Motýlům svědčí louky u lesa, na polích se neuživí

Modrásek černoskvrnný
Modrásek černoskvrnný
0:00
/
0:00

Motýlům svědčí louky uprostřed lesů anebo louky obklopené lukami. Plyne to ze studie 32 tisíc jedinců ze 77 druhů ve Švédsku. Motýli naopak nemají rádi rozlehlá pole a široké lány, kde se jim potrava hledá hůř. (repríza) 

„Pokud je někde les v rozumné vzdálenosti, motýlů je tam víc,“ potvrzuje zjištění švédských kolegů Ondřej Sedláček, biolog, který se stará o motýlí rezervaci u Příbrami. Motýlům také u nás vadí otevřené louky, kde není stín nebo závětří, zato jim vyhovují pastviny s občasnými stromy a keři.

Švédští vědci zaznamenali, jak motýli dokázali přežít v lesních průsecích a mýtinách, u cest, kudy projíždějí auta, nebo třeba pod elektrickými rozvody. Studii zveřejnili v časopise Landscape Ecology. 

Babočka a modrásek

Les není oblíbený biotop motýlů, ale může jim posloužit k přesunu z místa na místo, zvláště když jde o paseku. Vzrostlý les ale přeletět ho nedokážou. Mají potíže i se zemědělskou krajinou. Na 10-20 metrů však potřebují stále vidět něco, co jim připomíná domovský biotop.

Babočka Euphydryas editha bayensis

„Nemůžou vzlétnout nad řepkové pole, odletět někam náhodně,“ říká Ondřej Sedláček. Výjimkou jsou babočky, které urazí stovky i tisíce kilometrů. Jiní motýli, třeba modrásci, to nedokážou:

„Pokud je modrásek uvězněn na své louce a potřebuje se někam dostat, využívá struktury, které v zemědělské krajině zmizely, ale v lese možná existují,“ dodává vědec.

Změny v Podyjí 

Autoři studie ve Švédsku zjistili, že za posledních 100 let tam ubylo 80 % lokalit vhodných pro motýly. Ti si přitom na rozdíl od řady ptáků nebo savců s takovou změnou nevědí rady.

„Hmyz potřebuje, aby krajina odpovídala jeho potřebám, své strategie příliš měnit nedokáže,“ vysvětluje entomolog Lukáš Čížek. Dvacet procent luk vhodných pro motýly, které našli vědci ve Švédsku, považuje za ještě poměrně dobrý výsledek- V Česku jich je ještě méně. S kolegy si toho všiml dokonce i v Národním parku Podyjí:

Hmyzu je čím dál méně. Může dokonce úplně vyhynout

Čmelák, hmyz, květina (ilustrační foto)

„Motýli, brouci nebo vážky mohou během následujícího století vyhynout a spustit katastrofální zhroucení všech přírodních ekosystémů. Píše to francouzský deník Le Monde s poukazem na studii původně zveřejněnou v časopisu Biological Conservation. Práce vědců z australských univerzit v Sydney a Queenslandu, představuje první světovou zprávu o evoluci populací hmyzu. 

„Před 250 lety tvořil polovinu území národního parku les a polovinu bezlesí, dnes je to 90 procent,“ uvádí Čížek. Řídké lesy střídané loukami a bezlesými úseky i v chráněných oblastech rychle mizí, protože krajina zarůstá a už se v ní nehospodaří, nepasou se tam zvířata.

Patnáct ovcí

Nastolit změny v krajině, které by hmyz zachránily, není jednoduché. Ze zákona například nelze v lese dělat louky a louky zalesňovat, člověk ale svou činností může ovlivnit mnohé: „Mít místo 30 ovcí na hektar 15, to by se měli zemědělci naučit, protože jít na hranu úživnosti krajiny se nemůže vyplatit ani nám, natož hmyzu,“ apeluje Ondřej Sedláček, v jehož rezervaci se pasou ovce i kozy na několik desítkách hektarů.

V poslední době se do evropské přírody vracejí velká zvířata, třeba i zubři nebo pratuři. Ta můžou být podle biologa k udržování luk vhodnější, jsou totiž méně choulostivá než domestikovaná zvířata.

Z jiné nedávné studie zveřejněné v časopise Biological Conservation plyne, že až 40 % druhů hmyzu na světě hrozí vyhynutí kvůli intenzívnímu zemědělství, pesticidům a klimatické změně. Vědci do této práce zahrnuli data ze 73 různých vědeckých prací z posledních 13 let a připomínají, že úbytek hmyzu ohrožuje i ostatní živočišné druhy, které se jimi živí.

Život na hraně

Podle Ondřeje Sedláčka si ohrožení přírody posledních 10-15 let začínáme o něco více uvědomovat už i v Česku: „Víme, co dělat, a snažíme se přesvědčovat vlastníky a lidi zodpovědné za hospodaření v krajině. Díky nové vlně ochranářů a vědců se to daří,“ míní biolog, ale zároveň varuje: „ U řady druhů hmyzu jsme na hraně, máme poslední jednu dvě lokality ve střední Evropě, závodíme s časem.“

Smog ve městech škodí nejen nám, ale i užitečnému hmyzu

Včela (ilustrační foto)

Britští badatelé doložili, že hmyz ve městech hůře konzumuje rostliny „nakrmené“ vysokým obsahem oxidů dusíku. Pod vlivem smogu se mu rostliny lépe ubrání. Tisíce druhů včel a další hmyz jsou přitom nezbytnou podmínkou přežití květin, keřů, stromů i zdravého stavu půdy.

Motýlí rezervace u Příbrami, v níž působí, se rozkládá na malé ploše několika desítek hektarů. Je tedy jakousi laboratoří v malém, na níž je vidět, jak to s hmyzem dřív vypadalo. Třeba motýlů vokáčů vídá na tamních loukách stovky, v oblasti žijí i některé velmi vzácné druhy.

S kolegy Sedláček například udržuje lokalitu, v níž rostou hořce, odkud se snaží motýly dostat ještě do jiných oblastí, když by se to u Příbrami nepovedlo. „Když ho tam přeneseme a lokalita je dobře připravená, chytit se může, ale to jsou jednotlivosti, takto se hmyz nezachrání.“

Podle vědců si ale hmyz někdy přece jen poradí. Lukáš Čížek to ilustruje na případu krasců a tesaříků, kteří se živí na jalovcích. Těchto keřů v krajině ubylo kvůli úbytku pastvy a krasci a tesaříci proto přesedlali na okrasné túje. „Z pěstíren v Itálii je s tújemi kamiony rozvážejí po celé Evropě, takže se tyto ohrožené a lokálně často vymizelé druhy brouků objevily třeba v Praze, Mikulově a ve Vídni,“ vysvětluje Čížek a dodává, že jde o poměrně výjimečný případ - takový útěk „hrobníkovi z lopaty“ se podaří jen některým hmyzím šťastlivcům.

Poslechněte si celou Laboratoř, ve které biologové Ondřej Sedláček a Lukáš Čížek a herec Lumír Olšovský debatují také o námluvách motýlů a jejich DNA v květech.

Spustit audio

Související