USA by měly zrušit všechna cla. Zatěžují spotřebitele a dělníkům nepomůžou, tvrdí expertka

24. červen 2018
Donald Trump

Americký list New York Times přináší komentář s názvem „Proč by měly Spojené státy zrušit všechna cla“. Jeho autorkou je Veronique de Rugyová z Univerzity George Masona ve Virginii.

Americký prezident Donald Trump ohlásil cla na zboží dovážené z Číny v hodnotě 50 miliard dolarů. Tarify na zboží za víc než 34 miliard přitom vstoupí v platnost již 6. července. Krok má podle prezidentova mínění přimět Čínu k nápravě obchodních praktik.

EU uvalila clo na americké zboží. Jediné, co se dá předvídat, je to, že se Trump zachová nepředvídatelně, říká náměstek Bärtl

02169275.jpeg

Evropská unie od pátku zavádí odvetná 25% cla na dovoz vybraného amerického zboží v hodnotě 2,8 miliardy eur (zhruba 72 miliard Kč) za rok. I vám tak zdraží americké výrobky, ale prý jen ty luxusní.

Každopádně není překvapením, že Peking chce v odvetě zavést cla v hodnotě rovněž 50 miliard dolarů na americké zboží. Donald Trump však reagoval s tím, že zvedne cla ještě o dalších 200 miliard.

De Rugyová kritizuje Trumpovu nestálost. Jeden den tak hrozil cly americkým spojencům z NATO kvůli údajným národněbezpečnostním důvodům. Další den obrátil a tyto státy z opatření vyňal. Jen o několik týdnů později ale zase změnil názor.

Spojené státy by učinily nejlépe, pokud by s takto nesourodým přístupem skončily, myslí si francouzská autorka. Washingtonu dokonce doporučuje zrušení veškerých celních tarifů, a to i kdyby zbytek světa nereagoval stejným způsobem.

Na cla doplatí spotřebitelé

Ekonomové od Adama Smithe počínaje totiž jako nejlepší politiku prosazovali volný trh. A mnohé studie rovněž ukazují, že státy se svobodnějším trhem mají vyšší příjem na hlavu a rychleji v nich roste produktivita práce.

Tomáš Sedláček: Trumpovi už nejde jen o blaho Ameriky, ale o rozvrat Evropy a nově i G7

Tomáš Sedláček

Napjatá atmosféra kanadského summitu ekonomicky nejvyspělejších zemí G7 si zaslouží i komentář ekonoma, vysokoškolského pedagoga a dřívějšího poradce našich ministrů a prezidentů Tomáše Sedláčka.

Odborníci už prý také dlouhou dobu vědí, že obchodní bariéry zamýšlené jako pomoc dělníkům v dané zemi ve skutečnosti silně poškozují spotřebitele. Příkladem mohou být americká cla na dovoz cukru z 80. let, která měla ochránit před konkurencí několik set výrobců na Floridě a v Louisianě.

Ve skutečnosti na zisky tamních farmářů doplatili spotřebitelé, kteří musí nejméně od roku 1982 každoročně za cukr platit více než dvojnásobek ceny oproti stavu před zavedením tarifů.

Hrozba propouštění

Totéž v pohledu de Rugyové platí pro Trumpova cla na dovoz oceli. Jejich zastánci tvrdí, že by měly ochránit důležité průmyslové odvětví a na 140 tisíc dělníků, kteří v něm jsou zaměstnáni. Nikdy se ale nezmiňují o tom, jak tyto přirážky mohou zatížit 6,5 milionu dělníků v továrnách, v nichž se ocel zpracovává. Když se připočítá počet všech Američanů, kteří kupují výrobky z oceli, dospěje se k ještě vyššímu číslu.

Modelová americká firma, jež dováží specifickou evropskou ocel, ji bude mít od okamžiku zavedení cel okamžitě o čtvrtinu dražší. Pokud přesune část těchto nákladů na zákazníky, znamená to, že konečný výrobek rovněž podraží a tedy hůře obstojí v konkurenci jak ve Spojených státech, tak ve světě. Další možností je, že firma přesune svou výrobu do zahraničí, aby docílila zlevnění materiálu.

Financial Times: Chování Donalda Trumpa je největší hrozba pro světovou bezpečnost

Setkání Kim Čong-una a Donalda Trumpa v Singapuru

Zahraničněpolitické kroky Donalda Trumpa na summitu nejvyspělejších ekonomik světa G7 a při jednání se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem hodnotí názorový text britského deníku Financial Times.

V obou případech to ale danou společnost může vést i k propouštění. Přesně to se stalo kvůli clům, které zavedl v roce 2002 tehdejší prezident George W. Bush. Restrikce vedly ke zrušení 200 tisíc pracovních míst v ocelářském průmyslu.

Volný trh je naopak pro de Rugyovou mimořádně prospěšná politika, což ale neznamená, že nutně působí vždy ve prospěch všech Američanů. Je také prý nejlepším receptem i v situacích, kdy jiné vlády sázejí na tvrdý protekcionismus.

Snížením obchodních bariér totiž státy zvyšují bohatství svých občanů bez ohledu na to, jaký přístup zastávají v zahraničí. Tato myšlenka je přitom v rozporu s veřejným míněním, podle kterého Spojené státy profitují ze snížení obchodních bariér jen tehdy, když i jiné vlády sníží celní bariéry vůči Washingtonu.

Hongkongský příklad

Mezi země, které vsadily na nízké obchodní bariéry, patří například Singapur, Nizozemsko nebo Nový Zéland. A zvláště pak Hongkong. V roce 1950 tam činil průměrný příjem na hlavu asi třetinu toho ve Spojených státech. K minulému roku již ale v Hongkongu byl o něco vyšší než ten americký.

I očekávaná délka života obyvatel Hongkongu byla v roce 1960 o tři roky kratší než ve Spojených státech. V roce 2017 už však ve vzájemném porovnání byla o pět let delší. Je zřejmé, že i další prvky tržní politiky přispěly k ekonomickému úspěchu Hongkongu, ale ani jednostranná politika svobodného trhu nezastavila jeho proměnu na jednu z nejbohatších světových ekonomik.

Právě Hongkong by si tak Donald Trump měl vzít za vzor, doporučuje de Rugyová. Zkušenost z této oblasti podle ní prokazuje to, co tvrdí ekonomové už dlouho: totiž že snižování obchodních bariér prospívá domácímu ekonomickému růstu bez ohledu na obchodní politiku jiných vlád. Trump by tedy raději měl cla snižovat než zvyšovat, soudí analytička. 

Spustit audio
  • Zahraniční
  • Zpráva
  • clo
  • Spojené státy americké
  • Donald Trump
  • obchodní válka