100 let Českého rozhlasu aneb Reportáže jako zvukové dějiny
Mapovat historii prostřednictvím rozhlasové reportáže je zvukové dobrodružství. Lidé s mikrofonem byli „u toho“ a ve zvukových záběrech s jejich hlasy se zrcadlí atmosféra doby. Je to unikátní let časem. Rozhlasová reportáž se však vyvíjela také v závislosti na rozhlasové technice a její postupné mobilitě.
V polovině 30. let mikrofon opouští studio a společně s reportérem se ocitá v centru dění řady událostí. Jsou tu první z objevných pokusů o nový rozhlasový žánr. V roce 1935 je to reportáž z automobilových závodů „Tisíc mil československých“, reportáž z křižovatky Na Můstku v roce 1936 nebo komentovaný Všesokolský slet v roce 1938.
Čtěte také
V prosinci 1939 Josef Cincibus zprostředkovává pohřeb Karla Čapka ve sněhové vánici. František Kocourek komentuje vojenskou přehlídku německého wehrmachtu po obsazení Čech. V čase války reportéři popisují výcvik říšských námořních dělostřelců a přinášejí dojmy z rozbombardované Prahy.
Následuje poválečné obsazování pohraničí, série pohřbů počínaje Janem Masarykem a Edvardem Benešem, o pár let později s ódou na mrtvého Stalina a Gottwalda. I když už je technika na takové úrovni, že by umožnila další rozvoj reportáže, je po roce 1948 tento žánr tlumen cenzurou. Komunisté chtějí mít vše pod kontrolou a nestojí o přímé a improvizované komentáře. Veškeré rozhlasové pořady se přepisují do textu a schvalují předem. To zcela popírá formu reportáže, která má být přímým svědectvím z míst událostí.
Z jakéhokoliv místa na zeměkouli
Čtěte také
Lehké nadýchnutí v 60. letech s několika reportážemi renesance rozhlasové publicistiky v čele s Karlem Kynclem, Ditou Skálovou, Čeňkem Pražákem, Otkou Bednářovou. Následují zoufalé hlasy z rádia ze srpna 1968 a Jan Petránek komentující let na Měsíc jako poslední svobodné vydechnutí.
Pak znovu tvrdé normalizační umlčení profesionálních rozhlasáků. Následují stovky až groteskních reportáží o příjezdu a odjezdu spřátelených stranických delegací s tisíci bezobsažných slov – zprostředkované politicky spolehlivými reportéry jako Josef Merunka, Ilja Jenča, Karel Kvapil, Vladimír Brunát a další.
Naštěstí i toto období už je časem minulým, ale reportáž se u nás na rozhlasové vlny vrací jen pomalu. Dlouho ji nikdo nepotřeboval a noví rozhlasáci se ji musí znovu učit.
Čtěte také
Zdokonalující se technika, kdy se reportéři a zpravodajové mohou přihlásit do vysílání z jakéhokoliv místa na zeměkouli, k rozvoji tohoto žánru přímo vybízí. Náš rozhlas v 21. století má už také své nezapomenutelné reportéry jako například Tomáš Černý, Lubomír Smatana, Martin Knitl…
Do historie rozhlasu se zapsaly například jejich reportáže z povodní, kdy se zachraňuji lidé i majetek… a z nemocnic, kde se při pandemii covidu bojuje o životy. Tým zahraničních zpravodajů přináší rozhlasové reportáže z celého světa. V posledních měsících je to například Jan Kaliba z Mexika a především Martin Dorazín informující o událostech z bojující Ukrajiny.
Hlasy rozhlasových reportérů dál kontinuálně zaznamenávají unikátní zvukové dějiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
