Čeští vědci míří na Antarktidu. „Ořezali jsme počet lidí, aby se mohlo pokračovat," říká šéf výzkumu

7. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Antarktida

Česká vědecká expedice se chystá vyplout z Chile k Antarktidě. Masarykova univerzita vyslala menší tým než obvykle. Podstoupil karanténu i testy na koronavirus a je připravený k nalodění, jak potvrdil Daniel Nývlt, vedoucí Českého antarktického výzkumného programu, který je s nimi ve spojení. „Šli jsme cestou minimalistické expedice. Hlavně aby se udržely dlouhodobé výzkumy a nevznikla ztráta dat," říká a přibližuje, jak se česká stanice málem jmenovala po Járovi Cimrmanovi.

V jaké situaci jsou teď členové expedice?

Vyrazili do Antarktidy přes Chile už před Vánoci tak, aby mohli projít čtrnáctidenní karanténou, než se nalodí. Jsou ubytování ve speciálním hotelu, který nesmí opustit. Mají vyhrazenou jednu část patra, kam jim nosí jídlo. Také museli absolvovat dva testy na covid-19 a všichni jsou negativní.

Čtěte také

Karanténa jim měla skončit 2. ledna. Ale museli v ní setrvat až do okamžiku, kdy se přesunou na loď do Antarktidy. To se pár dní pozdrželo.

Nepoplují přímo. Na palubě stráví zhruba deset dnů, než se dostanou na stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse. Loď udělá během cesty několik zastávek u stanic na ostrovech Jižní Shetlandy, kde vykládá palivo a další materiál pro mnoho základen. 

Jak se podepsala pandemie na letošní cestě českých vědců kromě zmíněné karantény?

První problém byl dostat je do Jižní Ameriky, protože leteckých společností, které mezi Evropou a Jižní Amerikou létají, je minimum. Z dřívějších pěti letů denně zbyly tři nebo čtyři lety za týden. Vměstnat je do nich bylo trošku komplikované.

Omezené byly také vnitrostátní lety ze Santiaga do Punta Arenas, odkud odplouvají. Ale cestu do Antarktidy zajišťuje chilské námořnictvo a vojáci fungují standardně, ať už je covidová situace nebo standardní systém.

My jsme všechno nasmlouvali už během srpna a září, protože později to není možné. A samozřejmě Chilani se snaží dostát těmto závazkům. Proto už na jaře pro veškeré lidi, kteří budou vstupovat do Antarktidy, připravili velmi detailní a poměrně přísná opatření.

Jde o to, aby u nikoho nedošlo k jakémukoliv horšímu průběhu nemoci covid-19, protože evakuace lidí z Antarktidy je nesmírně složitá. A expediční lékař samozřejmě na místě nemá k dispozici veškeré vybavení, které je v evropských nebo amerických nemocnicích. Nejrychlejší evakuace přitom zabere několik dní a byla by to obrovská komplikace. Proto je podmínkou dvoutýdenní karanténa a několik negativních testů.

Vědci tentokrát nebudou řešit žádné nové vědecké problémy. Budou pokračovat v dlouhodobých monitorinzích, to je nejpodstatnější.
Daniel Nývlt

Ale i tak asi máte připravený plán B, kdyby se to navzdory opatřením stalo…

Přesně tak. My stále doufáme, že dorazí na stanici Johanna Gregora Mendela a budou moci pracovat tak, jak je v plánu. I proto jsme pro tu letošní minimalistickou expedici vybírali relativně mladší osazenstvo.

Obvykle do Antarktidy směřuje dvanáct až patnáct, někdy i více lidí. Letos jsme to ořezali na naprosté minimum osmi lidí. Je mezi nimi pět vědců, expediční lékařka a dva technici, protože chod té stanice je trošku náročnější.

Vědci prakticky nebudou řešit žádné nové vědecké problémy a budou pokračovat v dlouhodobých monitorinzích, na kterých dlouhodobě pracujeme. To je nejpodstatnější pro udržení českého antarktického výzkumného programu.

Jaké jsou klíčové dlouhodobé výzkumy, ve kterých budou vědci pokračovat?

Čtěte také

Čeští vědci začali na ostrově Jamese Rosse pracovat už v roce 2004 a v následujících dvou letech se stavěla stanice Johanna Gregora Mendela. Takže zpočátku jsme tam jezdili pod stan, ale už od roku 2007 výzkumnou práci zajišťuje stanice.

Český antarktický vědecký program se dlouhodobě zabývá dopady klimatické změny na jednotlivé části přírody okrajové části Antarktidy. Studujeme, jak se mění místní ledovce, co se děje s permafrostem, s místními toky a jezery. Také nás samozřejmě zajímá, co se děje s místní biotou, ať už na mikrobiální úrovni, tak na úrovni nižších rostlin, případně živočichů.

Vyšší rostliny se v této části Antarktidy nenacházejí a živočichů tam také není příliš mnoho. Většina z nich je vázána na moře, ať už jsou to ptáci anebo typicky mořští savci či ryby.

Jaké podmínky expedici čekají na ostrově Jamese Rosse?

Během jižního léta, která teď v Antarktidě na jižní polokouli kulminuje, lze očekávat teploty během dne kolem pěti stupňů nad nulou. Když jsou opravdu hezké slunečné dny, tak teplota vystoupá až k deseti stupňům.

Možná si posluchači vzpomenou, že v loňském roce na začátku února byla v Antarktidě naměřena rekordní teplota. Na vedlejším Seymourově ostrově automatická meteorologická stanice naměřila plus 20,7 stupňů Celsia. Členové naší expedice na ostrově Jamese Rosse ve stejné době zaznamenávali na meteorologických stanicích mezi 17 a 18 stupňů Celsia, takže nepatrně méně. Byla to extrémně dlouhá, téměř týden trvající perioda velmi vysokých teplot, které se tam dostaly z nižších zeměpisných šířek. To je spíše výjimečná situace.

Běžné teploty přes léto bývají přes den mírně plusové. Extrémy nastávají jednou dvakrát za měsíc: silný vítr, ledové krystalky, mráz.
Daniel Nývlt

Samozřejmě i během toho jižního léta může docházet k velmi častým vpádům blizardu. To je velmi silný vítr, který bývá spojený se sněžením. Potom teploty klesají pod nulu, třeba k minus 10 stupňům.

Ale větší problém je, že pocitová teplota je ještě dále významně snižována silným větrem, který může dosahovat rychlostí 20 nebo 30 metrů za sekundu. Potom ta pocitová teplota třeba klesá k 30 stupňům pod nulou nebo i níže. Záleží na tom, jestli s sebou vítr přináší nějaké ledové krystalky, které pocitovou teplotu dále snižují.

V takových situacích se samozřejmě venku moc pracovat nedá. Jednak je téměř bílá tma, viditelnost je minimální a pohyb v takto silném větru není možný. Ale to jsou extrémy, které zažijete jednou nebo dvakrát za měsíc. Běžné teploty přes léto bývají přes den mírně plusové a v noci můžou být mírně pod nulou.

Na kdy je plánovaný návrat do Česka?

Zatím máme pro expedici koupenou zpáteční letenku z Jižní Ameriky na 9. dubna. Máme zprávu od chilského námořnictva, že loď by se měla vrátit 2. nebo 3. dubna.

Čtěte také

Ale v Antarktidě se věci velmi často mění. Stejně jako v předchozích letech jsme připraveni změnit letenky podle aktuální situace. Mohou se vrátit o 14 dní dřív anebo také o 14 dní později. Toto je těžko odhadnutelné podle aktuální situace.

V loňském roce se expedice vrátila do Česka o šest týdnů později. Přijeli až na konci dubna, a to především kvůli covidu-19, na který tehdy nikdo nebyl připravený. Takže ten návrat byl výrazně komplikovanější i potom z Jižní Ameriky, protože se dostávali do Evropy francouzským repatriačním letem. My doufáme, že letos se už nic takového nestane.

Ale v Antarktidě je běžné měnit harmonogram o několik dnů nebo třeba i týden či dva a stále se přizpůsobovat aktuální situaci.

Zvažovali jste možnost, že letos expedici kvůli pandemii zrušíte?

Ano, i tato možnost byla na stole a mnoho lidí v Česku nás od vyslání expedice odrazovalo. Ale my jsme to konzultovali s mnoha dalšími zeměmi, na Masarykově univerzitě i ministerstvech životního prostředí a zahraničních věcí.

Nakonec jsme dospěli k tomu, že pokud se veškeré co nejpřísnější normy dodrží, tak bychom to měli zkusit. Kontinuita dlouhodobých monitoringů je pro nás velice cenná. Proto jsme se rozhodli pro minimalistickou expedici, aby se minimalizovalo riziko, ale s vědomím toho, že riziko tady je při každé běžné cestě do Antarktidy.

