Jak vypadal běžný život v Praze za nacistické okupace? Lístků dost, ale jídla málo, vzpomínal voják Antonín
Běžný život v Praze. Co to vlastně znamenalo za nacistické okupace? Na dobu vzpomínal v roce 1942 a vysílání BBC voják Antonín, kterému se po mnoha měsících podařilo dostat přes Německo, Francii, Anglii a Gibraltar až do Velké Británie. Chtěl se zapojit do bojů na západní frontě.
Antonín mluvil o tom, jak vypadá běžná realita na území protektorátu. Nejen co se týkalo represí, ale i takzvaného obyčejného života, především zásobovací situace. Bylo zakázáno topit plynem a elektřinou a uhlí nestačilo.
Čtěte také
„Lístků dost, ale jídla málo,“ říká voják Antonín lakonicky. „Kdo přijde odpoledne, odejde s prázdnou. A slaneček, to je delikatesa, na kterou má člověk nárok jednou za čtvrt roku.“ V Praze se v té době nedalo bez potravinových lístků najíst ani v restauracích, o kvalitě piva raději nemluvě.
Kvetl pochopitelně černý trh a do města se dovážely potraviny z venkova, pokud to jen trochu bylo možné. Dělo se to navzdory tomu, že kontroly na nádražích byly přísné.
Nejhůř na tom byli Židé. Ti směli nakupovat jen v odpoledních hodinách, kdy už v obchodech nebylo prakticky nic k dostání, a o tom, že by si zkoušeli přilepšit skrz černý trh, se nedalo vůbec uvažovat.
1942: rok Lidic, Ležáků i dělnické dovolené
S tím souvisí fakt, o kterém mluví publicista a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět: rok 1942 byl především rokem strachu. Krvavá represivní mašinérie, kterou po svém příchodu do Prahy už na podzim 1941 spustil Heydrich, se po jeho odstranění ještě znásobila.
Rok 1942 byl rokem druhého stanného práva, rokem Lidic, Ležáků a dalších obětí. Gestapu se v tom roce podařilo rozbít síť okolo výsadků Antropoid a Silver A a prakticky zdecimovat český odboj. Začaly odjíždět transporty do Terezína a vyhlazovacích táborů.
Na druhou stranu, v roce 1942 odjel také první vlak s 250 dělníky na dovolenou do Luhačovic, dostali ji za dobrou práci ve zbrojním průmyslu. I tímto způsobem se snažil nacistický režim dát najevo, že lidé vlastně žijí v „normálních“ poměrech, a pokud poctivě pracují (a ovšem nepatří k rasově nevyhovujícím skupinám), mohou tím jenom získat.
S Jiřím Padevětem rozebírala situaci lidí v protektorátu Milena Štráfeldová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
