Zažilo Československo atentáty na politiky? Historik: Ano, i když Češi většinou nadávají v hospodách
I Československo v minulosti zažilo atentáty na politiky, byť spíše výjimečně. Pouze dvakrát byli terčem přímo ti čeští, respektive českoslovenští. Stalo se tak hned v prvních letech po vzniku republiky. Následující dva případy pak souvisejí s útoky na politiky, kteří u nás našli azyl. „My Češi atentáty většinou neděláme, na politiky nadáváme v hospodách a v moderní době je likvidujeme v médiích a na sociálních sítích,“ říká pro Český rozhlas Plus historik Jaroslav Rokoský.
Zcela specifickým je pak příběh údajného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, kdy se jednalo o zabití v rámci vojenské operace.
A tak je paradoxem, že se nacisty vnucený termín „atentát“, který evokuje teroristický akt, tak vžil do jazyka a povědomí, že už si tento vychýlený pojem možná ani neuvědomujeme.
První terč: premiér
Jedním z klíčových politiků po vzniku Československa byl premiér Karel Kramář. Terčem atentátu se stal 8. ledna 1919. Ale měl velké štěstí, kulka ho nezasáhla a za pár hodin už řídil vládu.
Čtěte také
Sám Kramář prý v rozhovoru s redaktorem Nečáskem z redakce Venkova lakonicky řekl: „Nemyslel jsem si, že když jsem uniknul rakouské šibenici, že budu první, na koho se bude v republice střílet.“
Narážel tím na svou osobní historii, kdy ho zachránila amnestie císaře Karla I. a jak se zdálo, nebyl tím nijak otřesen. Proč měl ale být zabit?
„Atentátníky byli 17letý Antonín Šťastný s komplicem Vladimírem Gregorem, kteří využili audienční den u premiéra a navštívili ho. Považovali ho prý za nebezpečného proletariátu a atentátem chtěli zachránit československou revoluci,“ vysvětluje historik.
Rozsudek nad nimi byl velmi mírný, vyslechli si čtyři a osm let odnětí svobody.
Postřelený ministr
O čtyři roky později, bylo to 5. ledna 1923, se atentát bohužel zdařil. Terčem byl tehdejší ministr financí Alois Rašín, byl těžce raněn a po šesti týdnech na následky zranění umírá. Atentátník, 19letý anarchokomunista Josef Šoupal, řekl: „Nechtěl jsem zabít Rašína, chtěl jsem zabít Živnostenskou banku.“
Rašín byl velmi tvrdým a nekompromisním zastáncem pevné měny, pevné československé koruny a v důsledku toho byl přinejmenším „málo oblíbeným“. Ekonomické důsledky jeho finanční politiky se dotkly většiny drobných střadatelů, hospodářské a sociální důsledky byly velké. A jaký byl další osud atentátníka Šoupala?
„Byl odsouzen k 18 letům těžkého žaláře. Celý trest si odseděl a ve vězení měl řadu kázeňských prohřešků. Propuštěn byl až roku 1943. Po válce odešel do zahraničí a chtěl se přejmenovat na Ilju Dněprostroje, což mu nebylo povoleno, a tak přijal jméno Ilja Pravda,“ říká Rokoský.
Zabitý velvyslanec
Politický azyl v Československu v roce 1923 získal bulharský politik Rajko Daskalov. Ve své domovské zemi zastával vysoké funkce, byl ministrem financí zemědělství či vnitra a v lednu 1923 se stal vyslancem Bulharska v Československu. Do toho přišel puč v Bulharsku a z Daskalov byl exulant.
Čtěte také
Terčem atentátníka Jordana Ciconkova (falešné doklady zněly na jméno Atanas Nikolov) se stal kvůli sporům o Makedonii a sám atentátník patřil k radikálnímu uskupení nazývanému Vnitřní makedonská revoluční organizace.
Daskalovi bylo necelých 36 let, když 26. srpna 1923 atentátu podlehl. Atentátník byl nakonec odsouzen k 20 letům těžkého žaláře – ale ani odsouzení nebylo z politických důvodů tak jednoduché. Ve vězení nakonec spáchal sebevraždu.
Mrtvý z vůle nacistů
Nástup Hitlera k moci přinesl útěky těch, kteří se oprávněně obávali o své životy a s nacistickou ideologií a politikou nesouhlasili. Tak se do Československa dostal německý novinář, filozof a přesvědčený pacifista Theodor Lessing.
Čtěte také
Ale každému totalitnímu režimu vadí i nositelé slova, takže na jeho hlavu nacisté vyhlásili odměnu. Byl zabit dvěma stoupenci Henleinovy pronacistické politiky z okolí Mariánských lázní.
„Atentátníci okamžitě utekli do Německa, Československo neúspěšně žádalo o jejich vydání. Za války jeden z nich umírá na frontě a druhý byl pak roku 1945 v Československu odsouzen k 18 letům vězení. Odseděl si 15 let, propuštěn byl po amnestii a následně ho vyhostili do Německa,“ popisuje Rokoský.
„V případě českých politiků Kramáře a Rašína byli atentátníky osamělí vlci, nebyl za tím velký plán,“ hodnotí historik a dodává:
„Typologie atentátníků v Československu byla: anarchisté, revolucionáři nejrůznějšího ražení – často bolševici, ale i etničtí a náboženští fanatici, a pak i nacisté. A to se stalo osudným i těm, kterým Československo pomohlo nalézt druhý domov.“
Poslechněte si celý pořad.
Související
-
Heydrich? “Zlý výraz, to mi utkvělo,” vzpomíná jeho zahradnice
Heydricha viděla před atentátem jako jedna z posledních. Zahradnice Helena Vovsová. Pamětnice ze zámku, kde rodina zastupujícího říšského protektora žila.
-
Byla první republika jen Masarykova a Benešova? Na Antonína Švehlu se mělo zapomenout
První republika trvala jen 20 let, přesto se k ní vracíme. S její existencí jsou spjata jména Masaryka nebo Beneše. Klíčovým byl ale také Antonín Švehla.
-
Asociální první republika? Uzákonila osmihodinovou pracovní dobu, podporovala sociální bydlení
První republika trvala dvacet let. Více než padesát let pak trvalo období, kdy byla nejen zpochybňována, ale také odsuzována... Jak to bylo doopravdy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
