Umělé hráze, těžba ropy a klimatická změna, popisuje zánik mississippské mokřadní delty novinář

„Když bylo ústí řeky bez lidského zásahu, neustále vytvářelo z bahna jakousi pevninu v mělkém Mexickém zálivu. Každé jaro přišla povodeň, která vytváří vyvýšeniny, přírodní hráze, které se v New Orleans táhnou kolem řeky několik kilometrů na obě strany.

Čtěte také

Ústřice mohou zmírnit dopady hurikánů. Jejich skořápky poslouží k výstavbě ochranných útesů

Když období záplav pomine a řeka se vrátí do svého koryta, ční tato přírodní hráz skoro pět metrů nad úroveň moře. „A když sem Evropané přišli, nechtěli být každý rok zaplavováni povodněmi a na přírodní hráze postavili ještě své hráze.“

Tak se dělo až do roku 1927, kdy obrovská povodeň zaplavila všechno od jižní Illinois až po jižní Louisianu. „Přes 700 tisíc lidí přišlo o střechu nad hlavou a Kongres rozhodl, že se to už nesmí opakovat. Inženýři proto navrhli systém hrází, čímž ale trvale oddělili řeku od delty i jejích přítoků.“

„To sice zastavilo každoroční záplavy, ale pro deltu to byla pohroma. Začala se propadat, protože se neobnovovala každoročním nánosem sedimentů. To celé území je v podstatě jako velká bahnitá houba a výzkum ukázal, že kdyby ve 30. letech řeku nepřehradili, mokřady, bažiny a přírodní vyvýšeniny by byly dnes nedotčené.“

Za 70 let jsme přišli o víc jak 5000 čtverečních kilometrů pobřežního území.

V době stavby velkých přehrad také začala v oblasti těžba ropy. „Společnost Texas Company, později Texaco a dnes Chevron tehdy získala povolení zde těžit ropu a zemní plyn. Aby se těžaři dostali k ložiskům, hloubili kanály a postupně bylo vybudováno 50 tisíc vrtů a mokřady nikdo nechránil.“

V roce 1972 začal platit zákon o čisté vodě, podle kterého mokřady nesměly být ničeny bez povolení. „Od té doby bylo s povolením vybagrováno 16 tisíc kilometrů kanálů. Takže nakonec jsme za 70 let přišli o víc jak 5000 čtverečních kilometrů pobřežního území.“

Nová říční stavidla by deltě pomohla, ale hladina moří stále roste

„Stát věděl, že pobřeží mizí, ale až do hurikánu Katrina v roce 2005 nedělal nic. Výzkum ukázal, že kdyby tu stále byly mokřady, hurikánová vlna by byla nejméně o půl nebo jeden a půl metru nižší, což by znamenalo, že by se hráze nezhroutily a nic z toho by se nestalo.“

Proto stát zadal vypracování uceleného plánu obnovy oblasti. „Vědci přišli s 50letým plánem za 50 miliard dolarů. Polovina peněz půjde na ochranu obcí před bouřemi, tedy protipovodňové bariéry, druhá polovina na záchranu aspoň některých mokřadů.“

Čtěte také

Mississippi si žádá respekt, tvrdí první černošský kapitán parníku

Druhým plánovaným krokem je řízený odklon říčních sedimentů. „To ještě nikdo nezkoušel, zjednodušeně se postaví stavidla v klíčových místech v hrázích. Až se na jaře zvedne hladina, ponese bahno, stavidla se otevřou a část řeky se skrz ně dostane do oblastí, které se potápějí a řeka je obnoví přirozenou cestou.“

První ze stavidel by mohlo být vybudována za 8 až 10 let, pokud stavebníci dostanou povolení a vše půjde podle plánu. „Bohužel nám ale došly peníze na stavbu. Jenže hladina moří stále stoupá rychleji, než se očekávalo, a důvodem jsou emise skleníkových plynů, které oteplují oceány, rozpouštějí ledovce.“

„Nejlepší scénář, v případě dodržení závazku Pařížské klimatické dohody o udržení oteplení na 1,5 stupně, je ztráta 3000 kilometrů čtverečních. Svět má prý 8 let na to, aby snížil úroveň emisí z roku 2010 o 50 procent, aby se zpomalil v tomto století růst hladiny moří. Osud celé této oblasti bude znám tedy v nejbližších 6 až 8 letech,“ přibližuje ne příliš nadějné výhledy mississippské delty Bob Marshall.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Připravila Daniela Vrbová.