Druhá světová válka jako boj sousedů. Zločinná ideologie probouzí v lidech to špatné, říká historik

Někteří Češi se rychle stávali Němci. Jejich vysvětlení byla různá, třeba že „najednou v sobě ucítili německou krev“. Ale podle hosta pořadu Jak to bylo doopravdy historika Vojtěcha Kyncla šlo obvykle o „zajištění kariérního postupu nebo možnost získání lepších přídělů.“

Současně také vznikly pro dotyčné nové Němce povinnosti. Jednou z nich byla povinná služba v německé armádě wehrmachtu či chození do německé školy pro jejich děti.

Vztahy mezi lidmi se začaly měnit.

Židé jako terč nenávisti

V Třešti žila početná židovská komunita, čítala téměř dvě stovky lidí. Patřil do ní také oblíbeny lékař Siegfried Löwy – strýc světoznámého spisovatele Franze Kafky. Ten do Třeště jezdíval na prázdniny a o svém strýci napsal povídku Venkovský lékař.

Čtěte také

Češi udávali, ale ne víc než jiní. Nacisté hledali za války kolaboranty mezi dělníky, míní Padevět

„Po nástupu Hitlera k moci se po celé Evropě staly terčem nenávisti židovské komunity, stejně tak v protektorátu. Židé byli zbaveni všech občanských práv,“ připomíná historik Kyncl a uvádí, co znamenal v praxi pojem arizace:

„Ukradení majetku. Domy, byty, vily, podniky, nábytek… To získali buď přímo Němci, nebo kolaboranti.“

Legionář udavačem

Pomahači nacistů, konfidenti a kolaboranti, se rekrutovali dokonce i z řad osobností, které dříve patřily k prvorepublikové elitě. Takový je příklad bývalého legionáře Tomáše Pohana, jehož udání na třešťské spoluobčany se dochovala v archivu.

Čtěte také

O morálce a zradě. Kolaborace a kolaboranti v době protektorátu

Jaké byly pohnutky k válce mezi lidmi a udávání? Například závist, nenávist, důsledek sousedských či manželských sporů a hádek. Jednoduchým spojujícím motivem byla často malicherná pomsta.

„Známe i příklady, kdy se manželé udávali v době heydrichiády. Chtěli se zbavit jeden druhého,“ líčí historik Kyncl.  

Popravení povstalci

Poslední hodiny války byly pro Třešť tragické. V Třešti, stejně jako v Praze a na dalších místech protektorátu, bylo vyhlášeno povstání. Historik popisuje další sled událostí:

„Povstalci obsazují budovu soudu, snaží se zadržet zajaté nacisty do doby, než dojde k osvobození republiky. Cíl byl jasný, postavit je před soud. Následovalo však velké fiasko: 7. května do města přijela velká jednotka wehrmachtu a SS z Jihlavy. Zatčení byli propuštěni a začalo stíhání Čechů, kteří se nacházeli v centru města.“

Čtěte také

Sudetští Němci své krajany a uprchlíky před Rudou armádou rozhodně nevítali, spíš je považovali za příživníky

Následovaly popravy. Výsledkem bylo 33 zavražděných lidí v jednom dni. Připočteme-li k tomu oběti z řad židovských spoluobčanů, další zavražděné v koncentračních táborech a oběti v řadách spojeneckých armád, dojdeme k číslici blížící se pětistovce.

Celá desetina obyvatel města byla během šesti let eliminována. Důsledky pro městské společenství, pro rodiny a příbuzné nacházíme i v současnosti.   

Nebyla tedy druhá světová válka také válkou mezi sousedy? 

„Byla, stejně tak byla i válkou mezi bývalými spolužáky, rodinnými příslušníky. Při přípravě stejnojmenné knihy mě překvapila blízkost životů mezi oběťmi a vrahy, dramata nacházející se za všemi okny, všemi domy,“ přiznává historik Vojtěch Kyncl a dodává:  

„Zločinná ideologie dokáže probudit v lidech to špatné, co v nich je. Češi jen nedostali takovou příležitost jako v jiných zemích. Ale pokud by tomu tak bylo, tak bychom zřejmě měli větší počet kolaborantských institucí.“ 

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy.