Arktidu můžou kvůli změně klimatu trápit přibývající „zombie požáry“. Přezimují pod sněhem a znovu vzplanou

Většinu lesních požárů způsobí lidé. Ale v jehličnatých lesích severské tajgy, které se táhnou přes neobydlené oblasti Severní Ameriky a Eurasie, bývá na počátku přírodní příčina.

Čtěte také

Byli jsme zvyklí touhle dobou na horách lyžovat, ne se bát lesních požárů, říká rakouský vědec Vacik

„Na 90 procent požárů na Aljašce a severozápadě Kanady způsobí úder blesku,“ vysvětluje Sander Veraverbeke z nizozemské Vrije Universiteit Amsterdam v podcastu časopisu Nature. V tomto vědecké žurnálu spolu s kolegy publikovali studii o tom, že některé lesní požáry v Arktidě mají víc životů.

„Jak jsme zjistili, existuje tam i jiný zdroj. Dívali jsem se na tyto oblasti po velkých obdobích požárů v letech 2014 a 2015. Snažili jsme se je propojit s výskytem blesků. Ale pak jsem se díval i na satelitní snímky rok poté a velice mě zaujalo, že nové požáry vznikly na okrajích míst spálených ohněm v předešlém roce. Divil jsem se, jestli je to vůbec možné, aby oheň doutnal pod sněhem přes celou zimu v oblastech, kde teploty klesají k 40 stupňům pod nulou, a pak znovu vzplanul.“

Divil jsem se, jestli je to vůbec možné, aby oheň doutnal pod sněhem přes celou zimu a pak znovu vzplanul.
Sander Veraverbeke

Vědci těmto požárům někdy přezdívají zombie požáry asi proto, že nemrtvě doutnají pod povrchem a čekají na svou příležitost. Hasiči o tom vědí své, jak zjistila spoluautorka studie Rebecca C. Scholtenová, která příčinu požárů ověřovala.

„Měli jsme štěstí, protože jsme dostali zprávy od hasičů, kteří nám řekli asi o padesáti požárech na Aljašce a v Severozápadních teritoriích, kde tohle chování požárů zaznamenali. To byl náš výchozí bod a první data z terénu. A pak jsme se podívali na satelitní data,“ přibližuje způsob práce.

Je tady souvislost s klimatickou změnou. Tyto požáry se objevují mnohem častěji po horkém létě, kdy bylo hodně požárů.
Rebecca C. Scholtenová

„Na satelitních snímcích těžko rozpoznáme, jestli v půdě doutná oheň. Víme, že když se to děje pod sněhem, tak oheň nemá dostatečný přístup k velkému množství kyslíku. Kvůli tomu se nemůže rychle šířit. Proto tyto požáry vždy očekáváme na okraji spálenišť z předchozího roku. Také víme, že těmto ohňům se vrátí síla velmi brzo na začátku sezóny, kdy se objevují první požáry, nebo dokonce krátce před ní,“ popisuje Scholtenová v rozhovoru pro podcast Nature s tím, že tyto požáry zatím nejsou příliš časté.

Čtěte také

Menší požáry prospívají klimatu, zjistili vědci. Udrží uhlík v rašeliništích

„Na základě našich dat ze Severní Ameriky můžeme říct, že tyto požáry jsou poměrně vzácné. Jsou zodpovědné za zhruba 1 procento sežehnutého území. Ale je tady souvislost s klimatickou změnou. Tyto požáry se objevují mnohem častěji po horkém létě, kdy bylo hodně požárů. “

Riziko zpětné vazby

Zjištění vědců nasvědčují i tomu, že s rostoucími teplotami by mohlo přezimujících požárů v tajze přibývat. A navíc je tu riziko zpětné vazby.

„Svrchní tři metry půdy v tajze obsahují dvakrát tolik uhlíku, než je teď v atmosféře. Požáry neuvolní všechen, ale část uvolnit můžou,“ varuje Veraverbeke a v rozhovoru pro Nature dodává:

Čtěte také

Víme, co se děje se změnami klimatu. Nemůžeme se z toho nijak vyvinit, tvrdí sociolog Biler

„Ovšem nejde jen o přímé emise způsobené ohněm. Po požáru se odhalí organická vrstva a může dojít k rozmrzání hlouběji položeného permafrostu. Pokud by k tomu došlo, tak se uvolní další skleníkové plyny do atmosféry. Proto je důležité přemýšlet o tom jak lépe kontrolovat požáry v těchto severně položených oblastech.“

Vysvětluje Veraverbeke s tím, že by kromě satelitů šlo využít například i letadla, která by mohla na spády „ohnivých zombie“ v okolí spálenišť včas upozornit. Autoři článku věří, že včasná detekce takových požárů by mohla snížit náklady hasičských zásahů i uhlíkové emise.

Poslechněte si celou reportáž Štěpána Sedláčka.