Vědci natočili unikátní záběry páření netopýrů. Zvířata při něm odhazují roušku

Na světě žije asi 1400 druhů netopýrů. U 90 procent z nich není zatím známo, jak se rozmnožují. To, že vědci měli možnost sledovat páření listonohů, plodožravých netopýrů ze střední Ameriky, byl proto výjimečný počin.

Badatelům se povedlo natočit, jak si samečci listonoha hájí území a jak se hromadně dvoří samičkám, které si z nich vybírají partnera. Biolog Jan Černý upozorňuje, že u listonohů se vyskytuje řada dalších zvláštností.

Lícní torby

„Tento druh netopýra má lebku, která ukazuje, že má mnohem silnější stisk čelistí, než by potřeboval ke konzumaci měkké potravy typu ovoce,“ popisuje Černý.

Čtěte také

Proč nechceme nosit roušky? Souvisí to i s krátkodobou pamětí, říkají vědci

Dodává, že si dovede představit, že někdo během výletu do Jižního Mexika nafilmuje, jak listonoh louská oříšky.

„Má něco na způsob lícní torby, kam si ukládá potravu do zásoby,“ doplňuje vědec další zajímavost. Tou by listonoh připomínal například křečka.

Otázkou zůstává, zda z takového vaku nevznikla i rouška, kterou teprve později netopýr začal používat i při námluvách.

Netopýří sbor

Výsledky pozorování listonohů shrnuli vědci do studie zveřejněné v časopise Plos One. Povedlo se jim natočit, jak samci společně zpívali a při tom šelestili hroty křídel. Další netopýři zpěváky sledovali.

Čtěte také

Lidský hlas vznikl úpravou genů tváře a hrtanu. Celý příběh evoluce řeči ale ještě čeká na odhalení

To, že se samci při námluvách ukazují ve skupinách, není v přírodě nic zvláštního. „I u některých lidských společenstev se muži namalují a seřadí do řady a ženy si vybírají toho, který se jim nejvíc líbí,“ říká Jan Černý.

Příkladem můžou být rituály domorodců z Chadu. 

Maškarní ples

Zoolog Evžen Kůs zdůrazňuje, že i samci celé řady dalších živočišných druhů jsou při páření vynalézaví. „Zákon zachování rodu není nic jiného než předat své geny,“ připomíná Kůs.

Netopýří námluvy přirovnává k maškarnímu plesu. „Tajemstvím je obestřena i spousta našich takzvaně obyčejných druhů,“ upozorňuje zoolog.

U netopýrů je ale podobný rituál podle stávajících poznatků vědců vzácný.

Zpěv netopýřího sboru uprostřed noci museli vědci poslouchat na speciálních přístrojích. Ultrazvukové frekvence totiž lidským uchem nezachytíme.

Pachové lákadlo

Otázkou pro vědce zůstává původ chlupaté roušky. Jedna z možností je právě zmíněný zpěv. „Možná funguje jako resonátor pro zvuky,“ uvažuje Jan Černý.

Čtěte také

Mozek třídí vůně podle chemie. Vonět nám může i méně pohledný člověk, zkoumají to vědci

Další stopa, po kterého jdou vědci, je čichová. O listonohovi je už déle známo, že vysílá pachové signály. Rouška sousedí se žlázami, z nichž samci vylučují feromonová lákadla pro partnerky.

„Nějakým způsobem se rozvoní, a když už to není potřeba, když samičku získal, tak to ukončí a začne akt, ke kterému to všechno spěje,“ vysvětluje biolog. Před pářením samotným jde rouška dolů.

Rozmanitost tónin

Jan Černý přínos studie vidí také v tom, že poukázala na rozmanitost druhů netopýrů ve světě. Jako příklad uvádí Kostariku, kde na malém ostrůvku ve sladkovodním jezeře vědci napočítali 60 druhů netopýrů na ploše kolem 2 kilometrů čtverečních.

„Když si člověk představí, jak se prolínají všechny ty tóniny a všechny ty neslyšitelné zvuky, musí to být koncert,“ předpokládá Černý. Zvláště pro jižní a střední Ameriku je velká rozmanitost netopýřích druhů typická. 

Velké druhové bohatství netopýrů je podle něj zároveň pobídkou k takzvané občanské vědě. I laický pozorovatel přírody s mobilem může někdy vědcům poskytnout cenné informace. 

Poslechněte si celou Laboratoř o netopýří roušce, kravách, kterým chybí lidé, a o rozpoznávání členů vlastního hejna. Debatují biologové Jan Černý a Evžen Kůs a herečka Lenka Kočišová.