Po 17. listopadu se neřešily jen problémy ekonomiky a politiky. Jazýčkem na vahách změn se stala ekologie, připomíná historik
V období socialistického Československa jsme v oblasti ochrany životního prostředí patřili k nejhorším státům Evropy. Lidé a zvláště pak ti, kteří žili v nejvíc znečištěných oblastech na severu Čech či Moravy, byli dokonce v přímém ohrožení života. Dýchat znečištěný vzduch museli ale i naši sousedé za hranicemi, takže postupně vytvářeli tlak i na vedení státu.
Problémy postupně narůstaly, řešení „neexistovalo“, nebo komunistický režim pouze předstíral, že ho ochrana životního prostředí už jen zajímá. Mezi lidmi narůstaly obavy a postupně se začali bouřit. Docházelo k demonstracím, které byly policejně rozháněny, a demonstranti se dostávali na „seznam“ nepřátel socialistického státu.
Václav Havel v rozhovoru pro exilové Listy uvedl: „Celá bída našeho politického systému se projevuje velmi transparentně i v ekologii. Každá srážka v jedné konkrétní otázce životního prostředí se okamžitě stane politickou konfrontací.“
Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí.
Miroslav Vaněk
Proč tomu tak bylo, vysvětluje host pořadu historik Miroslav Vaněk: „Tehdejší politický systém byl k ekologii přezíravý, vše se stavělo na tzv. železné koncepci. Naše prostředí bylo uzpůsobeno požadavkům Moskvy, RVHP a řešily se hlavně železné koncepce, uhlí, těžká chemie. V té době jsme se dostali na předposlední, či poslední místo Evropy v oblasti ovzduší a vody.“
Každá kritická připomínka se pak stávala až protistátním aktem. Stejně tak snaha získat informace, protože právě jejich zatajování souviselo s bídnými výsledky. Alarmujícím příkladem byla havárie v Černobylu v roce 1986, kdy se lidé o nebezpečí dozvěděli až po několika dnech, navíc z vysílání zahraničních médií.
A problémy se kupily
70. léta bývají označována jako léta nehybnosti – a problémy se kupily. Devastace krajiny, narušená societa, migrace obyvatelstva a katastrofický stav vody či vzduchu. A nic se nedělo – až v polovině 80. let do celé situace vstoupil předseda tehdejší federální vlády Lubomír Štrougal.
„Štrougal se v té době potýkal se zdravotními problémy a najednou ho začalo zajímat, čím to asi je. Dozvěděl se, že by za tím mohl být stav životního prostředí. A tak byly požádány největší kapacity tehdejší Akademie věd,“ říká historik Vaněk.
Čtěte také
Výsledkem pak byla zpráva, a to velmi kritická. V rámci utajení byla vyhotovena pouze ve 20 výtiscích, takže se neměla dostat „ven“ k „nepovolaným“. Jeden výtisk ale unikl a dostal se mezi chartisty a pak i do zahraničních médií. Ostuda státu byla rázem nebývalá, vyšetřování estébáků nabralo obrátky – kdo si dovolil tyto informace vynést? Problémem tedy nebyl obsah, ale to, kdo tyto informace zveřejnil.
Především druhá polovina 80. let s sebou přinesla zvýšený zájem lidí o věci veřejné. Objevily se různé nezávislé iniciativy či periodika typu Ekologický bulletin, kde se objevovaly texty lidí, jako byli Ivana Dejmal, Josef Vavrouška či Lenka Marečková.
V roce 1989 se pod tlakem sousedních států, především tehdy ještě stále západního Německa či Rakouska, v Praze konala schůzka představitelů cizích států a tématem bylo právě životní prostředí. Akce využily k hned několika protestům a demonstracím Pražské matky, které s dětmi v kočárcích upozorňovaly na děsný stav životního prostředí, ve kterých byly nuceny vychovávat své děti.
Rozbuška: Teplice
Rozbuškou změn se pak staly severní Čechy, konkrétně Teplice. Nejprve jen místní demonstrace postupně nabíraly na síle, a když přišel 17. listopad, protnuly se snahy o lepší místo pro život i s požadavky na změnu ve vedení skomírajícího totalitního Československa.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli ekologové přispěli k pádu komunismu v Československu, Miroslav Vaněk odpovídá:
„Určitě ano, bylo to vidět jak před samotným 17. listopadem 1989, a to až do konce roku. Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí. Byl to reálný problém, který tížil obyvatele. A domnívám se, že vedle ekonomiky a politiky, byla ekologie tím jazýčkem na vahách, který ovlivnil další dění v Československu.“
Celý pořad najdete v audiozáznamu.
Související
-
Julie Hrstková: Green Deal, červený hadr pro české politiky
Globální oteplování je fakt, se kterým už nepolemizují ani klimaskeptici. Jak jej zpomalit, to by měla naznačit konference OSN v Glasgow, kde Česko zastupuje Andrej Babiš.
-
Energetická krize se dotýká milionu lidí. To je důvod Green Deal upravit, myslí si Alexandr Vondra
Expertní týmy koalic SPOLU a Pirátů a STAN za sebou mají první dny vyjednávání o programu vlády. „U dekarbonizace by neškodilo trochu zvolnit,“ říká Alexandr Vondra z ODS.
-
Psycholog Jan Krajhanzl: Přehřívá se nejen klima, ale i společnost. Řada lidí by přivítala zpomalení
Studie České klima 2021 mapuje postoje veřejnosti ke klimatickým změnám. Jedním z autorů studie je sociální ekopsycholog Jan Krajhanzl. Co ze získaných dat ho zaujalo?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.