Co by se stal, kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko? Asi bychom byli šťastnější, říká spisovatel

Editor Rampas: Autoři fantasy můžou být rádi za korekturu

Česká Akademie science fiction, fantasy a hororu slaví letos dvacet let od svého vzniku. Její člen Zdeněk Rampas sestavil k výročí antologii české a slovenské fantastiky nazvanou 12 nesmrtelných. V knize najdete třeba texty Jiřího Pavlovského, Jany Rečkové, Juraje Červenáka, Jaroslava Mosteckého nebo Vilmy Kadlečkové a Františka Novotného.

Ve středu spisovatelových zájmů jsou teď prý spekulace, co by se stalo kdyby. „Co kdyby se Rakousko-Uhersko nerozpadlo? Dospěl jsem k názoru, že by celé minulé století bylo mnohem šťastnější. Třeba by ani Stalin nebo Hitler neměli s Evropou tak snadnou práci, jakou nakonec oba měli…“

Polit-fiction

Podobný druh literatury už dostal i svůj název: polit-fiction. To je podle Novotného sci-fi, která předpokládá, že neexistují politické vazby a situace pocházející z historie lidstva. „Pro mne je to trošku takový sociologický pokus, který si vždy před psaním dělám na papíře. Nejdřív vytvořím zkušební polygon, do kterého následně vpustím hlavní postavy, a těm pak navodím konkrétní situace. Pak už jen pozoruji, jak to všechno dopadne,“ popisuje spisovatel svůj styl práce.  

Sám prý miluje užívání zatím neexistujících technických prvků, protože právě toto je koření správné sci-fi. „Ve svých knihách skoro vždy vycházím z reality. Pak ale rád domýšlím, jak by mohly věci někdy časem vypadat. Používám třeba kybernetický hmyz a nanoroboty, jako zbraně budoucnosti. Případně nějaký zcela vymyšlený stroj, který pracuje na principu magie. To miluju…“

Román, ve kterém se Jules Verne nejvíc trefil. A zároveň si nejvíc vystřelil

Těch shod je příliš mnoho na to, aby to byla náhoda. Při psaní svého čtvrtého vydaného románu (a prvního českého) Jules Verne spolupracoval s předním matematikem své doby.

To je i případ prstenu, kterým se dá přesouvat v čase. Jednoho estébáka tak přesunul do dob Babičky Boženy Němcové. „Dopustil jsem se svatokrádežného románu a využil teorie Heleny Sobkové, podle které byla spisovatelka Němcová sestrou kněžny Zaháňské. V mém příběhu Prsten od vévodkyně je přenášedlem rám obrazu, před kterým stojí frustrovaný estébácký vyšetřovatel. Nějak nemá koho vyšetřovat, tak se přenese do druhé poloviny 19. století. Najednou je ve svém živlu a může zas vyšetřovat české obrozence.“    

Magie a Zeměplocha

Magie a nejrůznější vynálezy jsou ale doménou donedávna nekonečné série Angličana Terryho Pratchetta (1948–2015). „Přečetl jsem dva nebo tři díly Zeměplochy a náramně jsem se bavil. Je to perfektně napsáno a ještě líp Janem Kantůrkem přeloženo. I on už ale letos na jaře zemřel,“ vzpomíná Novotný. Je to prý doslova kongeniálně přeloženo. Dokonce si myslím, že ten Honzův překlad dodal Pratchettovi větší šťávu, pozvedl ho na vyšší úroveň.“    

František Novotný je podepsaný i pod nejnovějším nápadem vydavatele, který se rozhodl postupně vydávat všechny Verneovky, a převyprávěl i Robinsona Crusoe. Jak a proč? To už si poslechněte v záznamu pořadu.