Američané v Japonsku, Stalin v Evropě. Jak by se vyvíjel svět, kdyby USA nepřišly s atomovou bombou?
Zatímco Evropané už v květnu 1945 slavili konec druhé světové války, Američané v té době ještě vyhráno neměli. Kapitulace Japonska byla v nedohlednu a americká veřejnost začala být netrpělivá. Co by bylo dál, kdyby Američani nevytvořili a nepoužili atomovou bombu? Konkrétní plány, jak Japonsko donutit ke kapitulaci jinou cestou, existovaly. A mohly ovlivnit i další vývoj Evropy. Věnuje se tomu další díl minisérie Coby kdyby v pořadu Historie Plus.
„Američané očekávali, že ta válka už by měla skončit, že už brzy dojde k demobilizaci, k ukončení válečných operací,“ vrací se historik Jan Adamec do jarních dnů roku 1945. „Ovšem američtí plánovači v tu samou dobu věděli, že to nejtěžší ve válce s Japonskem teprve čeká. Dobýt samotné japonské ostrovy.“
Japonci byli známí tím, že se nevzdávají. Až na úplné výjimky bojovali do posledního muže. A než by se dostali do zajetí, raději volili sebevraždu.
Američané tedy museli počítat s tím, že pokud budou chtít japonské ostrovy dobýt v rámci pozemní operace, půjde o boj tvrdý a krvavý. Museli se tedy připravit na obrovské ztráty na obou stranách.
Čtěte také
S tím Japonsko kalkulovalo, a proto se jeho představitelé nechtěli vzdát, i když válka už byla zjevně prohraná. Chtěli si vynutit podmínky kapitulace, které pro ně budou výhodné.
„Aby si Japonsko uchovalo stávající císařský režim a vyhnulo se okupaci japonských ostrovů,“ jmenuje historik Adamec.
A sami Američané si spočítali, že vylodění na japonských ostrovech bude větší a nákladnější operace než vylodění v Normandii. Přemýšleli proto, jak se tomu vyhnout.
A našli řešení. Byla jím nejničivější bomba, jakou svět zažil. Tedy dvě bomby.
Smetly ze země Hirošimu a Nagasaki. Japonská kapitulace přišla vzápětí. Ale přišla by i bez užití atomových strašáků?
Stalin útočí
Byla tu ještě jedna okolnost, která mohla hrát roli. Hlavním aktérem této hry byl Sovětský svaz.
„Platilo ustanovení, které Američané vylobovali na Sovětech, že tři měsíce poté, co skončí válka v Evropě, to znamená 8. května 1945, vyhlásí Sovětský svaz válku Japonsku,“ připomíná Adamec.
To se skutečně stalo. Přesně tento den Josif Stalin svůj slib splnil. Mezi svržením bomby na Hirošimu (6. srpna) a Nagasaki (9. srpna) vyhlásil Sovětský svaz Japonsku válku. Mohl japonského císaře už jen tento krok přesvědčit ke kapitulaci?
Větší strach
Historikové se dodnes přou, z čeho měli Japonci větší obavu – zda z atomové bomby, nebo ze Sovětů. V kapitulačním projevu japonského císaře Hirohita nicméně zaznělo zdůvodnění jasně.
„Nepřítel začal používat novou a velmi krutou bombu, jejíž destruktivní síla je skutečně nevyčíslitelná a která si vybírá daň na mnoha nevinných životech. Kdybychom pokračovali v boji, nevedlo by to jen k úplnému zhroucení a vyhlazení japonského národa, ale také k celkovému zániku lidské civilizace,“ pronesl císař.
Jedna bomba za druhou
Jak by asi vypadal konec 2. světové války, kdyby žádná atomová bomba na Japonsko nespadla? Kdyby ho postihlo to, co skutečně začalo, jen v poněkud jiné situaci, tedy Sovětská okupace?
Možná by sovětská hrozba Japonsko ke kapitulaci přiměla, ale nejspíš ne. V tom případě by museli přistoupit ke svým plánům Američané. I kdyby neměli atomovou bombu, měli by dost bomb jiných.
Čtěte také
„Ty dvě bomby nad Hirošimou a Nagasaki mohli Američané nahradit týdny obrovského kobercového bombardování čehokoliv v Japonsku. Vzhledem k tomu, že už jinde nebojovali, mohli všechny síly převelet do pacifického prostoru,“ domnívá se Adamec a pokračuje:
„Japonsko mohlo skončit jako hromádka kamení. Tedy pokud by se Američané rozhodli, že budou ostrovy celé týdny bombardovat, dokud tam nepřijdou k rozumu.“
A kdyby ani to nic nezmohlo, přišla by na řadu pozemní operace. Dokonce existoval konkrétní termín – 1. listopadu 1945. V rámci operace Olympic se mělo 400 tisíc amerických vojáků vylodit na ostrově Kjúšů.
Počítalo se s tím, že by boje pokračovaly až do roku 1947. Jaký by to mělo důsledek pro americké veřejné mínění, můžeme předpokládat. Válčení už měli všichni dost a masové umírání amerických vojáků kdesi v Pacifiku by nejspíš mnoho podpory pro prezidenta Harryho Trumana nepřineslo.
Americká operace by byla pro Stalina ideální, soudí historik. „Měl by Američany tam, kde je vždycky chtěl po válce mít. Tedy dostat je z Evropy, ať už fyzicky, vojensky i mentálně. Tím pádem by se celá kontinentální Evropa otevřela sovětskému vlivu,“ rozvíjí další směr alternativních dějin Adamec.
A jak by to asi celé dopadlo – pro USA, pro Evropu i pro Japonsko? Poslechněte si první díl druhé řady tak trochu jiné Historii Plus Coby kdyby, ve kterém zaznívají úvahy historika Jana Adamce.
Coby kdyby II. Tak trochu jiná Historie Plus o alternativních dějinách
V první sérii tak trochu jiné Historie Plus na téma Coby kdyby jsme na principu alternativních dějin pozměňovali významné okamžiky v minulosti Československa.
Ve druhé řadě se zaměříme více na světovou historii, která se však mnohdy dotýká také té naší. Například konce druhé světové války. Ta v Evropě skončila sice už v květnu 1945, na světových bojištích se však stále ještě bojovalo. Jak by to asi s definitivním koncem 2. světové války dopadlo, kdyby Američané nevynalezli atomovou bombu? Odpověď na tuto otázku nezahrnuje jen osud Japonska, ale i důsledky pro celý svět, Evropu a s ní také Československo.
V druhém dílu nás budou zajímat Němci, především ti čeští. Co kdyby nebyli po válce odsunuti? I taková možnost jistě byla ve hře.
Celým světem v současné době otřásá konflikt na Blízkém východě mezi Izraelci a Palestinci. Bylo možné mu předejít, kdyby společně s Izraelem vznikl kdysi také stát Palestina?
A co takový Michail Gorbačov, kdyby se nestal prezidentem. Jaký by byl osud Sovětského svazu a s ním i celého světa bez perestrojky a konce studené války?
Opět nám v hledání možné alternativy dopomůže reálné, ale i fiktivní zpravodajství, a uzdu fantasii odvážně popustí historik Jan Adamec.
A proč má smysl nad alternativní podobou dějin vůbec uvažovat? I v reálném posuzování historie se stále vracíme k momentům, kdy její aktéři při rozhodování stáli na křižovatkách. Po jakých cestách se vydali, víme. Ale z reálných zkušeností můžeme domýšlet, jaké konce by je mohly čekat na cestách jiných. Domýšlení možných důsledků je přece součástí každého rozhodování, ať už dříve, či nyní. Tak se v něm s námi pojďte trochu procvičit.
Související
-
Referendum, referendum, referendum! Kdyby v roce 1992 proběhlo, Československo se nejspíš nerozpadne
Uplynulo 105 let od založení společného státu Čechů a Slováků. My se naopak zaměříme na jeho rozpad. Anebo ne. Co kdyby se Československo začátkem roku 1993 nerozdělilo?
-
Co by se stalo, kdyby v listopadu 1989 Lidové milice střílely proti stávkujícím studentům?
Československé milice byly po 17. listopadu 1989 v pohotovosti. Dokonce se začaly sjíždět do Prahy, aby potlačily revoluční dění. Nakonec však nedostaly rozkaz k akci.
-
Plzeň neosvobodili Američané, ale Sověti… Co kdyby se dějiny odehrály jinak?
Plzeň samozřejmě osvobodili Američané, kdo by o tom pochyboval? To však neznamená, že bychom se nemohli zamyslet nad jiným možným vývojem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
