Mississippi si žádá respekt, tvrdí první černošský kapitán parníku
Mezi nejtragičtější místa spojená s americkým otrokářstvím a útlakem černošských obyvatel patří Memphis ve státě Tennessee. Před padesáti lety tam zastřelili bojovníka za práva Afroameričanů Martina Luthera Kinga jr. A pokud bychom se vrátili ještě o dalších více než sto let zpátky, našli bychom říční přístav, který byl obřím překladištěm jižanské bavlny a velmi rušným trhem s otroky.
James Gilmer stojí na přídi kolesového parníku Ostrovní královna a s vášní vypráví turistům o historii, která jeho předkům způsobila tolik bolesti. Mluví o tom, že Memphis býval hlavním světovým městem bavlny, a popisuje, jak tady kvůli tomu postavili kamenné nábřeží, aby se zboží nemuselo překládat v bahně.
Výdobytek průmyslové revoluce udělali Američané národní památkou. Teď kamenné dláždění Mississipi chátrá
Pokud byste se v Benátkách vydali do amerického pavilonu architektonické části výstavy Biennale, objevili byste tam i kus kamenné dlažby. Není ledajaká. Pochází z Memphisu, kde mají nejstarší a poslední dobře dochované americké nábřeží dlážděné kamennými kostkami. Ovšem tahle historická památka, kterou si Američané na břehu řeky Mississippi v 19. století vybudovali, není zrovna v ideální kondici, právě naopak…
Žijící legenda
Město prosperovalo díky nevolnické práci, svého času tvořili otroci čtvrtinu obyvatel Memphisu. James Gilmer tu žije už v mnohem šťastnější době. I on sepjal svůj život s řekou Mississippi, ale v dobrém slova smyslu.
„Stal jsem se prvním afroamerickým kapitánem lodi na celé Mississippi. Letos mi udělili ocenění pro žijící legendu. Na lodi pracuju od roku 1982, pořád pro stejnou rodinnou firmu. Současnému majiteli byly asi dva roky, když jsem tu začínal,“ vzpomíná James Gilmer.
„Jeden z kapitánů se mě později ujal a nakonec jsem v roce 1991 získal licenci. Časem potřebovali i někoho na výklad během plavby, a tak to teď střídám. Při nočních plavbách s jídlem a večírky jsem u kormidla, při denních vyprávím o historii.“
Mississippi je dáma
Na svá první léta ve službách plavební společnosti rád s úsměvem vzpomíná jako na dobu, kdy se cítil jako dělník na bavlníkové plantáži, když ve zdejším parném počasí hadrem drhnul palubu. Od té doby se už ovšem propracoval na pozice, kde se může při mluvení do mikrofonu či řízení lodi schovat do stínu. O co méně mu teď ale hrozí úpal, o to větší má pochopitelně u kormidla zodpovědnost.
„Mississippi může být tvým přítelem, ale taky nepřítelem. K téhle řece se musíte chovat jako k dámě a projevovat jí respekt. Může ti být potěšením, ale dovede i ranit,“ vypráví svým podmanivým, chraplavým hlasem 56letý kapitán.
„Je to asi deset let, co sem přijel chlap z Chicaga se zbrusu novým člunem. Vyrazil na řeku a nic o ní nevěděl. Neznal místa, kde jsou skryté hráze a kameny. Do jednoho narazil, člun se převrátil a on i šest jeho kamarádů, kteří pluli s ním, všichni se utopili. Respekt je tady potřeba, ale Mississippi miluju.“
Jsem kapitán, ale ve vodě panikařím
Ovšem po chvíli zjišťuju, že s tím respektem k řece to vlastně ani u něj není tak docela stoprocentní. Už 36 roků se na lodi vrhá do bahnitě hnědých vln tady na pomezí států Tennessee a Arkansas, většinu toho času i jako kapitán plavidla, jednou dokonce doplul stovky mil proti proudu až na sever do Cincinnati ve státě Ohio. Ale věřte, nebo ne, sám se nikdy nenaučil plavat.
New Orleans je sladký, křehký a voní po kávě s cikorkou
Výhled na náměstí a malebnou katedrálu sv. Ludvíka, za protipovodňovou zdí mohutná řeka Mississippi a zdálky zvuk jazzové kapely. Větší klišé popisující New Orleans snad neexistuje. Jenže v Cafe du Monde je toto klišé realitou.
„Když jsem dělal kapitánské zkoušky, nikdo to po mně nevyžadoval. Vždycky jsem se chtěl naučit plavat, jenže ve vodě prostě vždycky zpanikařím. Nemyslím třeba při koupeli, ale plavat mi prostě nejde. Nevím proč, ale pokaždé mě přepadne panika, neudržím se na hladině a jdu ke dnu jako balvan,“ hájí se.
Zatím to naštěstí zdejší první černošský kapitán během svého dlouholetého romantického vztahu s touto krásnou, ale zrádnou tekutou dámou nepotřeboval.
