V 90. letech byl Zemanův nápad budovat ČSSD úplná bomba. Plavat v tom uměl ale i Klaus, míní historička Gjuričová

V pořadu Osobnost Plus pokračuje: „Je to ten zánik federálních institucí, ,odrovnání‘ nějaké části politické elity a nástup do čela státu té republikové.“

Zeman byl výjimečný. Dokázal se vzepřít liberálnímu pravicovému mainstreamu.
Adéla Gjuričová

„Většinou se tomu v politických stranách říkalo druhá liga. Protože ti, kteří byli posláni do republikových institucí, měly v českém povědomí mnohem nižší status než instituce federální. Zároveň ve volbách 1992, kdy se už elity rozdělovaly, spousta politicky moudrých lidí – včetně například Václava Klause – se nechala umístit do institucí republikových,“ popisuje historička.

Čtěte také

Zeman zdeformoval parlamentní režim a občas se choval jako car. U Klause se pak averze k EU zvrhla až do obsese, hodnotí politolog Kopeček

Mezi politické špičky 90. let Gjuričová počítá i Miloše Zemana. „Byla to tehdy opravdu výjimečná postava v tom, že se dokázal vzepřít liberálnímu pravicovému mainstreamu a začít budovat sociální demokracii a její legitimitu. V 90. letech toto byla úplná bomba,“ říká s tím, že to chtělo argumentační šikovnost, kterou tehdy Zeman opravdu měl.

„Když se totiž noříte do starého materiálu, tak na vás vyskakují chytřejší a hloupější promluvy – a ty Zemanovy jsou velmi chytré.“ Podobně to podle historičky bylo i u Václava Klause.

Čtěte také

Vlastimil Ježek: Mou největší prohrou je, že Klaus a Zeman zůstali po Děkujeme, odejděte! v politice

„To také byla veliká věc – začít pozitivně nabíjet slovo strana. To tehdy přece znamenalo jen komunisty a něco zlého. Právě proto se Občanské fórum jmenovalo fórum, stejně jako mnohé další subjekty hnutí.“

„Klaus poprvé řekl, že strana je něco dobrého. Vzal s sebou britský konzervatismus a tvářil se, že na něj strašně navazuje. Situace v Občanském fóru byla samozřejmě mnohem složitější, ale Klaus v tom velmi dobře plaval a podporu zejména z neměstských nebo nepražských regionů chytře nabíral.“

Babiš byl také zlom

Dalším zlomem byl i vstup velkého byznysmena Andreje Babiše (ANO) do politiky.

„Určitě ano, ale zobchodňování politiky fungovalo už dřív. Ve chvíli, kdy politické strany obsahovaly spoustu podnikatelů, a ve chvíli, kdy na vzývání podnikatelů byla do značné míry postavena česká transformace, tak jsme je tam dávno měli,“ vysvětluje historička s odkazem na dokumenty z 90. let.

problém českého institucionálního vývoje je v tom, že instituce personifikujeme.
Adéla Gjuričová

Jedním dechem dodává: „Samozřejmě, že celá tendence k odpolitizování a odideologizování stran a zakládání nových subjektů pro každé volby ke vzniku stran jako k obchodním projektům samozřejmě nahrávala. Ale Andrej Babiš jako vlastník většiny českého agrobyznysu a ministr financí? Je samozřejmě směšné, kdyby to byla legrace. Bohužel, to ale není bonmot. A jako premiér? Ano, je to veliký přelom.“

Je členství v StB ještě téma?

Historička Gjuričová před nedávnem napsala: „My se tady donekonečna bavíme o tom, jak ten který politik spolupracoval se Státní bezpečností (StB), a neptáme se už, zda máme v parlamentu a vládě zastoupené konkrétní reálné kategorie a potřeby občanů a občanek.“

Zemana lze kritizovat, že nezve všechny nejvyšší ústavní představitele. Ale ani oni sami sebe nechápou jako instituci.
Adéla Gjuričová

„Psala jsem to v nějakém kontextu,“ odpovídá. „V kontextu debaty, jestli politika v tuto chvíli reprezentuje občany a jestli se někteří reprezentovaní cítí nebo ne. Ale problém českého institucionálního vývoje je v tom, že instituce personifikujeme. Zaměřujeme se na některé osoby a jejich osobní záležitosti, ale vůbec se neptáme na ty instituce.“

Čtěte také

Sociolog Biler: Klaus a Zeman zcela selhali. Měli lidem vrátit důvěru ve společnost a demokracii

Je tedy debata o spolupráci jakéhokoli politika s StB téma, nebo už ne?

„Pro mě jako pro historičku je téma lustrační zákon. Přece jsme už někdy řekli, že jsme se spolupracovníků StB zbavili. Tak jak je možné, že nám tady takto vyskakují nějaké spolupráce, které neumíme postihnout? Teď narážím na prezidentskou kandidaturu generála Petra Pavla, o které je teď veliká debata a zároveň není debata o tom, co je prezidentská funkce, co pro ni potřebujeme a tak dál,“ odpovídá.

„Je to úplně stejné, jako když se zabýváme pozvánkami na Hrad na svátek 28. října. Někdo řekne: Prezident mě nepozval, jiný řekne: Já stejně nejdu. To není osobní záležitost. Jistě, že můžete někdy vyjádřit svůj osobní morální postoj v mezní situaci, ale jinak by ti lidé měli být jako instituce.“

„Proto lze kritizovat prezidenta za to, že nezve všechny nejvyšší ústavní představitele – ale zrovna tak si myslím, že je potřeba vědět, že oni nechápou sami sebe jako instituci,“ uzavírá Adéla Gjuričová.

Celou Osobnost Plus najdete v audiozáznamu.