Jan Fingerland: Smrt v Gaze aneb O úloze osobnosti v dějinách

Představitel ozbrojeného křídla palestinského Islámského džihádu Bahá abú Atta byl zabit izraelskou armádou
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Představitel ozbrojeného křídla palestinského Islámského džihádu Bahá abú Atta byl zabit izraelskou armádou

Mezi Gazou a Izraelem létají rakety a hrozí rozsáhlejší konflikt.

To, že je střetnutí mezi dvěma neslučitelnými politickými entitami tak nějak nevyhnutelné, ale nevylučuje, že může nastat i z nahodilých a unikátních příčin. Tak je tomu i v případě zatím posledního vzplanutí bojů mezi Izraelem a Gazou.

Za jejich zažehnutím stojí představitel ozbrojeného křídla palestinského Islámského džihádu Bahá abú Atta, který v poslední době začal ostřelovat izraelské území.

Nedlouho před izraelskými volbami jeho rakety dokonce před kamerami zahnaly do krytu právě řečnícího premiéra Benjamina Netanjahua. Ten tím, přinejmenším podle izraelských komentátorů, ztratil část své aury muže, který dokáže zajistit bezpečnost, a třeba přišel i o nějaký ten hlas.

Ironií přitom je, že Atta nejednal v souladu s hnutím Hamás, které v Gaze vládne, a pravděpodobně ani na rozkaz svého šéfa, nejvyššího exilového představitele Islámského džihádu Zijáda al Nachaly. Atta totiž už nějakou dobu systematicky budoval svou vlastní politickou a vojenskou pozici v Gaze a dokázal ji rychle upevnit natolik, že už byl nedotknutelný.

Bojovný a bojovnější

Hamás totiž na jedné straně musí udržovat image bojovné síly, a tedy jen těžko může perzekvovat někoho, kdo se také angažuje v ozbrojeném boji proti Izraeli. Jistě také nemá zájem na tom, aby se v Gaze objevila nějaká síla, která by mohla hnutí konkurovat.

Současně má ale Hamás své závazky vyplývající z dohody o příměří po poslední válce s Izraelem. Hnutí, jehož pozice oslabily nedávné ekonomicky a sociálně motivované protesty, také úspěšně stabilizovalo situaci a chtělo z ní trochu těžit, nechtěol tedy Izraelce nebo Egypťany přimět k vyhlášení nového embarga. Situace navíc ohrožuje přítok peněz zprostředkovaných Egyptem a Katarem.

A v neposlední řadě, pro Hamás je nyní prioritou přimět konkurenční Fatah k volbám, o kterých se domnívá, že pro něj budou výhodné. Válka tyto plány může zhatit.

Paradoxně to tedy znamená, že Hamás i osiřelý Islámský džihád teď musejí udržovat tvář, střílet rakety do Izraele a slibovat pomstu, ale ve skutečnosti se mnoha jeho čelným představitelům ulevilo, protože se zbavili ambiciózního potížisty.

Attův vzestup souvisí s děním v širší oblasti, zejména rostoucími ambicemi Íránu, který se ale současně ocitá pod větším tlakem amerického embarga. Islámský džihád má s Íránem dlouhodobé vztahy a funguje jako polozávislý klient Teheránu, i to ho chrání před zlobou Hamásu. V poslední době projevoval Írán zesílenou asertivitu, včetně zatím bezprecedentních útoků na cizí lodě v Perském zálivu nebo saúdská ropná zařízení.

Netanjahu děkuje

Přesto podle řady izraelských analytiků jednal Atta z osobních pohnutek – prostě byl ambiciózní. V takovém případě by se ukázalo, že úloha jednotlivce v dějinách může být velká. Jeho sázka na konflikt – s Izraelci, s vedením vlastní organizace, s Hamásem i s Egyptem, a také jeho násilná smrt mohou zpětně ovlivnit i izraelskou politiku.

Mohou vdechnout novou naději Benjaminu Netanjahuovi, jemuž mnozí Izraelci už odpočítávali konec. Netanjahuovi kritici dokonce tvrdí, že z pozice úřadujícího premiéra rozhodl o atentátu na Attu, aby posílil své image v povolebním vyjednávání nebo se Attovi pomstil za ponížení, když musel před jeho raketami utíkat do krytu.

Jan Fingerland

Jisté je, že Benny Ganc, pověřený sestavením izraelské vlády, může být v tomto předválečném stavu donucen k větším ústupkům Netanjahuově bloku, a naopak se snižuje šance na vstup izraelských arabských stran do koalice. Konec konců, premiérem byl během poslední války s Hamásem v roce 2014 Netanjahu, ale velitelem operace byl Benny Ganc, tehdy ještě voják v činné službě. Atta se ještě z hrobu postaral o to, aby se Izraelci znovu zamýšleli nad ztrátou své odstrašující schopnosti, se všemi případnými politickými důsledky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu