Výtvarník Pivovarov: Spoléhám na intuici a prostý cit. V mých obrazech nejsem já, ale energie, která dál proudí
„Nepřemýšlím o sobě jako o básníkovi, cítím se být prostředníkem, sluhou jazyka,“ říká Viktor Pivovarov, ruský výtvarník a představitel moskevského undergroundu, který od 80. let žije v Praze. Až ve svých 88 letech se teď poprvé dotýká i politických témat a války na Ukrajině.
„Autor se vystavuje nebezpečí prostřednictvím svého těla, ale když se přes politiku díváme na život, na lidi, tak to je lživý pohled,“ uvažuje v pořadu Hovory.
Čtěte také
„Válka se podle mě dotýká každého. Já mám navíc osobní vazby na Ukrajinu, protože rodina mé maminky z Ukrajiny pochází. Nikdy jsem tam nebyl, takže nemůžu říct, že bych místo svých předků bezprostředně zažil. Ale něco osobního k těm místům cítím,“ přiznává.
„Současná situace v umění se radikálním způsobem změnila a ve světě se uznává jen politické umění,“ uvažuje Pivovarov dál. Dodává, že nesouhlasí s pohledem současné kulturologie nebo antropologie, podle kterých jsou fenomény jako múzy pouhé konstrukty.
Čtěte také
„Ve své tvorbě asi i víc spoléhám na intuici a prostý cit. A to, co je v mých obrazech zajímavé, nejsem já, ale energie, která prostřednictvím mne proudí,“ dodává Viktor Pivovarov.
Proč se na své současné výstavě Metafyzika a zoufalství v Centru současného umění DOX vrací ke svým múzám? Co ho inspiruje? Jak pohlíží na postavení umělců ve společnosti, nebo proč lidé vystavují obrazy? Poslechněte si odpovědi v Hovorech Petra Viziny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
