Evropa se musí chovat k Turecku také agresivně, jinak neobstojí, věří Hokovský z bezpečnostního centra Evropské hodnoty

Radko Hokovský|foto: Jana Přinosilová,Český rozhlas

„Turecko není loajální člen, často se chová jako oponent, ne-li nepřítel, protože sleduje jiné zájmy. To je důvod, proč bychom měli zásadně přehodnotit vztahy mezi NATO i Evropskou unií a Tureckem,“ doporučuje v pořadu Pro a proti předseda správní rady bezpečnostního centra Evropské hodnoty Radko Hokovský.

To, jestli je Turecko členem NATO, prý není rozhodující. „I když dnes formálně je členem, tak spolupráce je minimální, omezená a nebrání Turecku v tom, aby už dnes rozvíjelo... spolupráci s Ruskem, vyzbrojování vlastní armády ruskými vojenskými prostředky a sledování taktických cílů v regionu.“

Je potřeba zahájit strategickou debatu o tom, co s Tureckem jako Západ můžeme dělat. Do toho má hodně co mluvit Evropská unie, která je ale velmi pasivní... Můžeme používat sankce v oblasti obchodu, které budou Turecko bolet. Je závislé na Evropě a ta toho nevyužívá... Turecko se chová agresivně, de facto vydírá Evropu, která by měla hrát stejnou hru, jinak neobstojí.
Radko Hokovský

On sám by se zaměřil na sankce v ekonomické oblasti a členství v celní unii. „Tam má Evropská unie všechny trumfy v ruce a může vyvíjet efektivní tlak na Turecko.“

„I když Turecko zůstane členem NATO, budeme k němu muset přistupovat jako k nepříteli... Dokud nebudeme vést debatu o Turecku jako o nepříteli, tak bude mít Erdogan možnost nás vydírat myšlenkou, že by země nebyla členem,“ odhaduje Radko Hokovský.

Kritiku si zaslouží nejen Turecko

Tomáš Pojar|foto: Luboš Vedral,Český rozhlas

„Turecko se z NATO nemá vylučovat, ale je čas začít přemýšlet o tom, že se může stát, že jednou z Aliance odejde. Ale není to v dané chvíli na pořadu dne,“ věří bezpečnostní analytik z CEVRO Institutu Tomáš Pojar.

Přínosem NATO podle něho je, že členské země spolu neválčí. „Není ale pravda, že by všechny členské státy Aliance byly vždy perfektními demokraciemi... Vždy se vše týká důvěryhodnosti konkrétního režimu nebo konkrétních lidí, kteří stojí v čele jednotlivých států.“

Americký viceprezident Mike Pence nepochybně tlačil na Turecko takto: zavedli jsme symbolické sankce, cla na tureckou ocel, ale pokud chcete sankce, které zdecimují tureckou ekonomiku, pokračujte dál. A to bylo to, co přimělo aspoň dočasně prezidenta Erdogana k nějakému kompromisu. Nic jiného tam nebylo, ani Spojené státy nemají příliš mnoho pák.
Tomáš Pojar

Pokud by EU byla skutečně důvěryhodná v zavádění sankcí, tak by je nemusela nikdy zavést a Turecko by se chovalo jinak. „Ale Unie takhle neuvažuje. Zavedli jsem sankce na vývoz zbraní do Turecka, čímž jsme potrestali jen sami sebe... a podpořili jsme turecký obchod s Ruskem.“

„Podívejme se na jiné evropské státy, jakou politiku vedou vůči Číně nebo Rusku. Kdo je tím, kdo umožnil firmě Huawei dostat se do zdejších sítí? Není to Turecko, ale Německo. Nepranýřujme tedy jen Turecko, které si kritiku zaslouží..., ale podívejme se, jak solidními partnery jsou ostatní státy,“ radí Tomáš Pojar.