Bez únorového převratu a bez kolektivizace. Jak by vypadalo Československo, kdyby nevyhnalo Němce?
O tom, že je nutné vyhnat či odsunout německé obyvatele z Československa těsně po druhé světové válce, tehdy téměř nikdo z představitelů vítězných mocností ani naší vlády nepochyboval. Byly tu však okolnosti, které mohly odsunu legitimně zabránit. Čím by si procházelo Československo, kdyby se svých Němců nezbavilo? Nad tím se zamýšlí další díl minisérie Coby kdyby pořadu Historie Plus.
„První část postupimské konference skončena. Polsko, Československo a Maďarsko se žádají, aby přerušily odsun německého obyvatelstva. A to do té doby, kdy tato otázka nebude podrobněji prozkoumána, přičemž však se tento odsun zásadně uznává,“ psalo se ve Stráži lidu 4. srpna 1945.
Co kdyby k přerušení opravdu došlo, než se vše důkladně prozkoumá?
Čtěte také
Takové zkoumání by však mohlo trvat týdny, možná měsíce, v krajním případě třeba i roky. Zkrátka tak dlouho, až by se ukázalo, že čeští Němci vlastně nemají kam jít, protože rozbombardované a uprchlíky přetížené Německo už na ně nemá kapacity.
A když to s nimi Češi a Slováci vydrželi tak dlouho, mohou se o ně přece postarat i nadále. Navíc odliv tak velkého množství pracovních sil mohl být problém i pro Československo.
„Češi měli trošku ‚štěstí‘, že využili to velmi krátké časové okno v letech 1945 a 1946, kdy ještě nedošlo ke konfliktům mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o to, jak má vypadat budoucí Německo,“ podotýká historik Jan Adamec.
„V tomto okně odsunuli maximum českých Němců. Kdyby se to protáhlo, tak by ochota přijímat české Němce na území těch západních zón byla velmi malá.“
Čeští Němci zůstávají
Představme si, že by k takové situaci skutečně došlo. Německé obyvatelstvo českých zemí se po válce nikam nepřesune a na území Československa zůstává. Místo nějakých 250 tisíc, kteří tu po odsunu zůstali ve skutečnosti, počítáme v našem alternativním uvažování s přibližně třemi miliony českých Němců. To už je počet, který by značně měnil situaci.
Čtěte také
Čtvrt milionu lidí můžete přesunout a rozptýlit, jak to Československo se zůstavšími Němci učinilo, aby je využilo k práci, vykořenilo z jejich prostředí a tím snáze asimilovalo. S tak velkým množstvím by už byla situace jiná.
„Dalo by se v tom případě předpokládat,“ uvažuje Jan Adamec, „že by se uvnitř Československa vytvořila jakási pohraniční zóna, kde by ti Němci žili, ale ten kontakt česko-německý by byl v podstatě malý. Možná by to bylo jako vztah kolonizátorů a kolonizovaného národa, který má menší práva. Že by se obrátila ta role z dob protektorátu.“
Volit komunisty? Nikdy!
Němci, kteří tu skutečně zůstali, neměli po válce československé občanství, a tedy ani volební právo. V roce 1946 k volbám nešli.
Pokud by šli a bylo jich mnohem více, jak počítáme v našich alternativních představách, komunistická strana by volby nejspíš nevyhrála. Mohli by je však ovlivnit, i kdyby nevolili, už pouhou svojí přítomností.
Čtěte také
Kdyby tu totiž zůstali, neproběhlo by vysídlení pohraničí a tedy ani jeho dosídlení. A to hrálo v preferencích voličů nemalou roli, připomíná historik.
„Dosídlení pohraničí je možná ne úplně doceněným společenským pohybem, který výrazně pomohl poválečnému režimu. Zabavený německý majetek propadl státu a ten ho zase zpětně rozděloval novým usedlíkům, kteří ze svého hlediska najednou získali ohromné bohatství,“ popisuje a dodává:
„Rozdělovalo to ministerstvo zemědělství, které ovládali komunisté. I díky tomu pak získali velkou masu nových voličů zvláště v pohraničí.“
Fakt, že jim komunisté majetek za pár let zase vzali v rámci kolektivizace, při volbách v roce 1946 samozřejmě nehrál žádnou roli.
Kdyby tu však Němci zůstali a nebylo co rozdávat, komunisté by takovou podporu mít nemuseli. Naopak. Okolnost, že nedokázali odsun prosadit, by jim mohla uškodit.
A i kdyby komunisté volby vyhráli, jak by se asi vypořádali s německými kulaky v těch nejtvrdších dobách komunistické diktatury? A jaká práva by naopak německému obyvatelstvu přiznali v dobách uvolnění. Jak by pak asi vypadala sametová revoluce a rozdělení Československa? Nebo snad Česko-Slovensko-Německa?
I nad tím se zamýšlí další díl tak trochu jiné Historie Plus s historikem Janem Adamcem.
Související
-
Referendum, referendum, referendum! Kdyby v roce 1992 proběhlo, Československo se nejspíš nerozpadne
Uplynulo 105 let od založení společného státu Čechů a Slováků. My se naopak zaměříme na jeho rozpad. Anebo ne. Co kdyby se Československo začátkem roku 1993 nerozdělilo?
-
Co by se stalo, kdyby v listopadu 1989 Lidové milice střílely proti stávkujícím studentům?
Československé milice byly po 17. listopadu 1989 v pohotovosti. Dokonce se začaly sjíždět do Prahy, aby potlačily revoluční dění. Nakonec však nedostaly rozkaz k akci.
-
Plzeň neosvobodili Američané, ale Sověti… Co kdyby se dějiny odehrály jinak?
Plzeň samozřejmě osvobodili Američané, kdo by o tom pochyboval? To však neznamená, že bychom se nemohli zamyslet nad jiným možným vývojem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
![ze_světa_lesních_samot.jpg ze_světa_lesních_samot.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/30211a0c09767f56cedafa33e6481497.jpg?itok=KWqo-X-T)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/1cbf078c2113e4a20ba2b4185c2821e2.jpg?itok=FkhfJLo4)
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.