Kateřina Smejkalová: Úředníci na mušce bez opory v realitě
Dlouhodobě by v české veřejné debatě pohledal větších otloukánků než jsou zaměstnanci státu – platí za přeplacené a zbytečné. Ani dosluhující vláda v tom nebyla výjimkou – zejména úředníci čelili v uplynulých letech jak neustálému vyhrožování výrazným snížením počtů, tak šetřením na jejich platech.
Další kolo předhánění se v tom, kdo státním darmožroutům zatne tipec razantněji, se pak dá opět očekávat v nadcházející předvolební kampani, je totiž mimořádně vděčné. Je tak dobře, že právě nyní think-tank IDEA při společném ekonomickém pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd CERGE-EI přichází s analýzou uvádějící celou řadu fakt a souvislostí na pravou míru, abychom byli lépe vybavení tomuto specifickému typu populismu čelit.
Zanedbatelné počty i výdaje
Klíčový je přitom rozklad, kdo se do veřejného sektoru vlastně počítá – celkově je takových lidí zhruba milion, tedy pětina veškeré pracovní síly v Česku. Necháme-li stranou zaměstnance vysokých škol, veřejného zdravotnictví a státních firem a zaměříme-li se pouze na ty, kteří spadají přímo pod státní rozpočet, dostaneme se asi na polovinu. Z tohoto půl milionu pracuje podstatná většina v regionálním školství následovaném policií, hasiči, celní správou a armádou.
Čtěte také
Úředníků, skupiny zdaleka nejvíc opovrhované, je tak pouhých 75 tisíc, což tvoří jen 15 procent zaměstnanců státu a mizivých 1,4 procenta všech ekonomicky aktivních lidí u nás. Většina z nich pracuje v tzv. neústřední státní správě, tedy na úřadech práce nebo finančních či stavebních úřadech.
Ústřední státní správě dominují ministerstva, i tam ale pracuje jen něco přes 20 tisíc lidí, což je už vyloženě zanedbatelných asi 5 procent státních zaměstnanců a necelého půl procenta veškeré pracovní síly v ekonomice.
Analýza výzkumného týmu tak konstatuje, co je tváří v tvář těmto číslům zcela očividné: Státních úředníků je mnohem méně, než jaké jsou laické představy zhusta přiživované politickou rétorikou. To logicky relativizuje i potenciál jakýchkoli úspor, ačkoli také v tomto ohledu političtí aktéři obvykle vytváří zcela opačný dojem. Ve skutečnosti se to má tak, že úředníci stojí stát pouhá dvě procenta jeho celkového rozpočtu.
Nekonkurenceschopné platy
Pohled na jejich platovou situaci naopak naznačuje, že pokud chceme, aby úřady byly konkurenceschopné se soukromým sektorem, a tudíž mezi oběma fungovala soutěž o schopné a motivované lidi, což by nakonec táhlo nahoru i mzdy v soukromém sektoru, bylo by třeba úředníky zaplatit mnohem lépe, a ne na nich škudlit.
Čtěte také
Od roku 2018 totiž jejich výdělky ve srovnání s celkovým mzdovým vývojem klesají a v současnosti se už v důsledku neochoty vlády jim průběžně solidně přidávat ocitly až pod průměrem celé ekonomiky. Úřednická místa přitom předpokládají vyšší vzdělání než mnohá jiná, tudíž by se jejich ohodnocení mělo pohybovat naopak nad ním.
Navzdory široce rozšířeným představám totiž bývá úřednická práce odpovědná a náročná, vyžaduje znalosti odpovídajícího, neustále se měnícího legislativního rámce, nezřídka angličtinu či kompetenci pracovat s komplexními IT systémy, mnohdy sociální výbavu na to pracovat s klienty a řešit nejrozličnější situace, na které nejsou kolonky.
Diskuze bez demagogie
Pro nadcházející předvolební kampaň tak nezbývá než si přát, aby se u nás debata o podobě státní správy konečně vedla méně demagogicky a více pracovala s daty a věcnými argumenty, které jsou díky výzkumníkům na stole. Aby si politici přestali dělat snadné cíle z lidí, kteří jsou tu koneckonců od toho, aby přetavovali jejich vlastní politické záměry v realitu, a aby místo toho přemýšleli, jak jim k tomu vytvořit co nejlepší podmínky.
Vůči poctivému zhodnocení, jaké agendy se mohou upozadit či sloučit a kde může s prací pomoci digitalizace, se koneckonců dlouhodobě nebrání ani odbory pracujících ve státní správě. Co jim vadí – a mělo by nám všem – jsou neustálé plošné útoky bez jakékoli opory v realitě.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