Všichni, co v Antarktidě dlouhodobě pracujeme, tuto práci milujeme a chceme se tam vracet.
Daniel Nývlt

Pokud bychom chtěli úplně omezit riziko, tak bychom vlastně nemohli nic dělat a museli bychom sedět doma. To samozřejmě nikdo z nás nechce. Všichni, co v Antarktidě dlouhodobě pracujeme, tak tuto práci milujeme a chceme se tam vracet. I to je ten důvod.

Mnohé státy, jako je třeba Portugalsko, pro tuto sezónu zrušily celou expedici. Ale jiné země se vydaly cestou pokud možno minimalistické expedice jako my. Jedou za co nejpřísnějších podmínek, aby se udržely dlouhodobé výzkumy, nevznikla ztráta dat a jakákoliv ztráta na infrastruktuře a podobně.

Češi mají v Antarktidě ještě druhou menší stanici, kterou v 80. letech založil polárník Jaroslav Pavlíček na Nelsonově ostrově. Před několika lety ji do správy dostala Masarykova univerzita. Můžete přiblížit, co tam chystá?

Infrastruktura stanice na ostrově Nelson před asi čtyřmi lety přešla od pana Pavlíčka pod Český antarktický nadační fond. Ten podepsal s Masarykovou univerzitou smlouvy o využívání a spolupráci při rekonstrukci a následném vědeckém využívání této infrastruktury.

My jsme před dvěma lety provedli dost zásadní sanační zásah. Uklidil se veškerý nepořádek a ta stanice se sanovala tak, aby neměla negativní vliv na životní prostředí.

Čtěte také

Také tam v posledních letech proběhly takové minimalistické krátkodobé expedice. My už jsme tam nastartovali základní vědecký program a spolupracovali jsme na něm především s Chilany, Portugalci a Korejci, kteří tam pracovali společně s našimi vědci.

Teď máme schválenou rekonstrukci infrastruktury. Ta je podmíněna získáním prostředků, které nebudou z veřejných fondů. Snažíme se je proto získat jiným způsobem. Na rekonstrukci aktuálně Masarykova univerzita a Český antarktický nadační fond spolupracuje s Fakultou architektury Vysokého učení technického v Brně, kde studenti připravují ideový architektonický návrh, jak by ta stanice mohla vypadat, včetně takového menšího funkčního prototypu. Ten by měl být brzy připravený. Budou se na něm tady u nás testovat technologie, které by se následně pro stanici využily.

A samozřejmě v okamžiku, kdy budeme mít finance, tak se na základě zkušeností z tohoto zmenšeného modelu postaví vlastní stanice, která bude taktéž sezónní s maximální kapacitou pro maximálně osm lidí.

Na sklonku roku 2020 jste také rozhodli o názvu pro novou stanici. Stávající jméno soupeřilo se dvěma českými velikány. Můžete přiblížit, jak to nakonec dopadlo?

V rámci správní rady Českého antarktického nadačního fondu jsme debatovali o tom, jaké jméno stanice ponese. Byly tři návrhy pojmenovat ji po Járovi Cimrmanovi, Janu Amosu Komenském, anebo pokračovat v dřívějším označení. A nakonec vznikl název, který respektuje dřívější jméno Eco-Nelson – nová verze bude CZ sněhová vločka ECO Nelson. Vločku lze v psaném textu lehce nahradit hvězdičkou nebo něčím podobným a zároveň by to mohlo být logo této stanice.

Dá se říct, co v hlasování rozhodlo? Cimrman je samozřejmě mediálně vděčný i s ohledem na divadelní hru Dobytí severního pólu. Byl to vážně míněný návrh s reálnou šancí?

Cimrman byl zase druhý, tak jako vždy. Ale opravdu o prsa. My jsme všechny tři poslední návrhy konzultovali s ministerstvem zahraničních věcí, které dalo Českému antarktickému nadačnímu fondu ve výběru mezi těmito třemi jmény volnou roku. Rozhodlo hlasování správní rady a bylo to těsné.

A váš osobní favorit byl který z nich?

Můj osobní favorit byl vítězný název CZ*ECO Nelson i z toho důvodu, že pojmenování je v daném prostoru zažité už několik desetiletí.

Poslechněte si rozhovor, který s Danielem Nývltem pořídil redaktor Štěpán Sedláček.

Spustit audio