Každého můžete donutit k páchání zla. Stačí mu říct, že je to tak správně, popisuje biolog Petr

Biolog Petr se zaujetím sleduje to, co je na pomezí mezi živočišnou a lidskou civilizací. „Člověk se vyšvihl z přírody jen díky tomu, že řadu věcí, která umí zvířata, povýšil na vyšší úroveń. Mně třeba přijde spolupráce mezi lidmi úžasná. Nebo altruismus,“ přiznává.

„Francis Collins, šéf projektu, který četl lidský genom, říká, že altruismus je tak zvláštní věc, že to musel dát lidem Bůh. Collins je silně věřící člověk a říká, že toto se nemohlo vyvinout evolucí. Zatímco evoluční biologové vám jasně vysvětlí, proč jsme altruisté a proč se nám to vyplácí. Tyto věci mně přijdou úžasné,“ popisuje Petr.

Čtěte také

Lidi odlišuje od zvířat spiritualita. I věci, které nelze vnímat smysly, nesou silné emoce, tvrdí neuropsychiatr

Zvířata ovšem nemají tendenci dělat věci, aniž by z nich nezískali něco ve svůj prospěch. Je to pro ně ztráta energie, která se jim může hodit například při konfliktu s jinými živočichy, nebo při hledání potravy.

Jednotlivec v davu

Až v pátek začnou olympijské hry, přijdou se na zahájení podívat desetitisíce lidí. Lidé se ale v davu chovají jinak, než když jsou sami za sebe. Chování v davu je evolučně mladou záležitostí, upozorňuje Petr.

„Dav vznikl až ve chvíli, kdy jsme začali budovat civilizaci, když se začaly dělat velké osady, města, kde už žilo 1000 lidí. A těch 1000 lidí prostě nemáte přečtené,“ vysvětluje biolog.

Britský psycholog Robin Dunbar říká, že jsme schopni rozeznat 1500 lidí, ale že jsme schopni udržovat jenom 150 smysluplných kontaktu s těmi lidmi, připomíná Petr. „Taky říká, že člověk má pět lidí, kteří jsou mu nejbližší, které miluje a za které je ochoten položit život,“ popisuje.

Jenže lidskou společnost náhle tvoří přes 8 miliard lidí. „Najednou se ocitáme v situacích, kdy se davu vyhnout nemůžeme. Ještě před vznikem větších osad a civilizace se lidé sdružovali v tlupách o 40, maximálně 60 lidech. Všichni se znali a všichni byli pod neustálým dozorem, to ale dnes už neplatí,“ srovnává Petr.

„Ve staré civilizaci toto vytušili a věděli. Snažili se proto vzbudit alespoň zdání toho, že všichni jsou pod dozorem, že je někdo sleduje. Například ve chvíli, kdy někam namalujete symbol oka, tak se lidé chovají slušněji, protože jsou pod dozorem,“ popisuje biolog.

V davu také vzniká anonymita jednotlivce. K tomu, aby dav začal jednat, je potřeba motiv. Ten pak může vyvolat pozitivní, neutrální nebo negativní reakci lidí v davu.

Anonymita jednotlivce

Pravá podstata člověka je podle Petra někde na pomezí mezi jeho chováním o samotě a chováním v davu. „I relativně slušného člověka je možné k zvěrstvům – jako je třeba lynč – donutit,“ je přesvědčený Petr.

Čtěte také

Biolog Petr: Naše tělo nepostřehlo, že už nejsme lovci a sběrači. Pořád ždíme z každého sousta maximum

Odkazuje se na experimenty Stanleyho Milgrama.

„Lidé někoho zkoušeli, a když byla odpověď špatná, tak ho měli potrestat. A byl tam instruktor, který říkal: ‚Ty ho musíš potrestat opravdu citelně. Podívej se, jakou udělal strašnou chybu, ta mu přece nemůže projít.‘ Ten trest měl podobu elektrického výboje a lidé byli ochotní, byť slyšeli bolestný křik trestaného člověka, mu dát 300 nebo 400 voltů. To by člověka zabilo. Naštěstí to ale skutečný proud nebyl,“ přibližuje a dodává:

„Lidé se nechají přesvědčit i k činům, o kterých ví, že nejsou správné. Když mu ale řeknete, že je to správné, a zatlačíte na něj, tak to ani nedá moc práce. Nikdo za sebe nemůže dát ruku do ohně.“

Je možné zmanipulovat k násilnému chování každého z nás? Jaký typ impulzu potřebuje normální člověk, aby něco násilného provedl? A jak se liší chování psychopatů v davu? Na tyto i na další otázky vám odpoví v pořadu Osobnost Plus. Moderuje Barbora Tachecí.