Reportáž z vokovické zbrojovky: idylické tlachání v závodní kuchyni i sociální vymoženosti
Na těch, kdo budou v klidu pracovat a držet disciplínu, nebudeme šetřit. Taková byla v kostce politika nacistické správy za protektorátu vůči dělníkům.
Zatímco studenti, česká inteligence a odhalení odbojáři i s širokým příbuzenstvem byli v protektorátní realitě postupně vystavováni nemilosrdnému teroru, pilný dělník ve zbrojní továrně, pokud se nepokoušel výrobu sabotovat, si mohl být v podstatě jistý, že se s ním bude zacházet podstatně vlídněji.
Čtěte také
Tento paradox je snáz vysvětlitelný, pokud si uvědomíme, jak velký význam přikládali nacisté hladkému fungování protektorátního průmyslu, pochopitelně především toho zbrojního.
V červenci 1942 redaktoři rozhlasu natáčeli v pražské zbrojní továrně ve Vokovicích, aby se „přesvědčili“ o tom, jak jsou tam dělníci spokojeni. Málo záleželo na tom, že mezi nimi byli často bývalí úředníci. I kdyby byli se svým postavením jakkoli nespokojeni, nedá se předpokládat, že by své pocity ventilovali právě před mikrofonem.
Zvýšené příděly pro dělníky
Nezávazné až idylické tlachání v závodní kuchyni se tak točí kolem samých pozitiv: lidových cen a kvality jídelního lístku v závodní kuchyni, široké nabídky sociálních vymožeností a tak dále. Nutno bohužel připustit, že závodní stravování nebo lázeňské pobyty v Luhačovicích byly za první republiky pro dělníky spíš výjimkou.
Smutným faktem je, že tato opatření nezůstala zřejmě bez výsledku: přístroje pro letouny Luftwaffe nebo řídící systémy pro raket V2 se v Praze vyráběly až do posledních dnů okupace.
Jak uvádí historik Prokop Tomek, na úzkoprofilové zboží protektorátního trhu jako cigarety, obuv a oblečení dostávali dělníci zvýšené příděly, které ovšem i tak sotva pokrývaly reálnou potřebu jejich rodin. Reportáž z vokovické zbrojovky spolu s Tomkem komentuje redaktor Pavel Hlavatý.
Související
-
Pracovní tábory v župě Sudety. Smrt tu našli váleční zajatci i totálně nasazení
Průmyslové severozápadní pohraničí, které se po mnichovské dohodě stalo součástí župy Sudety, bylo v období války místem, kam přicházeli lidé ze všech okupovaných zemí.
-
Ze čtyř kousků zimního prádla věnoval tři Wehrmachtu. Jak probíhala takzvaná Winterhilfe?
Takzvaná Winterhilfe neboli zimní pomoc pro německé vojáky na frontě byla jednou z vynucených akcí, kterým byli lidé v protektorátu v letech druhé světové války vystaveni.
-
Úkoly odborů za protektorátu? Hájit zájmy zaměstnanců, ale jen formálně a podle diktátu nacistů
Národní odborová ústředna zaměstnanecká. Pod tímto názvem fungovaly za protektorátu odbory. Ty samozřejmě měly ve válečné době poměrně specifickou úlohu...
