Klára Vlasáková: Turecká invaze v Sýrii. Jak jsme ochotni pomoct?

Akce by měla podle tureckého prezidenta Erdogana vést k neutralizaci údajné teroristické hrozby, přičemž chce hlava státu vytvořit bezpečnostní zónu, jež by měla umožnit syrským uprchlíkům návrat do jejich domoviny. Tento záměr je však z turecké strany zjevnou zástěrkou pro zisk strategického území.

Čtěte také

Jan Fingerland: Co je nám do Kurdů

Erdogan celou operaci nebezpečně zaštiťuje tím, že kurdští povstalci představují hrozbu pro tureckou bezpečnost. Stejně se na to však dívá i americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Podle něj jde o oprávněnou obavu, ačkoli prý není pravda, že by USA vojenskou akci posvětily.

Řada zemí a státníků operaci s hořkým názvem „Pramen míru“ kritizuje. Český ministr zahraničí Tomáš Petříček uvedl, že Česko útok odsuzuje a že je třeba tlačit na Turecko, aby akci zastavilo. Původní kurdský spojenec, Spojené státy, stáhl před invazí ze severu Sýrie své jednotky.

To mnozí napadají s tím, že šlo o zradu, která může fungovat jako důležitá varovná zpráva i pro další americké spojence na Blízkém východě. Mezitím se dočítáme další a další zprávy o úmrtích civilistů nebo o tom, jak civilisté utíkají do vnitrozemí.

Rozděleni svobodou

Erdogan na kritiku reagoval jednoznačně: pohrozil Evropě, že pokud bude operaci dál chápat jako invazi, může poslat přes tři miliony syrských uprchlíků, které se dnes nacházejí v Turecku, směr starý kontinent.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Členové NATO nesmí zapomenout, že Turecko zaútočilo první

Řada médií ovšem upozorňuje, že takto silně destabilizované území může počty uprchlíků mířících do Evropy brzy znásobit v každém případě. A podstata konfliktu na Blízkém východě se tak stává jednoznačně globální.

Téma uprchlíků je pochopitelně podstatné a ožehavé také v Česku. Výzkum Rozděleni svobodou – Česká společnost po 30 letech, který si nechal zpracovat Český rozhlas, ukazuje, že právě téma migrace je tím, co naši společnost štěpí nejvýrazněji.

Podle sociologa Martina Buchtíka přitom nejde o nějakou apriorní nesnášenlivost, ale spíš o specifickou osobní zkušenost, kdy hraje roli také nedůvěra v český stát a jeho schopnost zájemce o pobyt a práci v Česku dobře vybrat. Podle Buchtíka je potom typickým názorem, že je prospěšnější pomáhat v místech, kde problémy vznikají.

Čtěte také

Petr Šabata: Migrace stále rozděluje společnost, ale nemusela by

I díky takovým projektům, jako je Rozděleni svobodou, lépe chápeme, z čeho se může v tuzemské společnosti rodit nedůvěra a obavy. A pokud povede turecká invaze v Sýrii k tolik potřebnému znovuotevření debaty o migraci, tak snad půjde zároveň o šanci, abychom si tentokrát lépe porozuměli. Házet po sobě morálními apely jako v roce 2015 totiž nikomu neprospěje.

Konflikt je ale rovněž velkou výzvou pro naši politickou reprezentaci. Pokud je totiž turecká ofenziva čelními státními představiteli odsuzována, tak je to srozumitelné, ale nabízí se jednoduché: no a co dál? Jak tedy konkrétně budeme pomáhat tam, kde „problémy vznikají“? A jak jsme ochotni pomáhat i mimo tyhle zdánlivě bezpečně vzdálené lokality?

Přiměřené znepokojení je z krátkodobého politického hlediska možná pochopitelné. Z toho dlouhodobého jde ale o pouhé gesto. A to v současné dramatické situaci není k ničemu.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka