Epidemiolog Maďar: V Malawi stojí celá medicína na improvizaci. Když pak vidím ty vyléčené, dodává mi to energii
Epidemiolog a specialista na tropickou medicínu Rastislav Maďar je zakladatelem sdružení International Humanity, které v roce 2015 otevřelo ve venkovské oblasti na východě Malawi nemocnici. „Potřebovali jsme najít budovu z pálených cihel, které jsou i v době dešťů stabilnější. Nejchudší vesnice jsou postaveny jen z uplácané hlíny, která vypadá jako cihla. Ale už za dva tři roky, hlavně když zaprší, se zdi drolí, střechu to má jen ze slámy,“ popisuje.
Čtěte také
„Nejdřív jsme ordinovali v zákristii místního kostela. Je to budova, kde jsou jen obvodové zdi a pak valy, na kterých se sedí. Nejsou tam skla v oknech ani žádné pořádné dveře,“ doplňuje lékař v pořadu Hovory.
„Nad hlavami nám létali netopýři. Na dva lékaře, dva pomocníky a laboranta čekaly stovky pacientů. Drtivou většinu jejich nemocí jsme zvládli, ale řekli jsme si, že bychom potřebovali mít možnost někoho z pacientů uložit na pozorování, případně na dlouhodobější léčbu. Proto jsme se rozhodli položit základní kámen nové nemocnice. A pozemek? Ten nám dali místní náčelníci.“
O všem rozhoduje náčelník
„To bylo velmi zajímavé – každá vesnice má svého náčelníka a všichni zasedli pod akátem, kde seděl jejich tzv. velký náčelník, kterého mají lidé v obrovské úctě. Tato rada tedy rozhodla, že nám dají pozemek, na který bychom mohli přistávat i s malým letadýlkem.“
Čtěte také
„Bez jakýchkoli dokladů, nemáme žádný dokument. Také nemocnici nedeklarujeme jako československou, ale společnou s Afričany. Proto se i se státem podílíme na jejím chodu. Navíc jsme po nich chtěli, ať nám ty cihly sami vypálí. To, aby měli pocit, že jim nemocnici nepostavil někdo jiný, ale že šlo o společné dílo,“ vzpomíná Maďar. Dodává, že nemocnici nakonec postavila skutečná stavební firma, protože by to místní z hliněných chýší nezvládli.
„Dnes je to jedna z nejlépe vybavených nemocnic široko daleko. Je samozřejmě malá, periferní, jednoduchá, nejsou tam ani klasické operační sály, ale svému účelu slouží,“ pyšní se.
Improvizace v praxi
Nejen v Malawi ale v Africe vůbec je práce lékařů i celá logistika často postavena na obrovské improvizaci.
„Například v lednu tam nebyl benzin ani nafta, auta čekala v několikadenní řadě. Řidiči zamkli auto, šli se domů vyspat, ráno přišli a pak zas celý den čekali, jestli se objeví nějaká cisterna. V těchto podmínkách jsme museli někam přejíždět a někde to palivo sehnat – ale se vším se dá nakonec poradit.“
Čtěte také
V zemi jsou také časté výpadky elektřiny, asfaltové silnice nejsou ani zdaleka všude – což je problém zejména v sezoně dešťů, kdy je všude bláto, do kterého se auta jen zaboří.
„Nečekaných i očekávaných problémů musíme řešit velké množství. V místech, kde působíme, je ale snad úplně nejkomplikovanější logistika, protože nejsou celoročně přístupná. Ani nenajdete nějaký penzion, takže žijete s místními. My jsme si ale říkali, když to vydrží oni, tak my, po nějakou omezenou dobu, přece také.“ Nová nemocnice má i byty, hlavně ale pro šéflékaře.
„Když pak místní léčím a vidím výsledky, je to něco, co mi dává strašnou spoustu energie. V podstatě celá humanitární medicína stojí na čisté improvizaci – a to je to, co mě nesmírně baví,“ přiznává.
Operaci bych zažít nechtěl
Zahraniční lékaři pak na misích hlídají jeden druhého, protože oficiální nemocniční péče není na vysoké úrovni.
Čtěte také
„Asi má největší obava je v tom, co neovlivním – například, kdyby tam někdo z nás měl autonehodu, a vzbudil se někde po operaci v okresní či celostátní nemocnici, kde je dohromady pouhých šest lůžek intenzivní péče…“
„Jinými slovy – kdyby se to stalo poblíž naší nemocnice, jsme to schopni řešit, protože máme dost léků a péči zvládáme, ale kdyby byl někdo z nás v bezvědomí, tak to neovlivní. A to bych, a to musím zaklepat, v Africe opravdu nerad kdy zažil. Naštěstí jsme to zatím nemuseli řešit,“ uzavírá epidemiolog a specialista na tropickou medicínu Rastislav Maďar.
Celé Hovory najdete v audiozáznamu, ptá se Tatiana Čabáková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



