Nejnebezpečnějším tvorem je člověk, ne zvíře. Pouze lidská agrese dokáže být záměrně zlá, shodují se manželé Dungelovi

30. březen 2025

Největší audioportál na českém internetu

Lev berberský (Panthera leo leo) | Foto: Fotobanka Profimedia

Přehrát celý seriál (2 z 2 dílů)

1. díl: Začíná národní pouť do Říma

2. díl: Nejnebezpečnějším tvorem je člověk, ne zvíře, shodují se manželé Dungelovi

„Čím víc a déle zvířata pozorujeme, tím víc paralel nacházíme i v lidském světě. Například soutěžení, konkurenci, uzavírání aliancí, které jsou pro nás výhodné – to všechno jsou věci, které mají v lidském i zvířecím světě svá místa,“ říká ředitelka brněnské zoologické zahrady Radana Dungelová. Spolu s manželem Janem se už léta vydávají do jihoamerických pralesů, kde zachycují život zvířat ale i domorodých kmenů.

Radana Dungelová

„Zvířata bojují především o teritorium, o potravní zdroje a jejich chování pak zásadně ovlivňuje výchova potomků. Přesně to stejné ale dělají i lidé nebo celé společnosti v politických státech,“ připojuje se biolog a výtvarník Jan Dungel. 

„I lidé bojují o teritorium – což bývá zdrojem tragických válek. Lidé bojují i o zdroje, ne až tak potravinové, ale surovin. A lidé mají vlastně i podobnou psychologii výchovy potomků,“ doplňuje v debatě Vertikály Dungel. 

Jan Dungel

Člověk totiž podle biologa používá hodně podobné vzorce chování – ostatně, z přírody přece pocházíme.

„V zásadě jsme svým způsobem zvířata, jen máme vysokou inteligenci. Ale mnohé zvířecí instinkty nám zůstaly,“ zdůrazňuje biolog a výtvarník. 

Zvíře není záměrně agresivní

Na druhou stranu – není podle Dungela nic nebezpečnějšího než člověk.

Čtěte také

„Člověk je nejnebezpečnější tvor na zemi, což se se zvířaty ani nedá srovnávat. Hlavně, jak se člověk dokáže chovat agresivně a krutě. Krutost má ve zvířecím chování nulovou roli, a když, pak z biologického pohledu má smysl pozitivní. Ale pouze lidská agrese může být zlá, dokonce záměrně zlá,“ uvažuje biolog Dungel. 

Při svých cestách do pralesů Jižní Ameriky se manželé snaží najít cestu k původním obyvatelům, tedy pralesním indiánům. Jak ale Dungel připomíná, už jich na světě mnoho nezbývá, většina žije ve městech a vesnických komunitách. 

„U pralesních lidí hraje obrovskou roli pověrčivost a mytologie. Zajímavé je, že se v tom lese bojí daleko víc než my, protože my ty jejich nadpřirozené bytosti za každým druhým stromem nevidíme,“ popisuje. 

Čtěte také

„Tohle už z evropské kultury v podstatě vymizelo, takže mi docela dlouho trvalo, než jsem byl schopen na to přistoupit. Měl jsem spousty předsudků a nutil jsem indiánské průvodce, aby se chovali podle mých představ – to ale nefungovalo.“ 

„Časem jsem pochopil, že to musí být přesně naopak – já se musím chovat a přizpůsobit jejich životu. Stejně jako pak i Radana, když jsme začali za nimi jezdit už spolu. Teprve poté nám to začalo fungovat.“ 

Bez pomoci nepřežijeme ani den

A přidává se i Radana Dungelová: „Součástí celého vzájemného vztahu je pokora vůči tomu, jak mají svůj svět nastavený.“

Čtěte také

Evropský nezkušený cestovatel si na začátku myslí, že je civilizačně na vyšší úrovni a tak se chová trochu povýšeně.

„Ale když je pak v pralese, tak to je jejich prostředí, ve kterém je právě Evropan tím absolutně necivilizovaným. A bez jejich pomoci bychom tam nejspíš nepřežili ani den.“ 

„Jsou věci, ve kterých si rozumíme hůř, ale také toho máme mnoho společného – stejně se smějeme vtipným situacím, stejně se bojíme, že bude bouřka, máme nepříjemné i příjemné pocity. Zkrátka emoce máme společné, jen je možná vzbuzují různé podněty. A k tomu je potřeba být otevřený a pokorný, protože pak si rozumíme, i když nemluvíme stejným jazykem,“ doplňuje Dungelová. 

Celou debatu Vertikály najdete v audiozáznamu, ptá se Karolina Antlová.

autoři: Karolina Antlová , lup

Související