Zemědělství dnes stojí na sprintu. To zvládnou naše půdy, ale ne ty v tropech, porovnává vědec Frouz

Jan Frouz|foto:Štěpán Sedláček, Český rozhlas

„Jednoleté rostliny jsou zajímavé tím, že většinu asimilátů investují do svých semen nebo jiných reprodukčních orgánů, které my pak můžeme sklidit a využít,“ přibližuje Frouz.

Člověk navíc dalším šlechtěním nepodpořil, aby tyto rostliny produkovaly ještě víc biomasy. „Naopak jsme biomasu redistribuovali do částí, které pak sklízíme. Takže pšenice má kratší stéblo, maximum asimilátu se pak nachází v zrnech,“ popisuje výhody vyšlechtěných plodin.

Čtěte také

V Česku sice postupně mizí zemědělská půda, podstatnější ale je, jak se s ní doopravdy hospodaří, tvrdí geobotanik

„Už naši předci, a byl to takový sprint, se soustředili na to, aby rychle vyprodukovali  semena. A sami měli životní strategii žít rychle a umřít mlád. Nebojovali proti predátorům, nepodporovali symbionty, nebudovali půdu pod sebou. Protože za jeden rok rostliny nahradily rostliny další.“

Ale například jedlé kaštany investují asi jen 2 procenta asimilátů do kaštanů. „A ten zbytek jde právě na podporu symbiontů, na budování půdy, tedy na to, aby tam ta rostlina mohla růst i další rok nebo více let,“ vypočítává rozdíly Frouz a zdůrazňuje:

„A tohle všechno jednoleté rostliny nedělají. My to děláme za ně. Tomu se říká zemědělství.“

Větší výnosy, méně práce

Ekobiolog srovnává středoevropské zemědělství s tím, jak hospodařili Papuánci. „Vykáceli kus pralesa, tam vysázeli rostliny, využili živiny, které se uvolnily ze spáleného lesa, a dva tři roky pěstovali polykulturu sladkých brambor, cukrové třtiny a dalších plodů. Pak to místo opustili a šli kousek dál.“

Čtěte také

Pod pravěkými mohylami se zachovala původní půda, zjišťujeme z ní tehdejší výnosy, říká archeolog o výzkumu pod Řípem

„Všechny živiny se tak otočily na místě. Energeticky to bylo velmi účinné, protože na 1 vydaný Joule získali 40 Joulů. Preindustriální zemědělec se naučil využívat práci zvířat a hospodařil daleko intenzivněji, čímž klesala energetická účinnost zhruba na 1 až 5 získaných joulů na 1 Joul vložený.“ 

Takový zemědělec ovšem musel těžit živiny z okolní krajiny. „Takže vyháněl zvířata pastvu, sehnal je, posbíral jejich exkrementy coby hnůj, který dal na pole, pak přinesl z lesa hrabanku a podobně. Tím se celé ekosystémy ochuzovaly o živiny a vznikla tak preindustriální krajina, kterou naši ochranáři zbožňují, protože podporuje víc druhů, než kdyby tam činnost člověka nebyla.“

A začala být zásadní snaha šetřit lidskou práci. Zvyšování efektivity lidské práce je spojeno s nárůstem energetické náročnosti.
Jan Frouz

Zemědělství změnila na začátku 20. století Haber-Boschova syntéza, která fixuje dusík z atmosféry. Tím se umožnila masová výroba hospodářských hnojiv a vzrostla i samotná lidská populace. „To vedlo k ještě většímu nárůstu výnosů a specializaci dělby práce a využívání strojů,“ načrtává Frouz.

„A začala být zásadní snaha šetřit lidskou práci. Zvyšování efektivity lidské práce je spojeno s nárůstem energetické náročnosti. Dnes na jeden vložený Joule společnost dostane 0,1 Joulu zisku a zbytek se doplní z fosilních paliv,“ vysvětluje Frouz. 

Nakrmit svět?

To zároveň vede k rozpojování biogeochemických cyklů. „Nafixujeme dusík, dáme ho v nadbytku na pole, jehož velké množství se nám vyplaví a způsobí problémy jinde a my se ho obtížně zbavujeme. Nebo napěstujeme sóju v Brazílii, s drobnými energetickými náklady ji dovezeme přes celý svět, tady ji dáme kuřatům, ale jejich exkrementy budeme likvidovat jako odpad.“

Čtěte také

Zapomněli jsme, že půda je grunt, i když jsme ještě nedávno žili ve stínu hladu, říká Václav Cílek

To vše vede k tomu, že nejen energetika, ale i biogeochemie systému se rozklíží. „Vyvinuli jsme tedy zemědělské způsoby založené na sprintu a naše velmi úrodné půdy, které tvoří jen 12 procent plochy Země, to jakž tak dávají.“

Pokud však Západ nechce potravinově dotovat zbytek světa, což ani není možné, musí si zbytek světa vyrobit potraviny šetrnějším způsobem. „Výnosy v tropech jsou mnohem menší než tady, protože tamní půdy mají nedostatek živin. Západní praktiky pohnojit víc dusíkem tam nefungují.“ 

„Tam je správná cesta se vrátit k tomu, jak to původně zemědělci dělali, tedy snažit se zabývat polykulturami, decentralizací zemědělství. Ale v globálním měřítku nejsme schopni odhadnout, jak to vůbec bude,“ uzavírá Jan Frouz.

Poslechněte si celý rozhovor, Jana Frouze zpovídá Štěpán Sedláček.

Jak se lidská činnost projevuje nejen v půdě, ale ve všech vrstvách života na na naší planetě? Půdní organismy jsou nenápadné, přesto na nich stojí mnohé ekosystémy. Jak to funguje?