Chaos způsobený tureckou invazí do Sýrie způsobí neomezený růst radikálního islamismu, důrazně varuje novinářka Klicperová

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová se jen před pár dny vrátila přímo z místa turecké invaze na severu Sýrie, tedy ze syrského Kurdistánu. „Celá oblast je nesmírně nebezpečná a v obrovském chaosu,“ říká novinářka a šéfredaktorka časopisu Prima Zoom, která už léta cestuje se svou kolegyní Markétou Kutilovou.

„Je to tam teď velmi nebezpečné. Turecká ofenziva vytvořila nesmírný chaos, který nepamatuju ani v dobách začátku boje s tzv. Islámským státem (IS),“ přiznává novinářka. 

„Samozřejmě, že se k tomu navíc aktivovaly spící buňky IS, kterých tam bylo hodně, a Tureckem podporované milice (které fakticky invazi provádějí). Jsou tam taky džihádisté. Takže loupí, rabují, dělají si na silnicích, co chtějí. Přepadává se tam, vraždí a radikální islám je na obrovském vzestupu,“ dodává.

Turci chtějí na území syrského Kurdistánu vytvořit 30 km široký a 480 km dlouhý pás, tzv. bezpečnostní zónu. „To je ale prakticky celá hranice mezi územím Kurdů a Tureckem. Taky tam leží všechna důležitá kurdská města, je tam obilnice Sýrie a nerostné suroviny. Takže pro Kurdy je to zcela klíčová oblast.“

Turci bombardují i lékaře

Na frontu se ale teď nedostane ani jeden novinář, dokonce nesmějí ani do kurdského města Sekerani, a tak vlastně nikdo netuší, co se na místě přímo děje. „Město je obklíčené milicemi, Turci je bombardují ze vzduchu a je nemožné dostat se jak z města, tak i do něj. Všechny příjezdové silnice jsou bombardovány, dokonce nám zdravotníci Červeného půlměsíce řekli, že jsou bombardovány i jejich sanitky.“

Nejčastější slova, která tam novinářky slyšely, byla zrada a zklamání. „Často jsme slyšely jejich velmi expresivní vyjádření na účet (tureckého prezidenta Recepa) Erdogana a amerického prezidenta Donalda Trumpa. Bolest ze zrady je obrovská. Skutečně se cítí být zrazeni a opuštěni celým světem. Navíc vidí, že se propadají do obrovského chaosu, a to v zemi, která se jakžtakž začala po ‚porážce IS‘ zvedat. Jejich naděje pro budoucnost je pryč. Neudělaly jsme snad jediné interview, aby nám respondent neplakal na kameru.“     

Novinářky se přímo na místo musely dostat z irácké strany, protože už několik let do Turecka nesmějí. „Každý novinář, který jezdí do syrského Kurdistánu, nebo jen o kurdské problematice reportuje, je pro Erdogana nepřítel… Bezpochyby bychom skončily ve vězení.“ Do Sýrie obě jezdí už od léta 2015, takže tam mají kontakty a cesty, jak zjistit, co se kde děje. „Získat nějaké informace teď ale bylo nesmírně těžké, protože často nefungoval internet ani telefonní linky.“

Erdogan je vyhání z domovů

Civilní obyvatelstvo Kurdistánu tak z oblasti musí utíkat. Hovoří se snad o 400 tisících uprchlíků na cestě. Až dosud v Sýrii obývali tři kantony: Džazíri (v provincii Hasaká), Kobani (v provinciích Halab) a Afrín (provincie Rakka).

„Afrín je už pod správou Turecka, které ho přepadlo v lednu 2018. Zbývající dva kantony obývají 2–3 miliony Kurdů a Arabů. Většina žije právě v tom zhruba 30–40 km širokém příhraničním pásmu podél hranice… I když je tam infrastruktura velmi zanedbaná a zaostalá, pořád je jádrem kurdského území. Z toho jádra je chce Erdogan vyhnat a přesídlit tam ty 2 miliony uprchlíků ze svého území. Ale oni ani z toho území nepocházejí, to je nutné zdůraznit.“ Z drtivé většiny jsou to totiž Arabové (z menší části Kurdové), ale hlavně ti, co prchali před režimem syrského prezidenta Bašára Asada.   

Lenka Klicperová (vlevo) a Markéta Kutilová na fotografie z Libye

Až do 9. října, kdy začala turecká ofenziva, měli Kurdové svou samosprávu. Území spravovali nezávisle na rozhodnutí syrské vlády. „S Asadem vyjednávali řadu let, ale dosud se nebyli schopni pořádně domluvit. Až teď, kdy jim nezbylo nic jiného, než ho požádat o pomoc… Ale nikdo neví, jak se bude dohoda dál vyvíjet, protože snad každou hodinu přicházejí nové informace, které popírají ty předchozí. Prostě – obrovský chaos.“

Novinářka Klicperová ale nechce malovat Kurdy „na růžovo“, protože jejich samospráva opravdu nebyla bez poskvrny. „Byla to samospráva PJD navázaná na PKK (Kurdská strana pracujících), tedy extrémně levicovou marxistickou organizaci, která je považována za teroristickou organizaci. V autonomní Rojavě samozřejmě nepanovala demokracie, ale v kontextu Blízkého východu to bylo jedno z poměrně svobodných území, kde se dal očekávat i nějaký další pokrok.“

Země v rozkladu 

Dnes jsou města Kurdistánu vylidněná, lidé utekli na venkov, kde by snad mohlo být bezpečněji. „Ve velkých městech jsou všude stažené rolety, vládní budovy ani obchody nefungují, nikde se nedovoláte nějakého vládního představitele nebo mluvčí armády. Země je v totálním rozkladu,“ dodává.

Novinářka se domnívá, že tureckou invazí na sever Sýrie se výrazně zvýšilo i bezpečnostní riziko celé Evropy.

„Ten chaos dává neomezenou možnost růstu radikálního islamismu. Protože Kurdové nejsou schopni uhlídat detenční zařízení, kde jsou (nebo byly) manželky a děti džihádistů, ale taky samotní bojovníci IS. Spousta z nich se už dostala na svobodu… a většina se dostane až do Turecka. Manželky islamistů se už nijak netají, že se za chvíli setkají se svými manžely v Turecku. To je varovný, zdvižený prst a měli bychom to brát opravdu vážně.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Michael Rozsypal.

Související