Po 17. listopadu se neřešily jen problémy ekonomiky a politiky. Jazýčkem na vahách změn se stala ekologie, připomíná historik

Problémy postupně narůstaly, řešení „neexistovalo“, nebo komunistický režim pouze předstíral, že ho ochrana životního prostředí už jen zajímá. Mezi lidmi narůstaly obavy a postupně se začali bouřit. Docházelo k demonstracím, které byly policejně rozháněny, a demonstranti se dostávali na „seznam“ nepřátel socialistického státu.

Václav Havel v rozhovoru pro exilové Listy uvedl: „Celá bída našeho politického systému se projevuje velmi transparentně i v ekologii. Každá srážka v jedné konkrétní otázce životního prostředí se okamžitě stane politickou konfrontací.“

Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí.
Miroslav Vaněk

Tehdejší režim ekologické demonstrace v Teplicích překvapily. Pořádkové jednotky se dav snažily zastavit. Došlo i na zatýkání|foto: archiv Marka Fujdiaka

Proč tomu tak bylo, vysvětluje host pořadu historik Miroslav Vaněk: „Tehdejší politický systém byl k ekologii přezíravý, vše se stavělo na tzv. železné koncepci. Naše prostředí bylo uzpůsobeno požadavkům Moskvy, RVHP a řešily se hlavně železné koncepce, uhlí, těžká chemie. V té době jsme se dostali na předposlední, či poslední místo Evropy v oblasti ovzduší a vody.“

Každá kritická připomínka se pak stávala až protistátním aktem. Stejně tak snaha získat informace, protože právě jejich zatajování souviselo s bídnými výsledky. Alarmujícím příkladem byla havárie v Černobylu v roce 1986, kdy se lidé o nebezpečí dozvěděli až po několika dnech, navíc z vysílání zahraničních médií.

A problémy se kupily

70. léta bývají označována jako léta nehybnosti – a problémy se kupily. Devastace krajiny, narušená societa, migrace obyvatelstva a katastrofický stav vody či vzduchu. A nic se nedělo – až v polovině 80. let do celé situace vstoupil předseda tehdejší federální vlády Lubomír Štrougal.

„Štrougal se v té době potýkal se zdravotními problémy a najednou ho začalo zajímat, čím to asi je. Dozvěděl se, že by za tím mohl být stav životního prostředí. A tak byly požádány největší kapacity tehdejší Akademie věd,“ říká historik Vaněk.

Čtěte také

Jiří Pehe: Stíhání Jakeše, Štrougala a Vajnara má nádech frašky

Výsledkem pak byla zpráva, a to velmi kritická. V rámci utajení byla vyhotovena pouze ve 20 výtiscích, takže se neměla dostat „ven“ k „nepovolaným“. Jeden výtisk ale unikl a dostal se mezi chartisty a pak i do zahraničních médií. Ostuda státu byla rázem nebývalá, vyšetřování estébáků nabralo obrátky – kdo si dovolil tyto informace vynést? Problémem tedy nebyl obsah, ale to, kdo tyto informace zveřejnil.

Především druhá polovina 80. let s sebou přinesla zvýšený zájem lidí o věci veřejné. Objevily se různé nezávislé iniciativy či periodika typu Ekologický bulletin, kde se objevovaly texty lidí, jako byli Ivana Dejmal, Josef Vavrouška či Lenka Marečková.

V roce 1989 se pod tlakem sousedních států, především tehdy ještě stále západního Německa či Rakouska, v Praze konala schůzka představitelů cizích států a tématem bylo právě životní prostředí. Akce využily k hned několika protestům a demonstracím Pražské matky, které s dětmi v kočárcích upozorňovaly na děsný stav životního prostředí, ve kterých byly nuceny vychovávat své děti.

Rozbuška: Teplice

Rozbuškou změn se pak staly severní Čechy, konkrétně Teplice. Nejprve jen místní demonstrace postupně nabíraly na síle, a když přišel 17. listopad, protnuly se snahy o lepší místo pro život i s požadavky na změnu ve vedení skomírajícího totalitního Československa.

Tehdejší režim ekologické demonstrace v Teplicích překvapily. Pořádkové jednotky se dav snažily zastavit. Došlo i na zatýkání|foto: archiv Marka Fujdiaka

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli ekologové přispěli k pádu komunismu v Československu, Miroslav Vaněk odpovídá:

„Určitě ano, bylo to vidět jak před samotným 17. listopadem 1989, a to až do konce roku. Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí. Byl to reálný problém, který tížil obyvatele. A domnívám se, že vedle ekonomiky a politiky, byla ekologie tím jazýčkem na vahách, který ovlivnil další dění v Československu.“  

Celý pořad najdete v audiozáznamu.