Bonobové dovedli vědce k nové houbě. Podobá se lanýžům
Nejbližší příbuzní člověka, bonobové, pomohli vědcům vyhledat a popsat nový druh houby příbuzné lanýžům. Stejně jako u nás v mírném pásmu i v Africe tento typ hub slouží zvířatům k obživě. Hlavně ale pomáhá stromům, případně dalším rostlinám, čerpat z půdy živiny.
Aromatické houby, jako jsou lanýže, můžou být mimořádnou pochoutkou nejen pro lidské gurmány, ale i pro naše nejbližší zvířecí příbuzné, bonoby. Zvířata houby hledají podle čichu, což platí i pro nově popsanou houbu loupavku (Hysterangium bonobo), o níž vyšla studie v časopise Mycologia.
Výživná hodnota
Loupavka patří do skupiny hub, kterým se říká podzemky. Autoři studie ji zkoumali v národním parku Kokolopori v Kongu. Pro zvířata má velmi dobrou výživnou hodnotu a chutná prý podobně jako už známé druhy lanýžů. Zvířata, kromě bonobů jsou to například antilopy, pomáhají houbě s rozmnožováním. Tím, jak po ní pátrají, se hrabou v půdě a tak šíří její spory.
Čtěte také
Nejdůležitější úkol má ale loupavka podobný jako houby v našem, mírném pásmu. Pomáhá čerpat stromům z půdy živiny. Tak udržuje v kondici celé lesní ekosystémy a chrání kvalitu půdy.
„Houba nově objevená v Africe je svou biologií velmi podobná našim houbám, jako jsou lišky, hřiby, holubinky nebo ryzce,“ říká ekolog a mykolog Petr Kohout.
Jiný les
Bez soužití hub a rostlin neboli mykorhizy by nemohly existovat lesy ani u nás, ani v tropickém pásmu. „Rostliny by nemohly přijímat živiny a lesy by nevypadaly tak, jak je známe,“ zdůrazňuje Petr Kohout.
Čtěte také
Strom dodává houbě uhlíkaté látky, houba propojuje stromy navzájem a po těchto sítích lépe putují živiny.
Houby, které slouží i nám výživě, včetně lanýžů, jsou celoživotním zájmem spoluautora studie Matthewa Smithe z floridské university. Podle něj toho o lanýžích víme zatím jen velmi málo. „Jezdí po světě, sbírá a popisuje nové druhy hub v Evropě, v Africe i Austrálii,“ podotýká Petr Kohout, který se Smithem spolupracuje.
Aroma a chuť
V Evropě lanýže vyhrabávají mimo jiné prasata. „Mají výraznou aromatickou vůni a lákají různá zvířata, zejména savce,“ říká mykolog Michal Mikšík. To, že lanýž voní zvířatům, ale automaticky neznamená, že má příjemnou vůni i pro nás.
„Francouzi a Italové milují pravé lanýže z rodu Tuber, to jsou skutečné houbové delikatesy,“ dodává mykolog. Ani pravé lanýže ale nevoní nebo nechutnají všem konzumentům. Některé lanýže rostou i v Česku a sbírat se můžou jen pro vědecké účely.
Prasata a bonobové
Pravé lanýže patří k nejdražším potravinám na světě a jejich sběr a skladování není lehká disciplína. Ty nejvyhledávanější se pěstují na speciálních farmách mimo jiné v Itálii nebo ve Francii. Je těžké je skladovat, protože aroma se ztrácí už asi po týdnu od sběru. Ve volné přírodě rostou poblíž kořenů stromů a sběračům při jejich hledání pomáhají speciálně vycvičení psi nebo prasata.
Čtěte také
„Prasata mají speciální náhubky, které zajišťují, aby houbu nesnědla,“ vysvětluje Mikšík. Možnost, že by lidem v Kongu pomáhali při hledání nové houby bonobové, ale vědci nevidí jako reálné. „Bonobo si může najít klacek a houbaře ohrožovat,“ podotýká s nadsázkou Petr Kohout.
Studie z Konga je ale dalším dokladem toho, jak může k vědeckým výzkumům přispět veřejnost. Obyvatelé národního parku Kokolopori už nově popsanou houbu znali. Vyrábějí si z ní pasti na chytání zvířat, zvláště pak malých savců. Říkají ji simbokilo, což v bantuských jazycích evokuje rčení: Nikdy nenech svého švagra odejít, do této pasti ti spadne hodně jídla.
Poslechněte si celou Laboratoř o vlivu lanýžů na podobu lesa, o soužití hub a brouků a o ekologických náhradách kůže. Debatují mykologové Michal Mikšík a Petr Kohout a herec Kajetán Písařovic. Moderuje Martina Mašková.
Související
-
Vědci našli nezvyklou houbu, která potřebuje ke svému životu...
Viry můžeme najít v opravdu extrémních podmínkách. Příkladem mohou být solné pláně, kde vědci nalezli nový druh nezvyklé houby Sodiomyces akalinus. O těchto houbách...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.