Slovenské národní povstání, jedno z největších ozbrojených vystoupení proti nacismu

Oficiální začátek povstání se datuje k 29. srpnu 1944. Povstání vedli generálové Rudolf Viest a Ján Golian a jeho cílem bylo kromě odstranění pronacistického režimu také usnadnění postupu Rudé armády.

Čtěte také

Česká liga proti bolševismu měla vyvolat strach ze SSSR. Její vliv byl ale malý

V okamžiku, kdy povstání vypuklo, nebyli Sověti v dostatečné blízkosti slovenského území. Povstalci se ale museli do akce pustit, protože na Slovensku začal své jednotky rozmisťovat Wehrmacht. Později si povstání přisvojovali především komunisté, ale zapojeny do něj byly vesměs všechny protifašistické proudy slovenské společnosti. Povstalce materiálně podporovali Sověti a v menší míře i Spojenci, ale i přes houževnatý odpor bylo za několik týdnů potlačeno.

Už 30. října se v centru povstání v Banské Bystrici konala manifestace, která měla vyjádřit poděkování slovenského lidu za potlačení povstání. Akci byl přítomen i prezident Jozef Tiso a další vysocí činitelé. V archivu Českého rozhlasu se dochovala reportáž z této akce. Její součástí jsou i rozhovory s lidmi, kteří popisují brutální chování povstalců.

Distanc od fašistického státu

Je skutečně pravda, že během povstání docházelo k masakrům slovenských Němců nebo katolických kněží, kteří byli vnímáni jako zástupci fašistického státu. „Ovšem tyto činy rozhodně nemohou omluvit masivní teror, který v odvetu za povstání rozpoutali Němci a především Hlinkovy gardy,“ říká historik Libor Svoboda.

Čtěte také

Zapomenutý hrdina Mančal: Zahájil Pražské povstání, pravdivé líčení konce války mu ale zlomilo vaz

U nás v Čechách jsme si ze SNP za minulého režimu, který ho s oblibou propagandisticky zneužíval, občas dělali legraci. Pamětníkům se možná vybaví vtip: „Co byla 2. světová válka? Nevýznamná událost v rámci Slovenského národního povstání.“ To ale Libor Svoboda odmítá.

O vojenském významu povstání by se podle něj jistě dalo diskutovat, ovšem jeho morální a politický význam je nesporný. „Slováci dali najevo, že se distancují od fašistického státu a od nacistického Německa, jehož bylo Slovensko satelitem. Vybojovali si tak právo stát po válce na straně vítězů. Pokud by zůstali pasivní, vážně by jim hrozilo, že by skončili mezi poraženými.“ I přes snahy některých slovenských komunistů povstání do jisté míry otevřelo i cestu k poválečnému obnovení Československa.

I přes leckdy komplikované pozadí, kde se střetávaly různé zájmy, zůstává Slovenské národní povstání spolu s Varšavským povstáním jedním z největších ozbrojených vystoupení proti nacismu v Evropě.