Ústřice mohou zmírnit dopady hurikánů. Jejich skořápky poslouží k výstavbě ochranných útesů

„Během happy hours je podáváme s šalotkovou zálivkou mignonette a v běžných hodinách k tomu ještě nabízíme verze s čatní z Bloody Mary nebo s majonézou, citrónem a pikantní omáčkou,“ říká zástupkyně šéfkuchařky Emily Johnsonová v podniku Copper Vine v centru města..

Týdně se takto prodá kolem stovky kilogramů ústřic. Jejich skořápky tak mají v celkovém odpadu z kuchyně velký podíl a dříve končily na běžné skládce, přestože je lze recyklovat.

Zástupkyně šéfkuchařky Emily Johnsonová chtěla být ke zdrojům šetrnější, a tak zavolala do neziskové organizace Koalice na obnovu louisianského pobřeží.

Čtěte také

Ústřice a Senegal, to jde k sobě

„Pocházím z jihu Louisiany a celý život tohle téma sleduji. Vidím, jak pobřeží ustupuje. Některé domy prarodičů mých kamarádů už nestojí, protože zmizela půda pod nimi. Pobřeží přitom pomáhá zmírňovat i dopady hurikánů a bouří, které jsou tu rok od roku silnější a horší. Všichni si v New Orleans pamatujeme hurikán Katrinu nebo v předloni hurikán Idu. Musíme s tím jako společnost něco zodpovědně dělat, a tak jsem tuhle recyklaci domluvila, abychom také něco přírodě vraceli,“ nastiňuje Johnsová.

„Za těch několik týdnů, co s námi spolupracujete, jste nám dali 80 kg skořápek,“ dívá se do statistik Darrah Bachová z Koalice na obnovu louisianského pobřeží.

Ústřicové skořápky ze zhruba dvacítky neworleanských restaurací se svážejí několikrát týdně na základnu za městem, kde půl roku leží na slunci, aby se z nich přirozeným způsobem odbouraly všechny zbytky omáček a dalšího jídla. Teprve potom je dobrovolníci nasypou do pytlů a bagr z nich postaví útes, který chrání pobřežní mokřady v deltě řeky Mississippi před postupující erozí a zaplavením.

Stará známá praxe

Podle posledních čísel se v Louisianě za rok vylovilo na tří tisíce tun ústřic. Koalice na obnovu louisianského pobřeží jich od roku 2014 zrecyklovala necelých šest tun a její dobrovolníci postavili pět útesů. Ty fungují i jako líheň.

Čtěte také

Senegalci objevují gurmánské ústřice. Než se dostanou na talíř, stojí to roky života a práce na farmě

„Jakmile dáme lastury do vody, přitáhnou hned jiné živočichy. Takže máme štěstí, že návratnost téhle investice je opravdu rychlá. Do roka máme na těchto útesech nové, živé ústřice,“ vysvětluje princip tohoto cirkulárního modelu Bachová.

„Na jednu stranu je to stará známá praxe. Ale když se ústřice začaly jíst ve městech ve velkém, nebyl moc nikdo, kdo by je vracel do vody. Takže jen napodobujeme to, co se dělalo dřív, a pomáhá nám také rostoucí zájem o lokálnost potravin a udržitelnost,“ poukazuje Bachová na prázdné místo ve spotřebitelském řetězci.

Letos si dobrý pocit ze svatého Valentýna mohli dopřát i nezadaní milovníci louisianského pobřeží. Koalice jim na internetu nabídla speciální objednávku padesáti místních ústřic, které můžou po vlastní ose nejen upravit a sníst, ale i znovu vrátit do přírody.

Poslechněte si celou reportáž v audiozáznamu. Připravila Daniela Vrbová.