„Polský papež“ Jan Pavel II. byl pro komunisty jasný nepřítel. Zastal se i politických vězňů v Československu
Mezi nepřátele komunistů patřili vedle demokratů a ideových odpůrců také lidé nábožensky orientovaní. Zásahy se jich týkaly, přestože „na papíře“ existovala náboženská svoboda. Takže sice lidé mohli do kostela chodit, posílat děti na výuku náboženství, ale zcela jasné bylo, že za to budou nějakým způsobem „potrestání“.
A těžké perzekuce a útoky zažily samy církve, hned od únorového převratu v roce 1948. Zatýkání kněží, neblaze proslulá akce K, likvidující řeholní řády, věznění a další útoky se staly součástí existence komunistického státu. Po represi hlasité přichází represe o něco méně hlasitá, ovšem stále přítomná.
Čtěte také
Jistou pomyslnou ranou pro komunistický blok byl rok 1978, kdy byl zvolen nový papež a stal se jím krakovský kardinál Karol Wojtyla. Přijal jméno Jan Pavel II. „Jeho zvolení do čela církve po mnoha staletích italských papežů bylo odvážné z mnoha důvodů: jde o papeže z komunistických zemí a z Polska, země s velkou katolickou tradicí,“ vysvětluje host pořadu historik Michal Stehlík a dodává:
„V době jeho zvolení mu bylo 58 let, a tak to byla volba na několik desetiletí. Byl to silný signál směrem ke komunistickému světu, protože on to prostředí velmi dobře znal. A také se snažil propojovat východní a západní křesťanskou spiritualitu. Byla to mimořádná naděje pro věřící nejen v Polsku, ale v celém komunistickém světě. Jeho ‚Nebojte se‘ byla velmi silná naděje. Jeho politická síla se projevila i v tom, že dokázal veřejně komunikovat.“
Už se o nás nezajímají jenom lidé z lidskoprávních organizací, ale také papež.
Michal Stehlík
A nový „protivník“ komunistického Československa svými skutky jednoznačně usvědčoval státy komunistického bloku z potírání náboženských svobod. Ostatně jeho vztah právě k Československu byl zřejmý již od roku 1974. Tehdy Československo navštívil v souvislosti s pohřbem komunisty pronásledovaného kardinála Štěpána Trochty a nad jeho hrobem ho nazval „mučedníkem“.
Papež jako nepřítel
Doba jeho zvolení zasáhla Československo v hysterické kampani proti signatářům Charty 77, která vznikla v lednu 1977. Jedním z důsledků pak bylo založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, jehož členové poukazovali na nezákonnosti státu, který zároveň nedodržoval ani své vlastní zákony a smlouvy. Představitelé VONSu se tak ocitli před soudem a papež Jan Pavel II. promluvil ve svém projevu k celému světu a mimo jiné řekl:
„Nemůžeme zůstat lhostejní k odezvě, kterou vyvolal ve světě proces, k němuž došlo tento týden v Praze a v Československu, které je nám tak drahé. Přál bych si, aby zprávy o něm byly vždy takové, že vyvolají mezi všemi uznání a úctu.“
Posiloval lidi, rozuměl totalitním zemím. Je toho tolik, že rozhodně ovlivnil dějiny naší země.
Michal Stehlík
Historik Michal Stehlík jeho slova zasazuje do dobového kontextu a konstatuje: „To, že papež zmínil konkrétní odsouzené a Československo, bylo pro vězněné a pronásledované velká podpora, a to i v dalších zemích, zároveň to bylo nebezpečí i pro komunistický režim. Už se o nás nezajímají jenom lidé z lidskoprávních organizací, ale také papež.“
Propaganda komunistického státu se snažila vylíčit osobnost papeže jako nepřítele, spojence imperialistické Západu – právě takový byl dobový slovník – a zároveň se snažila využívat organizace Pacem in terris pro podkopání církevní jednoty zevnitř. I proti tomu se snažil papež jednoznačně vystoupit a v tomto duchu pak výrazně pokračoval kardinál František Tomášek.
„Nebojte se“
Do výčtu dalších silných kroků papeže Jana Pavla II. patří také jmenování biskupů pro Čechy a Slováky žijící v exilu. Stejně jako jeho dopis prezidentu Husákovi, stejně jako jeho nesouhlasná stanoviska vůči dalším krokům komunistického státu vůči věřícím občanům.
Čtěte také
A rok 1985 je rokem slavné poutě na Velehradě, která si připomínala 1100 výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu a tím počátky křesťanství. Mnohatisícový dav vypískal představitele komunistického státu a stal se tak symbolem papežova hesla „Nebojte se“.
Cestu papeže Jana Pavla II. do Československa v dubnu roku 1990 nazval tehdejší prezident Václav Havel zázrakem a pro řadu lidí to bylo pokračování zázraku spjatého se svatořečením Anežky Přemyslovny, ke kterému došlo v listopadu 1989. Právě v měsíci, který znamenal pád komunismu v Československu.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda papež Jan Pavel II. nezasáhnul do dění v komunistickém Československu Stehlík odpovídá: „Jednoznačně zasáhnul, a to jednoznačně systematicky a jasně od počátku svého pontifikátu po celých 11 let, než padnul komunistický režim v Československu. Posiloval lidi, rozuměl totalitním zemím. Je toho tolik, že rozhodně ovlivnil dějiny naší země.“
Pořad připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Michal Stehlík, režii měl Michal Bureš.
Související
-
Jan Pavel II. je s věřícími ve Velké Bíteši. V tamním kostele mají relikvii, kapku papežovy krve
Jedna z nejvýznamnějších událostí ve farnosti. Tak mluví o letošní pouti věřící ve Velké Bíteši. Do jejich kostela sv. Jana Křtitele přibyl jeden vzácný předmět.
-
Církev a papež František budou mít své role až po válce. Při usmiřování, odhaduje pedagog
Papež má zvláštní postavení nejen v církevním světě, ale protože je představitelem státu Vatikán, tak také v diplomacii.
-
O roli papeže ve válce s T. Petráčkem a P. Bratinkou
Papež František uvažuje o návštěvě Kyjeva, chce jednat také s moskevským patriarchou Kirillem. Je prý připraven udělat všechno pro to, aby ruská válka na Ukrajině skončila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.