsko-emirátní usmíření velkou ranou – značná část tajného obchodu s ropou, který mu zakazují sankce, prochází přístavem v Abú Zabí a emiráty teď budou jistě také nakupovat izraelské zbraně.

Mírová smlouva má velký význam pro izraelsko-palestinský konflikt. Většina mezinárodního společenství Izraeli dlouhá léta tvrdila, že míru s Araby nedosáhne bez rozsáhlých ústupků, jako je návrat k hranicím z roku 1967 a souhlas s odstoupením východního Jeruzaléma Palestincům, jak to výměnou za normalizaci vztahů požadovala i takzvaná Arabská iniciativa.

Teď se ukázalo, že to jde i bez ústupků. Ty museli udělat Menachem Begin kvůli míru s Egyptem a Jicchak Rabin pro mír s Jordánskem – Begin se musel vzdát dobyté části Sinajského poloostrova a Rabin podepsal dohody z Osla a potvrdil Jordánsku správu nad muslimskými a křesťanskými svatými místy v Jeruzalémě. Netanjahu ale vlastně žádný ústupek neudělal – přestože zdůraznil, že anexe je jen pozastavena, a ne zrušena, teď o ní dlouho neuslyšíme, to ostatně potvrdil i Trump. Odklad je jen virtuální, protože žádný konkrétní plán anexe nikdy nevznikl. Anexe už prostě není na stole.

Normalizace vztahů Izraele s emiráty také ukazuje Palestincům, že jejich věčné odmítání kompromisů nejen nepřináší vytoužený výsledek, ale vede i ke ztrátě tradičních spojenců. Arabské země ostatně už dávno dávají najevo, že mají palestinské neústupnosti plné zuby, a často je už ani finančně nepodporují. Palestinci zjistili, že zastavit íránské směřování k jaderné zbrani je pro arabské státy důležitější než palestinská kauza.

A přinejmenším jedna arabská země si od nich nenechá diktovat, za jakých okolností smí, nebo nesmí pěstovat vztahy s Izraelem. Palestinci kvůli avizované anexi přerušili s Izraelem styky i důležitou bezpečnostní spolupráci. Emiráty jim teď vzkázaly, že tuto krizi vyřešily, a vybídly obě strany k jednání. K tomu rozhněvaná samospráva jistě nepřistoupí, ale pokud bude dohod mezi Izraelci a Araby přibývat, možná si to rozmyslí – ale spíš až po odchodu Abbáse z funkce.

Gita Zbavitelová|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Netanjahu dosáhl největšího diplomatického úspěchu své kariéry a spolu s Trumpem a Spojenými arabskými emiráty udělal důležitý krok k míru na Blízkém východě. Smlouva bude představovat přelom s dalekosáhlými pozitivními důsledky pro celý region.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu