V březnu 1945 opustil Beneš nejen Londýn, ale i Západ. Co říkal v posledním poselství domů?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Edvard Beneš

Dva zvukové záznamy z 16. a 17. února 1945 zachycují poselství Edvarda Beneše do stále ještě okupované vlasti. Ve svém posledním oficiálním projevu domů prezident použil termíny a rétoriku, která byla do té doby více méně skrytá, ale teď se projevovala už jednoznačně. 

Svědčila o tom, že se domů vrátí jiný Edvard Beneš, než který odlétal do londýnského exilu počátkem října 1938 po mnichovské tragédii.

Z toho, co prezident na vlnách BBC vzkazoval, šlo těžko dělat jednoznačné politické závěry, v každém případě se jeho rétorika měnila a londýnští demokraté museli být z jeho vize poválečného Československa znepokojeni.

Cejch pro agrárníky

I když to prezident samozřejmě neřekl na rovinu, politické spektrum mělo být v zásadně okleštěno o strany předválečné pravice. Prezident úplně odepsal agrárníky pod záminkou, že především oni se zpronevěřili své vlasti i demokratické vládě v těsně předmnichovských časech.

Na této straně neoprávněně ulpěl (a Beneš na tom měl lví podíl) cejch zrádců a kolaborantů. Strana se z toho nikdy nevzpamatovala, už během války její političtí konkurenti rozhodli o jejím zákazu a její přední činitelé, pokud válku přežili, byli do konce svých životů perzekvovaní a po únoru 1948 i věznění, včetně předsedy Rudolfa Berana.

Prezident ve svém posledním londýnském projevu domů mluvil o zemi, kde budou zpočátku spoluvládnout národní výbory, politické strany budou organizovány v Národní frontě a to celé bude jakousi novou „osvěženou demokracií“. Lidem doma to možná znělo nadějně, ale tak to v revolučních dobách bývá, že lákavá slova zakrývají zásadní problémy, ze kterých pak mohou vzejít politické i lidské katastrofy.

Bez zahraničních cest

Není bez zajímavosti, že při svém odletu do Moskvy 11. března 1945 opustil Edvard Beneš v zoufalém zdravotním stavu (po malé mozkové příhodě odletěl se zpožděním) nadobro nejen Londýn, ale západní Evropu jako takovou.

On, který jako ministr zahraničí meziválečného Československa býval v západních metropolích tak častým hostem, že mu bylo politickými předáky vyčítáno, že zanedbává domácí problémy, se po květnu 1945 nevydal na jedinou zásadní oficiální zahraniční cestu, a to až do své abdikace v roce 1948.

Hodně to vypovídalo o jeho politické i osobní situaci, a také o rostoucí diplomatické izolaci Československa v období takzvané třetí republiky mezi lety 1945 a 1948. Bylo jasné, do jaké sféry vlivu se země zařadila, ať už z donucení, nebo vlastním přičiněním.

Spustit audio
autor: Pavel Hlavatý

Odebírat podcast

Související