Financial Times: Chování Donalda Trumpa je největší hrozba pro světovou bezpečnost

Komentátor Philip Stephens píše, že americký prezident na kanadském rokování G7 odmítl dosavadní pravidla mezinárodního řádu a obchodu. V úterý pak prý Trump v Singapuru pokračoval v destrukci stávajícího systému opuštěním dlouhodobých bezpečnostních závazků Washingtonu k jeho asijským spojencům.

Ivan Hoffman: Drama v Kanadě, idyla v Singapuru

Setkání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem v Singapuru zamotalo hlavy politikům, ale určitě i vojákům anebo novinářům.

Jedním ze základů bezpečnosti Evropy a východní Asie za posledních sedm desetiletí byl právě americký alianční systém. Mezinárodněpolitická aktivita Donalda Trumpa v průběhu tohoto týdne nicméně ukázala, že prezidentovým záměrem je dosavadní pořádky rozložit, analyzuje Stephens.

K označení kanadského premiéra Justina Trudeaua za nepřítele, a naopak vychválení nově nalezeného přítele – brutálního diktátora, který si dokázal opatřit i jaderný arzenál – je totiž zapotřebí mimořádného talentu. Jedná se podle komentátora o schopnost, která se vymyká i dosavadní Trumpově praxi.

V Pekingu se radují

Stávající hlavu Spojených států ovšem není možné hodnotit podle běžných norem. Více než jeho konkrétní kroky nicméně vzbuzují hrůzu záměry, které se za nimi skrývají. Philips Stephens soudí, že z ústupu Donalda Trumpa z úlohy mezinárodního vůdce mohou mít radost především Čína a Rusko. 

V Moskvě a Pekingu teď zřejmě radostí létají čepice do vzduchu. Čínský prezident Si Ťin-pching totiž na setkání v Singapuru chyběl, ale bezpochyby z něj vyšel jako velký vítěz. Ve světě Donalda Trumpa, v němž má každý jednat sám za sebe a neohlížet se na druhé, totiž Čína nahradí americký vliv v oblasti východní Asie.

Moskva dává jasně najevo, že si nepřeje diplomatický úspěch USA−KLDR, myslí si publicista Romancov

Den po skončení singapurského summitu Donald Trump−Kim Čong-un je čas na hodnocení. Zapíše se schůzka do dějin, nebo jen začala americká rezidentská kampaň? A co další velcí hráči?

Japonsko, Tchaj-wan a Jižní Korea se pak mohou rozhodnout vzít si poučení z příkladu severokorejského diktátora. Jím prokázaný vzorec totiž zní: „Chcete-li být v bezpečí, pořiďte si jadernou bombu“.

Ostatní vůdci zemí G7 doposud měli sklon věřit, že se s americkým prezidentem bude dát nějak domluvit, usměrnit ho a v konečném důsledku se vše zvládne.

Francouzský prezident Emmanuel Macron zkusil lichotky. Japonský premiér Šinzó Abe to zase zkoušel přes pozvání Donalda Trumpa na partičku golfu. Britská premiérka Theresa Mayová přišla s pozvánkou na čaj s královnou Alžbětou v Buckinghamském paláci. Ale strategie založené na přívětivosti, zdá se, naprosto selhaly.

Západ neexistuje

Stálý předseda Evropské rady Donald Tusk se nedávno veřejně zamýšlel, jestli politická rodina západních zemí kvůli unilateralismu Spojených států čelí nárazové, nebo dokonce strukturální hrozbě. A Tusk je politikem, jehož myšlenky stojí za pozornost, myslí si britský komentátor.

Tusk je prý ale zároveň až příliš velkorysý. Sám Donald Trump již totiž tuto otázku jasně a nahlas zodpověděl – šéf Bílého domu odmítá už tezi, že by nějaká taková politická rodina ve smyslu společenství Západu vůbec existovala.

Japonsko nyní má zřejmý a historickou zkušeností podložený důvod pro vybudování silné armády a možná i pořízení jaderných zbraní. Dosavadní pacifismus ostrovní země byl totiž možný jen díky bezpečnostním zárukám ze strany Spojených států|foto: CC0 Public domain

Jediná dobrá věc, která se podle Stephense dá říci o společném prohlášení Trumpa a Kim Čong-una, je teze, že zabránilo bezprostřední hrozbě války. Ještě před necelým rokem přitom americký prezident hrozil proměnit Korejský poloostrov v hromadu sutin a popela.

Ostatně Trump tehdy vydal pokyn Pentagonu, aby začal pracovat na příslušných válečných plánech. Prezident mluvil o stisknutí jaderného tlačítka. Obyvatelé jihokorejské metropole Soulu v současnosti musí cítit úlevu, že americký lídr obrátil a rozhodl se raději Pchjongjang chválit.

Uznání pro KLDR

Zatímco tak premiéra Trudeaua označil Trump za „nečestného“ a „slabého“, diktátora Kima charakterizoval jako někoho, komu Amerika může „věřit“. Takový kontrast ilustruje opravdu zvláštní stav mysli Donalda Trumpa, podotýká Stephens ve Financial Times.

