Duhové peří měli ptáci už před 49 miliony let
Vědci prozkoumali peří 97 druhů moderních ptáků ze sbírky Kodaňského muzea s cílem zjistit původ jejich duhového zbarvení. Přišli na to, že dávní příslušníci dvou ptačích skupin, trogonů a svišťounů, měli duhová křídla už před desítkami milionů let.
Svišťouny poznáme podle srpkovitého peří, patří k nim například rorýs nebo kolibřík. Trogony najdeme na stromech v tropech po celém světě; v Africe, Asii i Americe. Poznávacím znamením jsou dva prsty směřují dozadu a dva dopředu.
Na planetě zřejmě poletovali už před 49 miliony let, kdy došlo k velkému oteplení. Našly se fosilní zbytky primotrogona, pravěkého předchůdce dnešních trogonů, který žil ve třetihorách, v období středního eocénu.
„Máme spoustu fosilií, z nichž se to dá datovat,“ říká ornitolog Ondřej Sedláček. Popisuje, že trogoni dosahují velikosti menší hrdličky a sedí vzpřímeně na větvi. Pobývají v pralesích, loví větší hmyz či drobné obratlovce.
Úhel pohledu
Když duhové peří trogonů a svišťounů sledujeme z různých úhlů pohledu, připadá nám, že zbarvení těchto ptáků se mění. To souvisí s kožním barvivem melaninem a také s keratinem, který známe například z vlasové kosmetiky. Jejich ptačí model se v evoluci zřejmě osvědčil:
„Tyto skupiny jsou starobylé a do dneška se v podstatě vůbec nezměnily,“ popisuje Ondřej Sedláček.
Autoři z anglického Bristolu studii na toto téma zveřejnili v odborném časopise Evolution. Doložili, že pravěcí trogoni a svišťouni se těm současným podobají způsobem života, tvarem těla i barvami.
„U dávných předchůdců současných trogonů a svišťounů se našly struktury, které jednoznačně dokládají, že taková barevnost už tehdy fungovala,“ říká Sedláček.
Původ duhy
Buněčný biolog a imunolog Jan Černý připomíná, že při výzkumu duhovosti peří se vědci zaměřili na malé váčky v buňce – organely, které mají řadu funkcí. Jednou z nich je zbarvení organismu.
Nejen trogoni, ale i my lidé, jsme různě barevní podle toho, kolik pigmentu máme v těchto váčcích – melanozómech, produkovaných buňkami melanocyty. „S melaninem souvisí veškerá naše barevnost kromě červené a růžové, která je dána hemoglobinem, a kromě modré barvy očí,“ vysvětluje buněčný biolog Jan Černý.
Modrá barva je podle něj u člověka, tak jako u trogonů a svišťounů, takzvanou fyzikální barvou. Nemáme pro ni extra barvivo, ale vzniká lomem světla na nanopovrších.
Peří a šupiny
Kdyby někdo chtěl využít nové poznatky z výzkumu duhové barvy ptáků třeba v kosmetickém průmyslu a zbarvení těla si chtěl někde změnit, teoreticky by to šlo díky pokročilým metodám úpravy genů.
„Lidskou genetickou informaci už dokážeme měnit,“ uvádí Jan Černý. Připomíná, že vědci i průmysl se pokoušejí přenášet barevnost přírody do našich palet.
Jenže na přírodu často nestačíme. „V mnoha případech to vymyslela tak, že ji nedokážeme dokonale napodobit,“ připouští Černý. V nadsázce dodává, že u případných kosmetických experimentů s barvami duhy by se musel člověk smířit s peřím nebo se šupinkami, jaké mají motýli.
Poslechněte si celou Laboratoř, kde ornitolog Ondřej Sedláček, imunolog Jan Černý a herečka Lenka Kočišová diskutují také o kolibřících u krmítka a dorozumívání severoamerických kardinálů.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
