Zpravodajská hra komunistické StB vyvolala několik politických procesů, připomíná historik

Na začátku 50. let probíhala „horká fáze“ studené války, kdy proti sobě stály dva už z podstaty nesmiřitelné tábory: Východ a Západ. Československo už bylo po únorovém převratu 1948, takže jsme měli totalitní vládu komunistů.

Čtěte také

V zatčení Slánského hrál roli dopis, který přinesl agent Nevečeřal. Zřejmě šlo o akci sovětských tajných služeb

„Svobodná společnost už byla eliminována, postupně se měnily majetkové poměry a hledal se vnitřní nepřítel. Ať už na bázi nekomunistických stran, či přímo uvnitř strany komunistické,“ popisuje historik Jan Kalous.

Do tohoto nepřehledného světa tak lehce vstupovali různí agenti: lidé, kteří utekli na Západ a pracovali pro západní zpravodajské služby, ale i ti naši, zpravidla s pověřením Státní bezpečnosti (StB). Ale byli tady i dvojití agenti, vázáni z obou stran.

Jedním z nich byl Rudolf Nevečeřal, který byl sice na dva měsíce ve vězení za politické vtipy pronesené v hostinci po únoru 1948, pak se ale dostal na Západ a pak ho snad měla přemluvit manželka, aby se sám StB udal. Proto se stal agentem obou stran.

Dopis pro Velkého metaře

Do Československa přišel s důležitým úkolem: převést významnou osobu na Západ. S sebou měl dva dopisy, které měl předat a za to měl být na Západě „královsky odměněn“. Slíbili mu, že po vykonání úkolu může odjet do Spojených států, navíc s odměnou tisíc dolarů v kapse.

Čtěte také

Pět mimořádných Portrétů: Před 70 lety se stal Slánský obětí vlastních čistek. Na dno a na šibenici s ním šlo deset dalších

Jeho cesta ale vedla jiným směrem: navštívil služebnu StB, kde byly dopisy otevřeny, pořízeny jejich kopie, a až pak se jen jeden z nich dostal k adresátce Daniele Kaňkovské.

Ta měla podle pokynů předat zásadní sdělení osobě označované jako Velký metař. Pod tímto jménem se neskrýval nikdo jiný než jeden z nejvyšších představitelů komunistické moci Rudolf Slánský.

Autoři dopisu Slánského považovali za ohroženého, proto mu nabídli útěk na Západ, doprovázet ho měl právě Nevečeřal.

„Ke schůzce se Slánským vůbec nedošlo, Kaňkovská dopis raději spálila – zřejmě měla strach a Slánského navíc vůbec neznala,“ popisuje historik Kalous. „Předpokládá se, že dopisy mohly být odeslány ze Západu, ale ani není vyloučeno, že šlo o provokaci – ze strany StB nebo sovětských poradců“

Události se daly rychle do pohybu: Slánský byl v listopadu 1951 zatčen, a to na příkaz Klementa Gottwalda, kterého měl právě tento dopis přesvědčit, že je klíčovým a hledaným zrádcem uvnitř KSČ a že je i tím Velkým metařem.

Čtěte také

Všichni tři dělničtí prezidenti měli své osobní vězně.Taky proto skončili za mřížemi Slánský, Laušman nebo Škutina

Jen rok po zatčení byl Rudolf Slánský odsouzen, v rozsudku padlo dokonce 11 trestů smrti za vlastizradu, a pak v prosinci 1952 popraven.

Příběh kolem dopisu měl pokračování: StB Kaňkovskou zatkla, byla odsouzena a dostala se na několik let do vězení, ale tam se z ní stala spolupracovnice StB, dokonce na několik dalších let.

Autorství dopisu je dodnes zahaleno tajemstvím. Jednou z verzí je, že byl vyroben přímo komunistickými estébáky, druhá uvádí, že ho napsala Moravcova zpravodajská skupina na Západě, která pracovala pro CIA. 

Na otázku pořadu, jestli byl nedoručený dopis cestou na popraviště a do kriminálu, historik Jan Kalous odpovídá: „Byl. Totalitní režim totiž nectí žádné ústavní ani zákonné postupy, když je v jeho zájmu potlačovat svobody a práva svých obyvatel.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu.