Češi udávali, ale ne víc než jiní. Nacisté hledali za války kolaboranty mezi dělníky, míní Padevět

„Pro nacisty bylo klíčové získat průmysl,“ zdůrazňuje Padevět v pořadu Jak to bylo doopravdy. 

„Rozbití Československa bylo geopolitické, ale také kvůli průmyslu. V Československu byla řada velkých továren, které byly schopny velmi dobře vyrábět zbraně a další věci potřebné pro bojující armády. Tyto továrny nacisté potřebovali samozřejmě i s dělníky,“ vysvětluje badatel, proč nacisté usilovali o sympatie zejména dělnické třídy.

Čtěte také

Jak vypadal běžný život v Praze za nacistické okupace? Lístků dost, ale jídla málo, vzpomínal voják Antonín

Nacisté pátrali v české společnosti po lidech, kteří byli ochotni s nimi spolupracovat. O vztahu nacistů k možným spolupracovníkům píše ve své knize Česká kultura za protektorátu Jiří Doležal:

„Mezi českými konzervativci k tomu mnoho ochoty nebylo. Zbývali fašisté se svými politickými ambicemi, ale ty nacisté nemínili k protektorátní moci připustit. Ideální byli ti, kteří plnili pouze jejich příkazy a kromě osobních kariéristických cílů nesledovali žádnou vlastní politickou linii.“

Případ Nachtmann

Jedním z prominentních kolaborantů byl Jaroslav Nachtmann, který aktivně spolupracoval s nacisty při potírání domácího odboje – mimo jiné udal Milenu Jesenskou a podílel se na dopadení podplukovníka Josefa Balabána, za jehož zadržení získal v Praze svůj první služební byt.

Čtěte také

Když se řekne „nacistická okupace“. Vzpomínky na 15. březen 1939 a na životy, které navždy změnil

Nachtmann se narodil v roce 1915 v Kročehlavech, vystudoval obecnou školu a stal se zubním technikem. Na konci první republiky narukoval do armády a během vojenské služby si několikrát podal žádost o přijetí k policii. Toužil se stát kriminalistou.

„V roce 1938 byl přijat jako strážník a vykonával běžnou službu: dohlížení na hostince, aby zavíraly včas, na automobily, jestli parkují, kde mají. To ho neuspokojilo a stále žádal o to, aby se mohl stát kriminalistou. Přišel březen 1939 a Nachtmannovu prosbu vyslyšelo až pražské gestapo,“ popisuje osud jednoho z hlavních kolaborantů Jiří Padevět.

Na konci okupace byl Nachtmann předán sovětské rozvědce, která ho vyšetřovala v Sovětském svazu – a to pouze za činnost proti výsadkům ze Sovětského svazu na území protektorátu, nikoliv za kroky proti českému odboji.

Paragraf o udavačství

Po skončení druhé světové války bylo během příprav retribučních opatření – tedy souboru právních norem zaměřených na potrestání vlastizrádců – jistým překvapením zjištění, že vedle činů, jako je členství v nacistické organizaci či vražda, bude nutné do zákonů doplnit i paragraf postihující „udavačství“.

Čtěte také

Poválečné tresty za „kolaboraci vleže“ byly přísnější k ženám než mužům, zdůrazňuje historička

Patřili Češi za války k největším kolaborantům? „Udavačství u nás nebylo dramatičtější nebo četnější než kdekoliv jinde v okupované Evropě,“ odpovídá Padevět a přibližuje:

„Totalitní režim vytváří podhoubí k tomu, aby si lidé vyřizovali účty mezi sebou. Nebyla to vždy udání odbojářů, ale udání sousedů. Váš soused, který vám před pěti nebo deseti lety něco způsobil, porazil prase načerno. A vy se ho zbavíte tak, že ho udáte gestapu. Nutno ale dodat, že gestapo udání pečlivě prověřovalo, a když přišlo na to, že je udání falešné, udavač sám dostal trest, jaký by dostal domnělý pachatel.“

„Myslím, že historici ta selhání pojmenovali poměrně dostatečně. Přál bych si, aby politici přestali vytahovat historii, když ji zrovna potřebují. Těžko říct, co bude v budoucnosti. Nikdo z nás právě neví, jak by se v podobné krizové situaci zachoval,“ dodává Padevět.

Poslechněte si celý pořad, který vysíláme v repríze. Premiéru jste mohli slyšet v roce 2016.