Petr Holub: Státní rozpočet in flagranti
Není to tak, jak to vypadá. Okřídlenou větu záletníků přistižených in flagranti dnes používají představitelé vlády, když vysvětlují, proč schodek státního rozpočtu dosáhl za první čtvrtletí 166 miliard korun. Pro bližší představu je možné uvést, že si stát počátkem roku půjčil částku, která odpovídá deseti procentům výkonu celé ekonomiky.
Přesto je slušné přistiženého záletníka vyslechnout. Daňový poplatník by si ostatně přál, aby se údajné nedorozumění vysvětlilo, protože v opačném případě by musel počítat s významným omezením veřejných služeb a zvýšením daní.
Čtěte také
Ministr financí Zbyněk Stanjura tedy vysvětluje, že se do rozpočtu hned na počátku roku započetly mimořádné výdaje, naopak se ještě musí počkat na mimořádné příjmy. Konkrétně se vydalo přes 30 miliard korun za cenové stropy energií a dalších 40 miliard na předfinancování škol, sociálních i výzkumných ústavů.
Naopak peníze z nově zavedené windfall tax přijdou až v červnu, počkat se musí také na dividendy energetického gigantu ČEZ, přitom dohromady jde o částku přes sto miliard korun.
Výpadky rozpočtu z počátku roku
Čtěte také
Zní to logicky, do značné míry přesvědčivě. Zneklidněný daňový poplatník dokonce může spekulovat, že vláda přece chystá úsporné reformy, proto se nutnost škrtů snaží demonstrovat na nejhorším možném vývoji rozpočtu, jakého bylo možné počátkem roku účetně dosáhnout.
Až budou reformy schváleny, aspoň na té vládní úrovni, pak se účty rázem vylepší. Na konci roku už bude schodek pod kontrolou a nepřekročí avizovanou částku 295 miliard korun.
Faktem je, že vládní vysvětlování experty úplně nepřesvědčuje. Nejobvyklejší reakcí je významné mlčení. Výjimečně upřímný byl ekonom poradenské společnosti Deloitte David Franče, který nevěří tomu, že se vládě podaří plánovaný schodek dodržet. Dokonce může být problém udržet celoroční deficit pod 400 miliardami.
Čtěte také
Příčinou takové nedůvěry nemusí být jen okolnost, že optimistické vládní prognózy stojí na příliš mnoha neznámých, tedy na tom, jaké budou ceny energií, jak se podaří získat peníze od velkých podniků nebo od Evropské komise. Zdrojem nedůvěry je v první řadě zkušenost, jak stát se svými zdroji obvykle zachází.
Exaktně to popsal ve výroční zprávě za rok 2022 Nejvyšší kontrolní úřad. „Tempo růstu státního dluhu České republiky bylo v evropském srovnání v roce 2022 třetí nejvyšší,“ uvádí zpráva. Čtenáře neuklidní, když si uvědomí, že zadlužování v novém roce ještě zrychlilo.
Ve zprávě kontrolního úřadu následuje popis jedné z hlavních příčin, proč se negativní trend rozpočtu nedaří zastavit. Veřejným financím škodí přebujelý dotační systém. Výčet neužitečných dotací podle Nejvyššího kontrolního úřadu je impozantní. Například na průmyslový výzkum bylo v posledních letech vynaloženo deset miliard, ovšem výnosy dosáhly pouze desetiny očekávané částky.
Čtěte také
Za digitalizaci státních institucí bylo loni utraceno 19 miliard, ovšem ve stejné době se Česko na evropském žebříčku digitalizace propadlo o jedno místo. Dvě miliardy byly rezervovány na podporu investic malých zemědělských farem, ovšem dotace skončily na účtech velkých kombinátů, které takovou podporu nepotřebují.
Zmíněné částky nejsou tak velké, aby položily rozpočet, ilustrují však nešťastný přístup, který může být zdrojem všeho zla. Výdaje rozpočtu nesledují jasně definovaný cíl, státní miliardy jsou tady prostě k dispozici jako zdroj zisku či obecně příjmů jednotlivých institucí včetně přibývajících úřadů a soukromých firem. Protože jejich požadavky jsou neomezené, tak navyklá praxe hrozí neomezenými rozpočtovými schodky.
Stejným způsobem je možné vysvětlit výpadky rozpočtu z počátku letošního roku. Například výdaje na cenové stropy nedostanou spotřebitelé, ale skončí na účtech energetických firem, které zároveň zatím neodvedly windfall tax. Předfinancování škol a sociálních ústavů fakticky znamená, že si přilepší komunální a univerzitní rozpočty, investiční výdaje rostou, protože s proplacením pospíchají dodavatelské firmy. Jednou větou, prioritou dosud není rovnováha veřejných financí, ale rozpočty těch druhých.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
