Charles Darwin měl pravdu. Arktický ostrovní hmyz místo do křídel investuje do potomstva

Darwinův předpoklad vědci ověřovali metodami moderní biologie a dalších disciplín. Potvrdili, že létání by hmyz v daných podmínkách stálo příliš mnoho sil a energie.

Biologové si zároveň všimli, že ani rostliny, které by na kontinentální pevnině měly semena okřídlená, se na ostrovech nesnaží šířit potomstvo na delší vzdálenosti.

Čtěte také

Do slepých ramen řek se brzy vrací vážky a další hmyz, i když v nich tečou přečištěné splašky. Dokládá to městský projekt v Arizoně

„Pro strom nebo rostlinu je lepší, když spadnou semena pod ní,“ vysvětluje entomolog a ornitolog Ondřej Sedláček.

Charles Darwin během vědecké expedice s lodí Beagle ve 30. letech 19. století i poté, promýšlel zvláštnosti života na ostrovech – zvířata tam bývají menší nebo větší než obvykle. Zaujaly ho obrovské želvy. Promýšlel, proč tam žili velcí holubi, jako byl dříve vyhynulý dronte mauricijský. Na středomořských ostrovech se donedávna vyskytovali trpasličí sloni. 

Až dnešní vědecké znalosti a metody umožňují vědcům doložit, zda se ve svých teoriích Charles Darwin mýlil, či nikoliv.  V případě arktického a subarktického ostrovního hmyzu byl přesvědčen, že zvláště kvůli síle větru tyto druhy místo létání vkládají energii do rozmnožování. 

„Dnes nás fascinuje, co všechno věděl správně, i když na to neměl metody. Přírodozpyteckým způsobem přišel na vynikající věci,“ chválí Darwina Sedláček. Jiné teorie spojují ztrátu schopnosti letu třeba s absencí predátorů nebo s větší homogenitou ostrovů.

Bruslařky v oceánu

To, že je hmyz unášen větrnými proudy, je ve vědě známo. Dokonce se pro podobné organismy používá pojem vzdušný plankton. Jeho součástí bývají například třásněnky.

„Existuje několik druhů ploštic, které profitují z unášeného hmyzu a žijí na otevřeném oceánu,“ uvádí příklad entomolog Petr Šípek.

Čtěte také

Motýlům svědčí louky u lesa, na polích se neuživí

Z naší přírody známe ploštice zvané bruslařky, které na vodní hladině sbírají uhynulý vodní hmyz. Podobně se živí jejich větší mořské příbuzné rodu Halobates. Žijí v oblasti rovníku, převážně v Tichém oceánu.

„Čekají, až tam z Jižní Ameriky dofouknou větrné proudy,“ podotýká Šípek.

Na kontinentě se něco podobného děje v horských pásmech, kterým se v odborné terminologii říká vzdušné či nebeské ostrovy. Křídla tam mnohdy ztratily třeba kobylky nebo sarančata. „Mají genetický vypínač, který rozhodne, jestli se z larvičky vyvine dospělec s křídly, nebo bez křídel,“ vysvětluje entomolog. 

Náročnost křídel

Předmětem dalšího studia hmyzu na ostrovech by mohly být případné jiné odlišnosti od života na pevnině. Hmyz tam možná nemusí unikat před konkurentem, hledat složitě zdroje potravy nebo se o ni dělit.

„Křídla jsou drahá, stojí dost energie, tady je šance, aby se nevyplýtvala,“ shrnuje Petr Šípek.

Studie australských vědců byl zveřejněna v časopise Proceeding of Royal Society B:Biological Sciences.

Poslechněte si celou Laboratoř o hmyzu, který ztratil schopnost létat, o invazním slunéčku z východu a o magnetismu, který pomáhá motýlům a ptákům. Účinkují biologové Ondřej Sedláček a Petr Šípek a herečka a zpěvačka Iva Pazderková.

Moderuje Martina Mašková.