V kritickém roce 1938 šlo na obranu až 21 procent HDP. Ne všichni tehdejší politici s tím ale souhlasili, vysvětluje historik

Ve stejné chvíli agresivní komunisté stále ostřeji útočili na samou podstatu státu a němečtí občané, kteří byli označeni za menšinu se ve velké míře s Československem neidentifikovali a za svůj stát ho nepovažovali.

V roce 1933 se stal kancléřem německý nacistický politik rakouského původu Adolf Hitler a každým rokem bylo jasnější, že jeho záměr je vybudování „Velkoněmecké říše“ za jakoukoliv cenu.

Čtěte také

Hitler využil požár Reichstagu k vyhlášení stanného práva

Sousední Československo se mu do plánů nehodilo, proto chtěl naše území využít pro rozšíření říše. Naše politická reprezentace tak musela posílit obranyschopnost.

Představa, že stejný cíl mají všechny politické strany v zemi, byla jen iluze. Na opačném břehu stáli politici, kteří si naopak přáli oslabení státu a jeho demokratických principů.

„Výsledky 1. světové války mnohé poražené státy nepřijaly a braly je jako křivdu, zejména Německo,“ vysvětluje historik Tomáš Řepa.

„S tím souvisela touha po odplatě a revizi tzv. versailleského systému. Navíc Hitler slíbil postiženým nezaměstnaným dělníkům práci.“ Aby toho nebylo málo, Československo se postupně dostávalo do dalších problémů s Maďarskem a částečně i s Polskem.

Začala se budovat moderní armáda

Posílení obranyschopnosti státu zahrnovalo vybudování moderně vyzbrojené armády, a to „na zcela novém základě, kdy za vzor sloužila především armáda francouzská“, popisuje historik Řepa. Dalším krokem mělo být zajištění hranic, protože naše geografická poloha nikdy nebyla zrovna ideální, a pak výstavba zbrojovek. Právní rámec vytvářel branný zákon, který poslanci přijali už v roce 1920.

Čtěte také

Druhá republika měla být z naší historie raději vymazána, míní historik

Přesto, když poslanci v roce 1934 projednávali zákony týkající se obrany, agrární poslanec František Machnik ve svém vystoupení řekl: „Armádě jsme nedali vše, co potřebuje ke své existenci.“ A když se mluvilo o délce prezenční vojenské služby, řekl: „Musíme s bolestí říci, že všechny smlouvy a organizace, které měly petrifikovat věčný mír, stávají se v očích, a hlavně v jednání mnohých národů, naše některé sousedy nevyjímaje, cárem popsaného papíru.“

Do diskusí zasáhli i komunisté, kteří požadovali „spojiti osudy země se Sovětským svazem“ a všechno ostatní považovali za nějaké imperialistické cíle. 

Henlein odmítal cokoli

Další „pátou kolonou“ byla Sudetoněmecká strana, kterou vedl Konrád Henlein. Na rozdíl od německé sociální demokracie nebo německých křesťanských sociálů „nebyla ochotna se konstruktivně podílet na fungování státu“.

Hlavní výhrady směřovaly k postavení občana a možnosti zneužít některá zákonná ustanovení. Historik Řepa k tomu říká: „Je to těžké dnes hodnotit. Složitá byla už definice pojmu ,státně spolehlivé osoby‘, což mohlo být zneužíváno. Ale i z toho, co čteme v důvodové zprávě, je zřejmé, že zájem státu byl nad zájmy jednotlivce.“

Čtěte také

„Polský papež“ Jan Pavel II. byl pro komunisty jasný nepřítel. Zastal se i politických vězňů v Československu

„Byl to efektivní zákon pro obranu státu a i přes některé problematické pasáže fungoval. Jeho platnost skončila až v roce 1961.“

Oba klíčové zákony, jak o vojenské prezenční službě, tak i zákon na obranu republiky, byly přijaty. Vláda zřídila Nejvyšší radu obrany státu a postupně se začalo budovat pohraniční opevnění. V oblasti mezinárodních smluv byla uzavřena smlouva se Sovětským svazem, která navazovala na smlouvu s Francií a případnou vojenskou pomoc právě aktivním přístupem Francie podmiňovala.

Bohužel, nic z naplánované obrany na nacistické Německo nestačilo, protože jeho cílem byl další světový konflikt. Obětí se stalo také Československo, o kterém si Joseph Goebbels do svého deníku v říjnu 1937 napsal: „Ten sezónní stát musí zmizet.“

Na otázku pořadu, jestli byli českoslovenští politici v obraně před Hitlerem jednotní, historik Tomáš Řepa odpovídá: „Zcela jednotní nebyli – to prokázalo i projednávání zákona o obraně státu. Přesto, že se Československo na válku připravovalo. Armáda dostala dokonce 16 procent z celého rozpočtu, v kritickém roce 1938 to bylo dokonce 21 procent.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiu.