Každej chodí s hlavou sklopenou, zní v reportáži z června 1942. Dělníci tu „odsuzují“ smrt Heydricha
Že každej chodí s hlavou sklopenou, tvrdili v červnu roku 1942 dělníci z Klatov rozhlasovému hlasateli Josefu Cincibusovi. Ten se tehdy vydal do západních Čech, aby zjistil, jak moc čeští dělníci litují, že zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich podlehl zraněním po útoku výsadkářů Gabčíka a Kubiše.
Je to zajímavý příklad z celé řady aktů vynuceného smutku a pokoření českého národa po Heydrichově smrti. Známější jsou všelijaká masová shromáždění, na kterých lidé atentát odsuzují hromadně.
V této reportáži se ale lidé vyjadřují jednotlivě. Všichni automaticky odříkávají, že čin odsuzují, někteří dělníci slyšitelně naučeně odříkávají rádoby bodrým dělnickým tónem věty o tom, jak jsou smutní a jaký byl Heydrich jejich zastánce.
Bezobsažná vata
Jak připomíná historik Libor Svoboda, v atmosféře poprav nic jiného ani dělat nemohli. Přece jen je ale slyšet, jak redaktor i jeho respondenti balí potupné věty o odsouzení atentátu do bezobsažné vaty.
Než se Cincibus dostane k tomu hlavnímu, tedy k názoru na Heydrichovu smrt, vyptává se lidí, co dělají, jak se jim práce líbí a podobně. Ani on si pravděpodobně nechtěl zadat víc, než bylo nutné.
Dnešní díl z cyklu 100 příběhů z protektorátu nás zavede mezi české dělníky ze západních Čech. Připravila Veronika Kindlová spolu s historikem Liborem Svobodou.
Související
-
Manifestace herců v Národním divadle. Nacisté je nutili odsoudit atentát na Heydricha
Národní divadlo zažilo za dobu své existence leccos, ale zřejmě nejtragičtější a nejdramatičtější okamžiky v době heydrichiády v roce 1942.
-
Ze čtyř kousků zimního prádla věnoval tři Wehrmachtu. Jak probíhala takzvaná Winterhilfe?
Takzvaná Winterhilfe neboli zimní pomoc pro německé vojáky na frontě byla jednou z vynucených akcí, kterým byli lidé v protektorátu v letech druhé světové války vystaveni.
-
„Zákeřná smrt mu vyrvala z ruky pero...“ Reportáž z pohřbu kolaborantského novináře Lažnovského
Šéfredaktor novin České slovo Karel Lažnovský patřil k prominentním kolaborantským novinářům za protektorátních dob. Jeho neslavný konec připomíná Veronika Kindlová.
