Mezi nejzrůdnější agendy StB patřilo vytváření protistátních provokatérů. Zřejmě se inspirovali gestapem, naznačuje publicista

„Už tehdy byla Evropa rozdělená železnou oponou, očekávala se třetí světová válka, atmosféra byla napjatá. Hodně lidí nepřálo komunistickému režimu, další měli ještě i zbraně z 2. světové války. A režim je chtěl eliminovat,“ vysvětluje host pořadu publicista Luděk Navara.

A dodává: „Velmi často se na někoho, kdo měl nějakou odbojovou zkušenost nebo byl jen potenciálně považován za nebezpečného, ,někdo‘ napojil a nabízel, že mu pomůže přejít hranice na Západ nebo mu vyhledá kontakty v zahraničí apod.,“ popisuje praktiky StB.

Státní bezpečnosti využívali ke své represivní činnosti i provokatéry, i když to zakazovala vnitřní směrnice StB.

Přestože provokace nebyly v rámci Státní bezpečnosti povolené, po otevření archivů vyplulo na povrch, že s nimi estébáci rozhodně nešetřili. Ani sám totalitní stát si s dodržováním vlastních zákonů a mezinárodních smluv žádné starosti nedělal.

Jeden z těch, kdo se do jejich „volavčích sítí“ lapil, byl František Mareček, který vystupoval pod krycím jménem „major Vašek“. Na popraviště přivedl hned několik lidí, například Gustava Smetanu z Litohoře, malé obce, která leží pár kilometrů od Moravských Budějovic. 

Arnošt Schwarzenberg 

K němu se estébák Mareček zřejmě dostal přes skupinu, která organizovala přechody přes hranice. Dával Smetanovi úkoly, vytvářel zdroje pro obžalobu a výsledkem byl trest smrti. Podobně „dopadlo“ mnoho dalších.

Mareček alias major Vašek se také dostal až k Arnoštu Schwarzenbergovi, který jako jediný z celé široké rodiny šlechticů zůstal v Československu. „Do hledáčku StB se dostal hned po únoru 1948. Byl zatčen a ve vazbě držen devět měsíců,“ popisuje publicista Navara.

Čtěte také

Vnitro po listopadu 1989? Estébáci byli naštvaní, že je porazil zrovna ten buržoazní synek Havel, odpovídá historik Žáček

„Mareček dostal za úkol dostat se do jeho blízkosti, napojit se na něj a na další lidi v regionu a vytvořit odbojovou skupinu, která by pak mohla být zatčena. Byl to také klíč, jak se dostat ke Schwarzenbergskému majetku.“

Co na tom, že údajná odbojová skupina žádnou činnost nevykonávala, Schwarzenberga stejně odsoudili. Tehdy už těžce nemocného stejně čekalo kruté vězení ve Valdicích a pak práce v uranových jáchymovských dolech, odkud se dostal až díky rakouskému velvyslanci.

Hrdinou všech tří odbojů naší historie pak byl Petr Křivka, národní socialista z Brna, který nesouhlasil s KSČ nově nastolenými poměry. Snažil se vybudovat odbojovou skupinu, zkušenosti měl, za 2. světové války se mu podařil dokonce odvážný útěk z gestapácké věznice. Tehdy se dostal do Anglie, kde pracoval jako „ochranka“ exilového prezidenta Edvarda Beneše.

Čtěte také

Kdyby nám v listopadu 89 estébáci vypnuli mikrofony, taky mohlo být po převratu, žertuje rozhlasová legenda Karel Sedláček

„Tento nezdolný bojovník pochopil, že se Československo odvrací od ideálů demokratického státu a začal kolem sebe shromažďovat lidi, kteří pomáhali rodinám zatčených a například tiskli letáky,“ říká Navara.

„Postupně se ale do jeho okolí infiltrovali lidé z okruhu estébáků, Vlastimil Procházka – agent Willi –, který začal postupně ovlivňovat fungování celé skupiny. Nabízel informace ze zahraničí, kontakty a také podrobnosti o plánovaném převratu a akcích zahraničního odboje.“

Výsledkem této rafinované akce byla akce tajné policie, při které byli všichni vylákáni na místo schůzky – a tam pozatýkání. Petr Křivka skončil na popravišti. Agent Willi nikdy potrestán nebyl.

Čtěte také

„Soudruzi, neprasečte! Potřebujem taky nějaké živé!“ slyšel skaut při zatýkání, než ho estébáci střelili do ramene

Plzeňský kraj se stal místem další speciální akce StB nazvané Kameny. Dostala se i do dalších pohraničních území až narostla do velkých rozměrů. Principem bylo vytvoření falešné hranice, kam se dostali všichni ti, kteří utíkali za železnou oponu. Jenže byli na falešném úřadě americké vojenské rozvědky.

„Tam emigranti řekli vše, co věděli, možná i o něco víc, protože se chtěli před Američany pochlubit svými zásluhami. Pak putovali do vězení. Jeden z takto zadržených dlouho nevěřil, kde je – až mu spoluvězeň ukázal ručník s nápisem ,Majetek věznice‘.“

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli různé protistátní léčky vytvářeli sami estébáci, publicista Luděk Navara odpovídá: „Vytvářeli, byla to možná jedna z nejzrůdnějších činností tajné policie. Navazovala na metody gestapa za války, které také vytvářelo mezi odbojem umělé sítě.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.