Deutsche Welle: Spojené státy se po summitu G7 ocitají ve stále větší izolaci

Dvoudenní schůzka zemí skupiny G7 v Kanadě neuklidnila napětí kvůli clům, která Donald Trump uvalil na dovoz oceli a hliníku ze zemí spojenců. Americký prezident nakonec o víkendu odmítl podepsat závěrečné prohlášení, které zpočátku stejně jako ostatních šest účastníků summitu schválil. Trump také slovně napadl Kanadu a vyvolal ještě větší nejistotu v obchodních otázkách.

Kdo si prý nicméně zaslouží pochvalu, je jihokorejský prezident Mun Če-in, který sehrál ve zklidnění situace mezi Amerikou a KLDR důležitou roli. A jak se zdá, tento politik neochvějně věří, že severokorejský vůdce chce dát přednost hospodářské modernizaci před cestou dalšího jaderného zbrojení. Mun ale zároveň musí pochopit zbytek světa, který odmítá považovat Kim Čong-una za nového Michaila Gorbačova.

V očích britského novináře summit v Singapuru nepřinesl nic nového v ohledu příslibu Severní Koreje, že se vzdá atomových zbraní. V důsledku naopak došlo k celosvětovému uznání jejího jaderného statusu. A rovněž k legitimizaci samotného diktátora. A to i přesto, že Donald Trump na singapurské jednání přijel s požadavkem transparentního postupu k úplné, ověřitelné a nezvratné denuklearizaci.

Dlouhodobým vítězem summitu bude Kim Čong-un, myslí si koreanista

Americký prezident Donald Trump a severokorejský vůdce Kim Čong-un na summitu v Singapuru uzavřeli společné prohlášení. KLDR se v něm zavázala k úplné denuklearizaci Korejského poloostrova. Co to ale ve skutečnosti bude znamenat?

Americkému prezidentovi se od severokorejského protějšku dostalo jen v podstatě bezvýznamných a banálních slibů, přesto ohlásil vítězství. Navíc ještě deklaroval, že Spojené státy upustí od velkých vojenských cvičení se svými dosavadními jihokorejskými spojenci. Argument zněl, že společné manévry jsou „hrozně drahé“.

Postupem doby Donald Trump chce kvůli nákladům z Jižní Koreje navíc stáhnout také kontingent bezmála třiceti tisíc amerických vojáků. Ve chvíli oznámení tohoto záměru pravděpodobně znervózněl i jinak optimistický jihokorejský prezident.

Konec japonského pacifismu?

Donald Trump se v průběhu uplynulého týdne v podstatě zasloužil o likvidaci všech podmínek, které od konce druhé světové války udržovaly mír ve východní Asii, má jasno Stephens. Dodává, že Japonsko nyní má zřejmý a historickou zkušeností podložený důvod pro vybudování silné armády a možná i pořízení jaderných zbraní. Dosavadní pacifismus ostrovní země byl totiž možný jen díky bezpečnostním zárukám ze strany Spojených států.

Představitelé v Tokiu si rovněž musí zodpovědět otázku, za jak dlouho se stane Čína ještě asertivnější. Součástí úvahy by mělo být i zamyšlení, jestli Donald Trump není ochotný vyměnit bezpečností záruky vůči Japonsku za lepší obchodní dohody s Pekingem. Britský žurnalista soudí, že podobně by se měli zamyslet i političtí plánovači na Tchaj-wanu, Filipínách i v Indonésii.

Americký prezident samozřejmě nestáhne vojenské síly dnes, zítra ani pozítří. Ale bezpečnost závisí na neochvějné vzájemné důvěře. Vůdci zmíněných států se ve svých úvahách musí zabývat horizontem událostí za pět, deset nebo dvacet let.

Výsledkem jejich zvažování na základě současného vývoje pak stěží může být něco jiného než domněnka, že se Spojené státy z oblasti stahují, byť se proces může zpomalit po konci mandátu prezidenta Trumpa.

Ani Čína, ani Rusko...

Na řadu teď přichází Evropa, domnívá se Philip Stephens. Šéf Bílého domu se v červenci zúčastní summitu Severoatlantické aliance v Bruselu. Už v minulosti propojil otázku nepoměru příspěvků členů obranného paktu s unijními cly na dovoz amerického zboží.

Jeho ministr zahraničí James Mattis investoval hodně snahy do přesvědčení spojenců, že pro prezidenta Spojených států je bezpečnost Evropy důležitá. Ale nezdá se, že by uspěl a že by lídři na starém kontinentu takovým slovům skutečně věřili.

Co tedy v současnosti představuje největší hrozbu globálnímu míru a stabilitě? Jadernými zbraněmi disponující Severní Korea vypadá nebezpečně, ale dá se zvládnout. Její vládce Kim není šílenec.

„Jsem tedy v pokušení odpovědět, že největší riziko je růst moci Číny nebo revanšismus Ruska. Pravdivá odpověď ale zní, že je to chování prezidenta Trumpa a jeho ústup od doposud platných mezinárodních pořádků,“ zamýšlí se Philip Stephens v deníku Financial Times.