Podkarpatskou Rus nabídl Beneš Stalinovi už v roce 1943. Jako odměnu za válečné úsilí Sovětů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Edvard Beneš v květnu 1934 na Podkarpatské Rusi

Říjen 1944 byl pro bývalou nejvýchodnější část Československa osudovým obdobím. Podkarpatská Rus se poměrně rychle propadala do Stalinova panství.

Čtěte také

Během tohoto měsíce bylo území osvobozeno, ale zároveň definitivně obsazeno Rudou armádou a Benešovo exilové vedení na něm ztratilo veškerou politickou moc. Pouze kosmeticky pojatá přítomnost zmocněnce československé exilové vlády Františka Němce a ministrů Huberta Ripky a Juraje Slávika na tom nemohla nic změnit.

Území, které bylo jako první část bývalého Československa osvobozeno, se prakticky ocitlo v právním vakuu, kde Rudá armáda ilegálně verbovala Rusíny (čili bývalé československé občany) do svých řad a začalo se tu vládnout pomocí loutkových národních výborů zcela podřízených NKVD a armádě.

Zlověstný signál

Edvard Beneš tuto část bývalého Československa zřejmě vědomě obětoval Stalinovi už v roce 1943, kdy mu ji v jedné ze svých mnoha slabých politických chvil v podstatě nabídl jako odměnu za válečné úsilí Sovětů. Tehdy ještě Stalin zdánlivě odmítl.

Čtěte také

Počátkem roku 1945 ovšem v osobním dopise Benešovi prezidentovi tuto skutečnost potměšile připomněl – v situaci, kdy on, Stalin, už v podstatě s daným stavem údajně nemohl nic dělat. Podkarpatoruský lid si prostě přeje stát se součástí Sovětského svazu, co tedy on může dělat jiného, než respektovat tuto vůli, že?

Bylo to vlastně flagrantní porušení jeho vlastního politického cíle, na kterém prezident Beneš po celou dobu svého druhého exilu lpěl, totiž že je třeba trvat na obnově Československa v předmnichovských hranicích.

A ztráta Podkarpatské Rusi byla také zlověstným signálem pro alespoň částečnou samostatnost politiky obnoveného Československa vůči osvoboditelské velmoci.

Mapa Československa v letech 1918 až 1938
autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio