Antarktidu potřebujeme bílou, aby fungovala jako náš chladič. Kontinent chrání mezinárodní smlouva už 60 let

23. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Antarktida

Před 60 lety začala platit Smlouva o Antarktidě. Dokument uzavřený během studené války dodnes zaručuje, že státy budou kontinent využívat k mírovým účelům a spolupracovat na vědeckém výzkumu. Na tom se řadu let aktivně podílejí i čeští polárníci a Česko díky tomu patří mezi země, které o Antarktidě můžou rozhodovat.

Po druhé světové válce se v Antarktidě a blízkých ostrovech odehrála řada vojenských operací. Došlo také k několika incidentům a sporům mezi státy, které vznášely územní nároky.

Čtěte také

Aby předešly hrozícím konfliktům, dohodla se na konci 50. let skupina dvanácti států zahrnujících USA a Sovětský svaz na uzavření Smlouvy o Antarktidě.

Stručný dokument rozdělený do čtrnácti článků mimo jiné stanovuje, že Antarktida bude využita výhradně pro mírové účely. Státy tak nesmí na kontinentu budovat vojenské základny a provádět jakékoli vojenské akce včetně zkoušek jaderných zbraní. Armáda se ale může podílet na vědeckém výzkumu, na němž mají země podle smlouvy spolupracovat.

Dokument také zakazuje ukládání jaderného odpadu a pozastavuje územní nároky jednotlivých zemí.

Smlouva vstoupila v platnost 23. června 1961. Československo se připojilo rok na to. Na smlouvu postupně navázala série dalších dokumentů, které se týkají například ochrany životního prostředí na souši i v moři.

Česko v elitním klubu

V současnosti Antarktický smluvní systém zahrnuje více než padesát zemí. Spolurozhodovat o výstavbě nových stanic, různých pravidlech a dalších otázkách ovšem můžou pouze státy, které tam vyvíjejí podstatnou vědeckou a výzkumnou činnost.

Čtěte také

Česko do této užší skupiny zemí s hlasovacím právem patří od 1. dubna 2014, kdy se stalo konzultativní stranou, jak připomíná Pavel Kapler z Masarykovy univerzity, který je manažerem Českého výzkumného antarktického programu.

„Je jenom devětadvacet zemí s hlasovacím právem, které můžou rozhodovat o tom, zda v Antarktidě bude, nebo nebude regulován rybolov, zda se tam budou, nebo nebudou využívat nerostné zdroje, zda tam budou, nebo nebudou smět turisté a tak dále. A Česká republika je nejmladší zemí s tímto hlasovacím právem. To znamená, že vstoupila do naprosto elitního světového klubu,“ vysvětluje.

Přibývá turistů, kteří míří do Antarktidy, a většina z nich má drony, které začínají obtěžovat kolonie zvířat.
Pavel Kapler

Kapler se zúčastnil celkem devíti českých antarktických expedic. V současnosti podle něj smluvní země řeší například regulaci bezpilotních letounů.

Čtěte také

„Přibývá turistů, kteří míří do Antarktidy, a většina z nich má drony, které začínají obtěžovat kolonie zvířat. Je proto třeba sáhnout k nějakým regulacím. Hodně se také řeší modernizace vědeckých stanic a používání nejlepších dostupných technologií pro omezení vlivu na životní prostředí. Další zajímavé téma je zakládání nových stanic. Letos se třeba projednává založení stanice pro turecký antarktický vědecký program.“

Plánovaná přestavba české stanice

Čeští polárníci teď mají hlavní základnu na Mendelově polární stanici na pobřeží ostrova Jamese Rosse, kterou otevřeli v roce 2007. Také připravují přestavbu stanice CZ*ECO Nelson na Nelsonově ostrově. Zatím jsou ve fázi plánování a shánění financí, které má na starosti Český antarktický nadační fond.

Čtěte také

„Ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně pracujeme na novém pojetí moderní stavby. Měla by být přehlídkou toho nejlepšího, co dostupné a především české technologie budou nabízet. Tak aby provoz této infrastruktury byl co možná nejmenší zátěží pro životní prostředí,“ přibližuje Kapler.

Výsledný návrh potom musí projít Antarktickým smluvním systémem, zejména Komisí pro ochranu životního prostředí (CEP). Všechny smluvní strany se k našemu návrhu musejí vyjádřit. I kdybychom už měli celý návrh připravený v ‚mašličkách‘, tak to bude trvat nejméně dva nebo tři roky než dostaneme souhlas,“ dodává.

