Proč nechceme nosit roušky? Souvisí to i s krátkodobou pamětí, říkají vědci

Během akutní fáze pandemie covidu jsme zažili sebe sama nebo rodinné příslušníky v situacích, jaké jsme do té doby neznali. Ze studie neurologů a psychologů z Kalifornie plyne, že naše reakce na opatření proti koronaviru nesouvisí s tím, jak jsme vzdělaní, inteligentní nebo jaké máme osobní vlastnosti. V krizových situacích reagujeme všichni podobně.

Čtěte také

Kvůli epidemii se znovu objevují hranice venku i v nás, říká polská nobelistka Tokarczuková

 Náš mozek dokáže přijímat nejlépe jednoznačné instrukce typu uteč, braň se, schovej se. „Když to tak není, tak se unaví, podstatnou informaci člověk nepobere," vysvětluje neurofyziolog František Vyskočil.

„Když chceme, aby okamžitě lidé změnili chování, musíme dát krátké, jasné povely,“ doporučuje profesor Vyskočil. Stejně jako autoři studie epidemiologům radí, ať všechny pandemické instrukce pro občany píšou stručně, jasně a důrazně.

Jako složitý návod

V krátkodobé paměti se ukládají informace na pouhé sekundy. Některé si pamatujeme přirozeně, jiné se musíme učit. Odmítavou reakci na pandemické pokyny odborník přirovnává k únavě ze čtení složitých návodů k domácím spotřebičům.

Informace, kterou si máme osvojit – například opatrnost v době pandemie – si proto podle Vyskočila musí projít přes krátkodobou fázi a pevněji se usadit v oblasti mozku, kde máme dlouhodobou paměť. „Převažuje dlouhodobá paměť, ta se prosadí,“ upozorňuje vědec.

Obejmout polštář

Na různé lidi působí atmosféra kolem pandemie v různé míře. Někdo se stresuje, už jen když vidí ve zprávách lidi s rouškami, jiným lidem to nevadí. Chybí nám zaběhnuté rituály.

Čtěte také

Testujeme málo, tvrdí virolog Hirsch i biochemik Konvalinka. Teď to nutné není, namítá ministr Vojtěch

Naši schopnost přizpůsobit se pandemickým doporučením František Vyskočil dává do souvislosti i s takzvanou neuroticitou. „Ukazuje, jak jsme citově na výši, kdo má stupeň deset, je velmi citlivý,“ doplňuje neurofyziolog.

V krizových situacích, jako je pandemie, je proto podle odborníků důležité, zda máme někoho nablízku. „Kontakty potřebujeme velmi blízké, těsné, doslova kůži na kůži," říká Vyskočil. Stres z nedostatku objímání může proměnit naše sociální vztahy.

Když nemůžeme ani podat ruku, pořádně ji zmáčknout, pohladit naše blízké po rameni, stačí někdy milé gesto nahradit třeba zamáváním. „Můžeme také obejmout plyšovou hračku nebo polštář, jako to dělají děti,“ radí vědec.

Láskyplné chování

Profesor Vyskočil upozorňuje, že i v krizové situaci musíme brát v potaz individuální rozdíly v láskyplném chování. „U dívek je láskyplné chování dědičné a to z 45 procent. Z 55 procent je to vlivem prostředí, jednají tak, jako to dělala maminka,“ říká badatel.

Jak dodává, u žen tento typ jednání souvisí s jejich hormonálním vybavením, mimo jiné s oxytocinem nebo s prolaktinem. Tyto hormony podporují tvorbu mateřského mléka, když žena kojí, anebo tvorbu slz při citovém prožitku. Naopak muži se takovému jednání musí z 80 procent naučit. 

Poslechněte si celou Laboratoř. O významu nastražených uší v evoluci a o tom, jak dobrým úložištěm může být mozek, debatují neurofyziolog František Vyskočil a herečka Jana Janěková. Moderuje Martina Mašková.