Vojáci rukovali a civilisté se učili zatemňovat. Co vysílal rozhlas před Mnichovem 1938?

Neustále se vracející půlkulatá a kulatá výročí našich národních katastrof by mohla svádět ke stereotypním nářkům, kdyby ovšem nebylo stále co objevovat. A že v archivu Českého rozhlasu se stále ještě najdou poklady!

Rychlá smrt Malé dohody  

Čtěte také

V očekávání války: Před 85 lety jsme se připravovali na drtivé nálety i na útok otravnými plyny

Dobu od konce srpna do konce září 1938, tedy poslední měsíc života První republiky, pokrývá v našem archivu poměrně rozsáhlá a rozdílná škála nahrávek.

K pravým skvostům patří kompletně zachované zprávy ČTK z 26. srpna 1938, ve kterých se dozvíme třeba i zprávy o posledním setkání Rady Malé dohody u slovinského jezera Bled. Nikdo tehdy netušil, že se jednalo o poslední zasedání tohoto orgánu představujícího už zcela bezmocnou a rozpadající se obrannou alianci, původně namířenou proti odbojnému meziválečnému Maďarsku.

Kdeže loňské sněhy byly! V roce 1938 se Malá dohoda velmi rychle odebírala do historie, a především Jugoslávie si pomalu šla svou vlastní cestou. Bránit své členy proti jakékoli agresi, na to už tento spolek opravdu neměl vůli.  

Čtěte také

Kdybychom to nevzali my, nastoupili by horší, hájil se protektorátní premiér Richard Bienert

A nic na tom neměnila třeba letecká soutěž států Malé dohody z přelomu srpna a září 1938 nebo přítomnost jugoslávských Sokolů na tribuně při v červnu 1938, při slavném Všesokolském sletu. I pár záběrů z těchto posledních dnů radosti a hrdosti na československý stát jsme do pořadu zařadili.

O tom, že situace už na konci léta nebyla ovšem považována za klidnou, svědčí i vzácný rozhovor s nejmenovaným důstojníkem československé armády na téma, jak se naučit zatemňovat. Na celém záznamu je trochu komická žoviálnost, kterou se snaží bezejmenný redaktor v rozhovoru dávat najevo.

Wahrheit siegt. Zvláště u vídeňských nacistů…

Čtěte také

Vysílačka Pravda vítězí aneb Nacistická rozhlasová propaganda v roce 1938

Přitom v zářijových dnech roku 1938 se ve střední Evropě už samozřejmě naplno rozhořela válka proti Československu, zatím nikoli horká, ale propagandistická.

Mimořádně perfidní výkony v tomto směru předváděla vídeňská vysílačka („Říšský vysílač české menšiny ve Vídni“), která si drze vepsala do svého názvu všem Čechům známé Masarykovo heslo Pravda vítězí.

Její tehdejší blábolivé relace, kterými přibližně tři týdny obšťastňovala posluchače, dokud nepřišel Mnichov, neměly daleko – pokud si to chceme představit v dnešním kontextu – k posílání řetězových mailů.  Ty zprávy měly přibližně podobnou úroveň a výpovědní hodnotu.

Čtěte také

„Mnichovem“ jsme přišli o třetinu území a neuvěřitelných 34 procent obyvatelstva

Je ale poučné to dnes slyšet s ohledem na to, že propagandistické nálože mohou být velmi podobné i v dnešní situaci války, kterou vede Rusko s celým západním světem. Parafrázuji téměř doslova: Kdo je vinen hrozným nedorozuměním a napětím mezi Československem a německou říší? Co je obyčejnému dělníkovi nebo sedlákovi do živlů, které chtějí válku? Válku mohou chtít jen šílenci, jak už tolikrát pravil Adolf Hitler.

Demokratická propaganda československého státu ovšem byla zjevně proti těmto propagandistickým zbraním hromadného ničení éteru vcelku bezmocná. Nebylo jak takové vysílání zakázat nebo rušit.

Dá se spolknout národní katastrofa?

Zdaleka nejvíc záznamů ze dnů těsně před Mnichovem se zachovalo z období od 21. do 23. září. Tedy počínaje okamžikem, kdy britský a francouzský velvyslanec v noci na 22. září nechali probudit prezidenta Edvarda Beneše a sdělili mu, že jejich vlády v případě války o Československo do boje nepůjdou, až po vyhlášení všeobecné mobilizace.

Čtěte také

Kdy vypukne válka? Ptá se polský historik a bohemista Piotr Majewski ve studii o krizi v roce 1938

K těm nejpozoruhodnějším příspěvkům patřila řeč, kterou si pro posluchače připravil Lev Sychrava, v té době místopředseda Československé obce legionářské a  šéfredaktor legionářského deníku Národní osvobození. Na rozdíl od mnoha jiných řečníků konstatoval, že selhání konkrétních vlád, byť v nepopsatelně tragický moment, nemusí znamenat ještě selhání národa nebo demokratických hodnot jako takových.

30. září po mnichovské sešlosti, které západní média tehdy přezdívala „konference velmocí“, se věci daly do pohybu už zcela bez možnosti Československa podílet zůstat aktérem dění. A této etapě bude také věnováno jedno z dalších vydání Archivu Plus.