Třicet vědeckých disciplín

Antarktický výzkum českých badatelů zaštítěný Masarykovou univerzitou se soustřeďuje především na vliv klimatické změny na jednotlivé ekosystémy Antarktidy s využitím dlouhodobých měření klimatických nebo meteorologických prvků.

Čtěte také

„Změna klimatu se kromě oteplování, které pozorujeme, projevuje také na dílčích systémech. Jde o úbytek ledovců, rozrůstání se nižších rostlin jako mechy a lišejníky, které v Antarktidě jsou,“ říká Kapler a pokračuje:

Také se zabýváme táním permafrostu – dlouhodobě zmrzlé půdy. Na geologické vědy je navázaná i paleontologie. V letošním roce očekáváme příjezd nákladu, který právě bude obsahovat cenné paleontologické vzorky, které Česká geologická služba ve spolupráci s naším programem v Antarktidě nalezla, a dopravuje je na naše území.“

Kapler připomíná, že Česko má také úspěšný mikrobiologický výzkumný program zaměřený na hledání nových mikroorganismů. „A také s námi v minulosti spolupracovali ornitologové a ichtyologové, to znamená odborníci na ptactvo a ryby. Těch vědeckých disciplín už máme zapojených více než třicet.“

Zájem o kontinent roste

Antarktický smluvní systém začal fungovat před šedesáti lety. Od té doby prošel jistými změnami, nabral nové členy a občas ho provázely napjaté situace.

Jak připomíná australský odborník na mezinárodní právo Donald Rothwel z Australské národní univerzity v článku na serveru The Conversation, situace se od dob studené války hodně změnila. O oblast má zájem rostoucí počet zemí a situace je dnes v mnoha ohledech jiná než na konci 50. let minulého století, a to nejen geopoliticky.

Čtěte také

„Antarktida je dnes mnohem přístupnější, částečně díky technologii, ale také změně klimatu. Na kontinentu má teď své zájmy více zemí než původních dvanáct států. Některé globální zdroje se stávají vzácnými, zejména ropa. To nevyhnutelně povede k tomu, že někdy v budoucnu bude věnována zvýšená pozornost potenciálu antarktických zdrojů. Žádosti o přezkoumání zákazu těžby v Antarktidě se zdají být nevyhnutelné,“ podotýká Rothwel.

Všímá si také sílící role Číny, která teď v Antarktidě plánuje výstavbu páté výzkumné stanice. Klíčové podle něj bude, jak velkou pozornost členské země vynaloží na kontrolu dodržování smluv.

Pokud nebude Antarktida chráněným místem, tak my jako lidstvo tady velmi rychle skončíme.
Pavel Kapler

Podle Pavla Kaplera by přitom mělo jít o zájem všech s ohledem na globální význam pátého největšího kontinentu.

Čtěte také

„Antarktický smluvní systém nemá žádnou výpovědní lhůtu. Dohoda je podepsána na dobu neurčitou. To je její slabina, protože si nějaký stát může usmyslet, že už smlouvy respektovat nebude a prostě vystoupí. Ten systém je opravdu velmi křehký a je založený na dobrovolném následování jednotlivých principů. Ale na druhou stranu jsou tyto principy dobře postavené. Proto věříme, že právě díky soudržnosti vědeckých programů bude možné tlačit na jednotlivé vlády, aby zůstal zachován. Antarktida by měla být nadále věnovaná vědě a míru, jak stojí v preambuli Smlouvy o Antarktidě. Je to velké území s velikým vlivem pro stabilizaci klimatu celé planety. Pokud nebude chráněným místem, tak my jako lidstvo tady velmi rychle skončíme.“

Zachovat Antarktidu chladnou a bílou

Pro budoucnost Antarktidy ovšem je klíčové zejména plnění klimatických dohod, které mají omezit emise skleníkových plynů a s tím související oteplování. To považuje Pavel Kapler z hlediska Antarktidy za největší výzvu.

Čtěte také

„Antarktidu potřebujeme zachovat chladnou a bílou. Bez bílé barvy a rozlohy všech ledovců by přestala plnit funkci chladiče, který během jižního léta odráží příchozí energii ze Slunce pryč z naší planety. A jakmile přijde naše planeta o tento chladič, tak už se s velkou pravděpodobností nebudeme mít o čem bavit… Všechny spory o území, která budou teoreticky obyvatelná po oteplení a odtátí ledu, jsou mnohem méně důležité. Teď je především nezbytné ochránit klima planety Země,“ dodává Kapler.    

Poslechněte si reportáž Štěpána Sedláčka.

Spustit audio

Související