Zastavit stoupání hladiny moří už momentálně nelze. I tak se teď musíme snažit emise snížit, upozorňují američtí oceánografové

12. srpen 2023

Emise skleníkových plynů ohřívají atmosféru a oceány. Tím vyvolávají dva zásadní fyzikální jevy: tání ledu a teplotní roztažnost vody. Oceány tak nabývají na objemu, což je dlouhodobý proces, který nelze rychle zastavit. Jak nicméně dokládají klimatické modely, omezit teď emise znamená alespoň zmírnit dopady na pobřežní krajinu a lidi v ní. A také na dopravní infrastrukturu, jež je často strategická pro fungování globální ekonomiky.

Výzkumná mořská laboratoř konsorcia univerzit státu Louisiana stojí logicky u vody. Není tu ještě otevřené moře, to začíná vzdušnou čarou zhruba po dvou kilometrech. Tady ještě výhled na souvislejší vodní plochu přerušují travnaté ostrovy, pásy mokřadů se zálivy a uměle vybudované kanály mezi nimi – typický výjev pro tuto část pobřeží Mexického zálivu.

Osada Cocodrie, kde laboratoř LUMCON stojí, je ale nejzazší místo, kam se lze po souši dostat autem. Tedy, bylo. „Padesátkrát až 75krát ročně nám tohle parkoviště zaplaví voda. Někdy je to jen pár centimetrů. Ale rozhodně s tím to parkoviště nebylo postaveno. Bylo navrženo jako suché místo, které se může zaplavit jen při extrémních bouřkách. A teď tam máme vodu v různé úrovni alespoň jednou týdně,“ shrnuje situaci Alexander Kolker, který v laboratoři studuje procesy v místních mokřadech a v deltě řeky Mississippi. Pokud má tedy zrovna kde zaparkovat a jak se dostat do budovy.

S nižšími emisemi v atmosféře a menším oteplováním pravděpodobně stoupne mořská hladina méně. A to není politické prohlášení, ale vědecké.
William Sweet

Jedním z Kolkerových výzkumných témat je zrychlený vzestup mořské hladiny vlivem změny klimatu způsobené člověkem. Ta má na častější záplavy v Cocodrie velký podíl, není to ale jediná příčina. Osada stojí vně systému protipovodňových hrází, který se podél pobřeží buduje.

„Mimo systém hrází má hladina vody tendenci stoupat,“ vysvětluje vědec. Další významný faktor je sesedání pevniny až o centimetr ročně. To je vzhledem k charakteru zdejšího podloží částečně přirozený proces, částečně je však urychlený těžbou ropy a zemního plynu a další průmyslovou činností v této oblasti.

Přílivoměry hovoří jasně

Bezprecedentní zrychlení vzestupu hladiny moří podél východního pobřeží USA a Mexického zálivu v posledních letech prokázalo na základě dat z přílivoměrů a satelitů hned několik studií.

Sönke Dangendorf z Tulane University v New Orleans a jeho tým vypočetl, že od roku 2010 stoupá v této oblasti hladina moře tempem přesahujícím jeden centimetr ročně. „To je pětkrát tolik, co průměrně nastoupala v témže regionu za celé 20. století. Nebo když to dáme do celosvětové perspektivy a zprůměrujeme čísla pro celé oceány, stoupla tady hladina dvakrát až třikrát rychleji, než je celosvětový průměr. Jedná se tedy o obrovské tempo zvyšování hladiny moře,“ vysvětluje oceánograf Dangendorf.

Čtěte také

Při hledání odpovědi na příčinu tohoto zrychlení procházel jeho tým systematicky měření všech složek, které mají na výšku mořské hladiny vliv. Jedná se hlavně o teplotu a salinitu vody, tání ledovců a ledovcových příkrovů, činnost větrných proudů, které přeskupují vodní masu, účinky atmosférického tlaku a vertikální pohyb pevniny. Vědci zjistili, že příčinou je rychlé oteplení oblasti východně od Jihoatlantického zálivu a Karibského moře, které přivodilo i změnu oceánských proudů.

V další fázi studie použili výzkumníci klimatické modely, aby zjistili, do jaké míry je oteplení moře a vzestup jeho hladiny způsobený antropogenní změnou klimatu a do jaké míry se jedná o přirozenou variabilitu klimatického systému. Výsledkem bylo zjištění, že 40 procent tohoto zrychlení od roku 2010 jde na vrub změny klimatu, jejímž původcem je člověk. Zbývajících 60 procent měly na svědomí výkyvy přirozených procesů, konkrétně větrných systémů nad Atlantikem. Ty způsobily změny v cirkulaci oceánu a přinesly do Mexického zálivu více tepla a vodní masy.

„Tyto přirozené výkyvy musíme přičítat k i tak stoupající hladině moří,“ upozorňuje Sönke Dangendorf. „Takže v budoucnu poroste hladina moří rychleji, někdy mírněji, ale stoupat bude setrvale po další staletí.“

Emise rozhodnou

V příštích třiceti letech (2020–2050) očekávají USA jako celek průměrný vzestup mořské hladiny asi o 30 cm. To je stejně, jako kolik moře vystoupalo za uplynulých sto let měření (1920–2020). Uvádí to pravidelná Technická zpráva o zvyšování hladiny moří z roku 2022 Národní oceánské služby, která spadá pod americké ministerstvo obchodu.

Tempo se tedy prokazatelně zrychluje. Hlavní autor zprávy, oceánograf William Sweet, však upozorňuje, že v jednotlivých regionech USA se tyto hodnoty budou lišit. Souvisí to s takzvaným průměrným globálním vzestupem moří, relativním vzestupem a lokálním vzestupem (poslechněte si vysvětlení těchto pojmů v audiu).

Čtěte také

Další scénáře vývoje až do roku 2100 pak značně ovlivní podíl emisí skleníkových plynů v atmosféře a oceánech. Pokud emise zůstanou na současných hodnotách, nebo se dokonce zvýší, může hladina moří vzrůst až o metr a půl a dále stoupat. „Důležité poselství je, že s nižšími emisemi v atmosféře a menším oteplováním pravděpodobně stoupne mořská hladina méně. A to není politické prohlášení. Je to vědecké prohlášení založené na práci s modely,“ připomíná William Sweet.

Technická zpráva se zabývá i připraveností na rozpínající se moře. Vyšší hladina totiž znamená i vyšší pravidelný příliv, častější záplavy a intenzivnější (tropické) bouře. Kolektiv autorů pod Sweetovým vedením tedy dává pravidelně k dispozici i grafy, statistiky a další nástroje k plánování protipovodňových opatření. Na stránkách Národní služby pro oceán se také snaží vysvětlovat problematiku co nejširší veřejnosti – od prvňáků po developery. A ukazuje se, že jak vzrůstá hladina moře, roste o toto téma i zájem laické veřejnosti.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Připravila Daniela Vrbová. (repríza)

Spustit audio

Související