Duhové peří měli ptáci už před 49 miliony let

Svišťouny poznáme podle srpkovitého peří, patří k nim například rorýs nebo kolibřík. Trogony najdeme na stromech v tropech po celém světě; v Africe, Asii i Americe. Poznávacím znamením jsou dva prsty směřují dozadu a dva dopředu.

Na planetě zřejmě  poletovali už před 49 miliony let, kdy došlo k velkému oteplení. Našly se fosilní zbytky primotrogona, pravěkého předchůdce dnešních trogonů, který žil ve třetihorách, v období středního eocénu.

Logo|foto:Český rozhlas

„Máme spoustu fosilií, z nichž se to dá datovat,“ říká ornitolog Ondřej Sedláček. Popisuje, že trogoni dosahují velikosti menší hrdličky a sedí vzpřímeně na větvi. Pobývají v pralesích, loví větší hmyz či drobné obratlovce.

Úhel pohledu

Když duhové peří trogonů a svišťounů sledujeme z různých úhlů pohledu, připadá nám, že zbarvení těchto ptáků se mění. To souvisí s kožním barvivem melaninem a také s keratinem, který známe například z vlasové kosmetiky. Jejich ptačí model se v evoluci zřejmě osvědčil:

„Tyto skupiny jsou starobylé a do dneška se v podstatě vůbec nezměnily,“ popisuje Ondřej Sedláček.

Autoři z anglického Bristolu studii na toto téma zveřejnili v odborném časopise Evolution. Doložili, že pravěcí trogoni a svišťouni se těm současným podobají způsobem života, tvarem těla i barvami.

„U dávných předchůdců současných trogonů a svišťounů se našly struktury, které jednoznačně dokládají, že taková barevnost už tehdy fungovala,“ říká Sedláček.

Původ duhy

Buněčný biolog a imunolog Jan Černý připomíná, že při výzkumu duhovosti peří se vědci zaměřili na malé váčky v buňce – organely, které mají řadu funkcí. Jednou z nich je zbarvení organismu.

Trogon|foto:Fotobanka Profimedia

Nejen trogoni, ale i my lidé, jsme různě barevní podle toho, kolik pigmentu máme v těchto váčcích – melanozómech, produkovaných buňkami melanocyty. „S melaninem souvisí veškerá naše barevnost kromě červené a růžové, která je dána hemoglobinem, a kromě modré barvy očí,“ vysvětluje buněčný biolog Jan Černý.

Modrá barva je podle něj u člověka, tak jako u trogonů a svišťounů, takzvanou fyzikální barvou. Nemáme pro ni extra barvivo, ale vzniká lomem světla na nanopovrších.

Peří a šupiny

Kdyby někdo chtěl využít nové poznatky z výzkumu duhové barvy ptáků třeba v kosmetickém průmyslu a zbarvení těla si chtěl někde změnit, teoreticky by to šlo díky pokročilým metodám úpravy genů.

„Lidskou genetickou informaci už dokážeme měnit,“ uvádí Jan Černý. Připomíná, že vědci i průmysl se pokoušejí přenášet barevnost přírody do našich palet.

Jenže na přírodu často nestačíme. „V mnoha případech to vymyslela tak, že ji nedokážeme dokonale napodobit,“ připouští Černý. V nadsázce dodává, že u případných kosmetických experimentů s barvami duhy by se musel člověk smířit s peřím nebo se šupinkami, jaké mají motýli.  

Poslechněte si celou Laboratoř, kde ornitolog Ondřej Sedláček, imunolog Jan Černý a herečka Lenka Kočišová diskutují také o kolibřících u krmítka a dorozumívání severoamerických kardinálů.