Werwolfové měli být tajnou nacistickou organizací. Ale existovali vůbec?

Čtěte také

Spolupracoval Foglar s Hitlerjugend? Je to mýtus, jen černobílé vidění světa, odpovídá publicista

„Hodláte se pro válku třeba rozkrájet?“ Tak by se asi dal parafrázovat Goebbelsův fanatický projev 18. února 1943 v berlínském Sportovním paláci, kterým ve své době překonal samotného Hitlera – ten už v té době mluvil k davům velmi sporadicky. 

Načasování nebylo náhodné. Od porážky u Stalingradu uplynuly dva týdny. A po tomto zásadním obratu na válečné frontě se také postupně začala ve středním patře nacistické věrchušky rodit idea partyzánské války. Tu by mohlo Německo vést, až všechny ostatní prostředky selžou.

Totální válka i po válce

Počátkem roku 1943 byl samozřejmě takový stav ještě daleko. Jak se z válečné mlhy začaly vynořovat obrysy německé porážky, myšlenka na ustavení organizace Werwolf se v nacistickém vedení postupně začala ujímat.   

Čtěte také

Češi udávali, ale ne víc než jiní. Nacisté hledali za války kolaboranty mezi dělníky, míní Padevět

Mezi hlavní osoby z vedení této vlastně decentralizované a těžko řiditelné partyzánské akce patřil velitel SS z východní fronty Hans-Adolf Prützmann, na území protektorátu a českého pohraničí pak patřil k hlavním iniciátorům například sám K. H. Frank, nebo vládní prezident (zástupce říšské správy) v Ústí nad Labem Hans Krebs.

Za zmínku stojí i jméno Otto Skorzeny. Byl to rakouský nacista a důstojník SS, který se proslavil hlavně záchranou Benita Mussoliniho z rukou spojenců v září 1943, kdy Duceho věznili v odlehlém horském hotelu v Apeninách.

Čtěte také

Místa doteku aneb Proč nesměla Prahu osvobodit americká armáda?

Spektakulární úspěch celé akce Skorzenymu vynesl status mimořádného Hitlerova oblíbence. A s tím byly spojeny čím dál důležitější, ale naprosto nesplnitelné, úkoly. Ovšem Skorzeny zůstal nakonec dost dlužen své pověsti a pro účely akcí Werwolfů byl spíš něco jako maskot. Jeho pragmatismus mu napovídal, že učit záškodnickým akcím 16leté kluky a holky je beznadějný podnik.

Velké plány, chabé výsledky

Výcvikové kurzy takzvaných vlkodlaků, ať už na Ústecku, Liberecku či Karlovarsku, byly tedy postavené na účasti omladiny, tedy konkrétně z členů Hitlerjugend nebo BDM – Svazu německých dívek. Jinak v podstatě nebylo kde brát – dospělí muži byli buď na frontě, nebo se vrátili domů zmrzačení. Právě takoví se někdy stávali instruktory vlkodlaků.

Čtěte také

Boje o Brno, Ostravu, povstání v Plzni a Praze. Kde u nás padly poslední výstřely 2. světové války?

Kolují různé legendy, jakým způsobem se k Werwolfům přijímali noví členové – mělo jí o různé přísahy na Bibli při svíčkách a podobně. Jsou to většinou nadsazené pověry – i když někde se asi nedalo vyloučit vyšinuté přijímací rituály, a to v případě zvláště aktivních vedoucích.

Většinou šlo ale o živelný nábor pro všechny, kdo byli ochotni chodit na výcvik. V nich se mladí adepti měli na poslední chvíli naučit například zabíjet lidi ze zálohy pomocí střelných zbraní, nebo i tišších zbraní, stavět barikády, kácet stromy, pracovat s výbušninami nebo zakopávat v lese úkryty s potravinami či zbraněmi.

V samotném Ústí nad Labem a jeho okolí existovala hned dvě výcviková střediska, jedno z nich v zámku v Krásném Březně, druhé bylo pro dívky a sídlilo v Krásném Lese u Petrovic. Reálně ale fronta přišla tak rychle, že se žádné zásadní akce Werwolfům naštěstí nepodařilo uskutečnit. Bylo jim ovšem připisována tragédie, ke které došlo v Ústí nad Labem 31. července 1945.

Krásné Březno: Neopatrnost, nebo sabotáž?

Výbuch muničního skladu dočasně umístěného v bývalém pivovaru v ústecké čtvrti Krásné Březno se nikdy nepodařilo objasnit. Mohlo jít o sabotáž, historici se ale dnes spíš kloní k verzi neopatrného nakládání s municí.

Čtěte také

Poklad není jen bedna zlata

Samotný výbuch měl na svědomí asi 28 mrtvých, ovšem vzápětí nastalo na mostě Edvarda Beneše i na dnešním Mírovém náměstí surové bití německých obyvatel. Ubito nebo utopeno v požární nádrži bylo 23 lidí, z mostu shozeno nejméně 17 lidí. Vesměs šlo o Němce z řad úřednictva Schichtovy továrny.

Dobové autority měly jasno – zejména ministr obrany Ludvík Svoboda se netajil tím, že za akcí stojí „pátá kolona“ čili Werwolové. Důkazy chyběly, a chybějí dodnes. Zároveň ale  není pochyb, že na české straně se pogromu zúčastnili jak vojáci Svobodovy armády, tak revoluční gardisté, tedy jakési pohraniční milice nového státu.

Nálezy pro pyrotechniky i historiky

Konec nacistické „partyzánské války“ logicky nastal v prvních mírových dnech. Z mnoha důvodů šlo o permanentní dohled nad německým obyvatelstvem.

Čtěte také

Místa destrukce aneb Jak 2. světová válka změnila podobu Prahy?

Vzhledem k odsunu, nejprve divokému a od roku 1946 organizovanému, se reálně jakékoli možnosti podzemního odporu potenciálních zbytků Werwolfů v podstatě snížily k nule.

Dodnes můžeme ale v pohraničních lesích najít tu a tam stopy po úkrytech munice, nebo jiných skrýších Werwolfů určených pro těsně poválečnou dobu. To jsou ovšem nálezy vhodné už jen pro pyrotechniky než hledače pokladů. Jeden takový „kufřík“ s vybavením Werwolfů je i k vidění v Muzeu Policie v Praze.

Víc se dozvíte v pořadu Téma Plus Jana Sedmidubského, poslechněte si víc.