Zažilo Československo atentáty na politiky? Historik: Ano, i když Češi většinou nadávají v hospodách
I Československo v minulosti zažilo atentáty na politiky, byť spíše výjimečně. Pouze dvakrát byli terčem přímo ti čeští, respektive českoslovenští. Stalo se tak hned v prvních letech po vzniku republiky. Následující dva případy pak souvisejí s útoky na politiky, kteří u nás našli azyl. „My Češi atentáty většinou neděláme, na politiky nadáváme v hospodách a v moderní době je likvidujeme v médiích a na sociálních sítích,“ říká pro Český rozhlas Plus historik Jaroslav Rokoský.
Zcela specifickým je pak příběh údajného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, kdy se jednalo o zabití v rámci vojenské operace.
A tak je paradoxem, že se nacisty vnucený termín „atentát“, který evokuje teroristický akt, tak vžil do jazyka a povědomí, že už si tento vychýlený pojem možná ani neuvědomujeme.
První terč: premiér
Jedním z klíčových politiků po vzniku Československa byl premiér Karel Kramář. Terčem atentátu se stal 8. ledna 1919. Ale měl velké štěstí, kulka ho nezasáhla a za pár hodin už řídil vládu.
Čtěte také
Sám Kramář prý v rozhovoru s redaktorem Nečáskem z redakce Venkova lakonicky řekl: „Nemyslel jsem si, že když jsem uniknul rakouské šibenici, že budu první, na koho se bude v republice střílet.“
Narážel tím na svou osobní historii, kdy ho zachránila amnestie císaře Karla I. a jak se zdálo, nebyl tím nijak otřesen. Proč měl ale být zabit?
„Atentátníky byli 17letý Antonín Šťastný s komplicem Vladimírem Gregorem, kteří využili audienční den u premiéra a navštívili ho. Považovali ho prý za nebezpečného proletariátu a atentátem chtěli zachránit československou revoluci,“ vysvětluje historik.
Rozsudek nad nimi byl velmi mírný, vyslechli si čtyři a osm let odnětí svobody.
Postřelený ministr
O čtyři roky později, bylo to 5. ledna 1923, se atentát bohužel zdařil. Terčem byl tehdejší ministr financí Alois Rašín, byl těžce raněn a po šesti týdnech na následky zranění umírá. Atentátník, 19letý anarchokomunista Josef Šoupal, řekl: „Nechtěl jsem zabít Rašína, chtěl jsem zabít Živnostenskou banku.“
Rašín byl velmi tvrdým a nekompromisním zastáncem pevné měny, pevné československé koruny a v důsledku toho byl přinejmenším „málo oblíbeným“. Ekonomické důsledky jeho finanční politiky se dotkly většiny drobných střadatelů, hospodářské a sociální důsledky byly velké. A jaký byl další osud atentátníka Šoupala?
„Byl odsouzen k 18 letům těžkého žaláře. Celý trest si odseděl a ve vězení měl řadu kázeňských prohřešků. Propuštěn byl až roku 1943. Po válce odešel do zahraničí a chtěl se přejmenovat na Ilju Dněprostroje, což mu nebylo povoleno, a tak přijal jméno Ilja Pravda,“ říká Rokoský.
Zabitý velvyslanec
Politický azyl v Československu v roce 1923 získal bulharský politik Rajko Daskalov. Ve své domovské zemi zastával vysoké funkce, byl ministrem financí zemědělství či vnitra a v lednu 1923 se stal vyslancem Bulharska v Československu. Do toho přišel puč v Bulharsku a z Daskalov byl exulant.
Čtěte také
Terčem atentátníka Jordana Ciconkova (falešné doklady zněly na jméno Atanas Nikolov) se stal kvůli sporům o Makedonii a sám atentátník patřil k radikálnímu uskupení nazývanému Vnitřní makedonská revoluční organizace.
Daskalovi bylo necelých 36 let, když 26. srpna 1923 atentátu podlehl. Atentátník byl nakonec odsouzen k 20 letům těžkého žaláře – ale ani odsouzení nebylo z politických důvodů tak jednoduché. Ve vězení nakonec spáchal sebevraždu.
Mrtvý z vůle nacistů
Nástup Hitlera k moci přinesl útěky těch, kteří se oprávněně obávali o své životy a s nacistickou ideologií a politikou nesouhlasili. Tak se do Československa dostal německý novinář, filozof a přesvědčený pacifista Theodor Lessing.
Čtěte také
Ale každému totalitnímu režimu vadí i nositelé slova, takže na jeho hlavu nacisté vyhlásili odměnu. Byl zabit dvěma stoupenci Henleinovy pronacistické politiky z okolí Mariánských lázní.
„Atentátníci okamžitě utekli do Německa, Československo neúspěšně žádalo o jejich vydání. Za války jeden z nich umírá na frontě a druhý byl pak roku 1945 v Československu odsouzen k 18 letům vězení. Odseděl si 15 let, propuštěn byl po amnestii a následně ho vyhostili do Německa,“ popisuje Rokoský.
„V případě českých politiků Kramáře a Rašína byli atentátníky osamělí vlci, nebyl za tím velký plán,“ hodnotí historik a dodává:
„Typologie atentátníků v Československu byla: anarchisté, revolucionáři nejrůznějšího ražení – často bolševici, ale i etničtí a náboženští fanatici, a pak i nacisté. A to se stalo osudným i těm, kterým Československo pomohlo nalézt druhý domov.“
Poslechněte si celý pořad.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
