Probdělá noc zvyšuje emoční stres, tlumí ho naopak hluboký spánek

Spánek dětí (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Spánek dětí (ilustrační foto)

Délka hlubokého spánku je zásadní pro prevenci úzkosti, po probdělé noci jsme k ní naopak náchylnější. Novou studii o tom publikovali odborníci z kalifornské univerzity. U skupiny osmnáctiletých lidí prokázali, že probdělá noc zvyšuje hladinu emočního stresu až o 30 %.

Jedním z našich novoročních předsevzetí může být snaha lépe se vyspat. Nové poznatky vědců totiž potvrzují význam spánku, pokud se chceme chránit od úzkostných stavů. Při hlubokém, takzvaném non-REM spánku, se nám totiž reorganizují mozková spojení. Studie o tom vyšla v časopise Nature Human Behaviour.  

Badatelé z univerzity v Kalifornii nechali skupinu mladých lidí probdít noc a pak sledovat emočně náročné videoklipy. Kromě zobrazení mozku pak mladí účastníci pokusu vyplňovali dotazník, jehož cílem bylo hodnocení jejich případných úzkostných stavů. Oblasti prefrontální mozkové kůry, které brzdí úzkost, měli vypnuté, naopak emoční centra nadměrně aktivní.

Denní rytmus

Studie byla motivována velkou společenskou poptávkou v USA. Úzkostnými poruchami trpí asi 40 milionů dospělých Američanů a počty těchto poruch rostou i u dětí a teenagerů. Nové poznatky vedou vědce k úvaze, zda nevyzkoušet spánkovou terapii, pokud při ní mozek brzdí emoce. V mozku se totiž vylučují tlumivé neuropřenašeče, jako je kyselina gama-aminomáselná zvaná GABA. Ve spánku se nám navíc opravuje poškozená DNA.

„Probdělá noc naruší tzv. cirkadiánní, ‚asi tak‘ denní rytmus, který potřebuje celé naše tělo, každá buňka, každý orgán,“ vysvětluje neurofyziolog František Vyskočil. Když nespíme, může se to projevit nejen aktuální únavou, ale ovlivňuje to i dlouhodobou reakci našich nervových buněk.

V zadní části mozku máme tzv. namodralé tělísko. „To potřebuje čtyři hodiny vyspání, naprostého klidu. Potom je schopno nás celý den povzbuzovat, abychom byli bdělí a čiperní,“ doplňuje Vyskočil. Právě v této oblasti nám podle něj ubývají nervové buňky, když nespíme minimálně čtyři hodiny. Prodlužování hlubokého spánku navozují některé léky antidepresivního typu, (v tom může spočívat jejich někdy rychlý nástup účinku) ale jak přirozeně, vlastně bez nich, prodloužit hluboký spánek na úkor mělkého REM, zatím nevíme. To mj. nyní sledují studenti na katedře fyziologie Přirodovědecké fakulty UK.

Sebevražda buněk

Když jsou buňky bdícího mozku stále aktivní, dávají v některých oblastech povel sobě samým k sebezničení, odborně se tomuto procesu říká apoptóza. „Buňka si řekne: jsem dlouho vzhůru, nikdo mě nenechá odpočinout, už mě nepotřebuje, a tak klidně můžu zahynout,“ přibližuje situaci Vyskočil. Zároveň varuje před představou, že několikadenní nevyspání můžeme beztrestně dohnat jednou za týden.

Častý spánkový deficit se nám totiž může vrátit ve stáří: „Stařecké poruchy spánku jsou především dány tím, že dobře nefunguje oblast namodralého tělíska,“ vysvětluje. Nedostatečný nebo nekvalitní spánek navozuje i jiné zdravotní potíže, přispívá například ke vzniku obezity a u dětí zpomaluje růst.

Poslechněte si celou Laboratoř, ve které neurofyziolog František Vyskočil, molekulární genetik Jan Pačes a herec Kajetán Písařovic debatují také o přínosu běhu do schodů a předškolácích u obrazovek.

Spustit audio

Související