Žijeme ve zlaté éře stupidity, ptá se list Guardian a odpovídá: Online obsah tu není pro přemýšlení

Své putování začíná na Massachusettském technologickém institutu, MIT, kde výzkumnice Natalia Kosminová pracuje na rozhraních propojujících mozek a počítač. Výsledky její práce by měly umožnit lidem trpícím neurodegenerativním onemocněním komunikovat pouze silou vlastní mysli.

Vědkyně se zabývá také tím, jestli může mít používání velkých jazykových modelů, jako je ChatGPT, negativní vliv na mozek. Všimla si totiž, že lidé si na pomoc generativní umělé inteligence velmi rychle zvykli.

Čtěte také

AI chatboti si vymýšlí až v polovině případů. Koubský: Lidé jim věří, to je skutečně velký problém

Spolu s několika kolegy proto připravila experiment, při kterém sledovala mozkovou aktivitu lidí při psaní esejí s asistencí internetového vyhledavače nebo ChatGPT a bez pomoci těchto technologií.

Ukázalo se, že čím více účastníci studie používali digitální berličky, tím nižší byla úroveň konektivity jejich mozku. Ačkoliv lidé pracující s ChatemGPT mohli mít dojem, že se v jejich mozku něco odehrává, ve skutečnosti se tam toho moc nedělo.

I když experiment nebyl příliš rozsáhlý a výsledek ještě nebyl podroben odborné recenzi, zveřejnění studie vyvolalo mezinárodní ohlas. Kosminovou zaplavily tisíce mailů. Většinou jí prý psali učitelé, kteří mají obavy, že umělá inteligence vytváří generaci, která sice za pomoci AI dovede produkovat přijatelné výsledky, nemá ale žádné znalosti a dané látce fakticky nerozumí.

Láska ke zkratkám

Zásadní potíž je podle vědkyně v tom, že člověk je evolučně nastaven tak, že jakmile se objeví technologie, která mu usnadňuje život, je připraven ji používat. „Naše mozky milují zkratky,“ konstatuje Kosminová.

Čtěte také

Zjednoduší se cookie lišty? „Dnes člověk vše slepě odsouhlasí, aby měl pokoj,“ kritizuje Koubský

Dodává, že k učení jsou ale potřeba výzvy. Právě pozitivní zkušenost s používáním umělé inteligence je důvodem, proč přenášíme na technologie tohoto druhu stále více úkolů a proč se tak snadno integrovala do života lidí.

Problém je, že jakmile si zvykneme na extrémně efektivní digitální svět, začne nám ten skutečný, plný překážek a komplikací, připadat příliš těžký a únavný. Proto se vyhýbáme telefonování, používáme raději samoobslužné pokladny, všechno si objednáváme přes aplikace a bez velkého přemýšlení jezdíme z bodu A do bodu B se zapnutou navigací

Spisovatelka a odbornice na vzdělávání Daisy Christodoulouová v tomto ohledu mluví o „stupidogenní společnosti“, která vytváří prostředí, v němž je snadné hloupnout.

Čtěte také

Špaček: Chtěl jsem, aby mě Zeman naučil šlukovat. Okamura by v rozhovoru se mnou shořel jako papír

Ostatně klesající trend ve skoré inteligenčního kvocientu už zaznamenala například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která testuje čtenářskou gramotnost nebo matematické a přírodovědné znalosti patnáctiletých.

Zatímco v průběhu 20. století se IQ celosvětově zvyšovalo, nyní se zdá, že v mnoha vyspělých zemích postupně klesá.

Kosminaová považuje za problematické, že technologické společnosti zabývající se umělou inteligencí nabízejí své produkty veřejnosti dřív, než plně pochopíme, jaký psychologický a kognitivní dopad mohou mít.

Efektivnější myšlení? Ne

Obavy z toho, že přijdeme o zdravý skepticismus nebo intelektuální nezávislost, se mohou zdát úsměvné. I Sókratés se ostatně domníval, že psaní oslabí lidskou paměť a podpoří pouhé povrchní porozumění. Psaní a následný technologický pokrok přitom umožnily širší přístup k informacím.

Čtěte také

Online svět je jediné místo, kde jsou děti bez dozoru rodičů, a tak si to užívají, říká Slussareff

Psaní tak mělo na společnost veskrze pozitivní dopad. Změnilo způsob, jakým získáváme a uchováváme informace, a umožnilo lidem být efektivnější a inovativnější.

Zdá se, že s umělou inteligencí, která dnes vědcům umožňuje rychlejší vývoj léků nebo diagnostiku nemocí, je to podobné. Už dnes je ale jasné, že AI má i své stinné stránky.

Jedním z problémů je, že naše digitální zařízení nebyla navržena proto, aby nám pomáhala efektivněji myslet. Téměř všechno, s čím se setkáváme v online prostředí, bylo navrženo tak, aby upoutalo naši pozornost, a vydělalo tak peníze. Velká část internetového prostoru je paradoxně informační pouští, kde je jedinou potravou pro mozek nepodnětný a bezcenný odpad.

„Experimenty na dětech“

Technologická konzultantka Linda Stoneová přišla koncem 90. let minulého století s termínem „nepřetržitá částečná pozornost“. Ten poměrně dobře popisuje stav, ve kterém se běžně nacházíme, když se snažíme přepínat mezi několika kognitivně náročnými činnostmi.

Digitální multitasking nám dává často klamný pocit produktivity. Podle Stoneové navíc neustálé notifikace způsobují stav přehnané ostražitosti, který má kognitivní následky – stáváme se zapomětlivějšími, hůř se rozhodujeme a méně se soustředíme.

Čtěte také

Rozkládají sítě lidem mozek? Je to sebeironie, říká expert. Psycholožka: Sítě ztěžují soustředění

Zatímco donedávna bylo možné na technologie delegovat pouze zapamatování nebo zpracování dat, generativní umělá inteligence nyní přišla se zcela jinou nabídkou – může za nás myslet. Éra AI tak otupuje naše schopnosti hodnocení, filtrování, shrnování informací nebo zvažování problémů.

Dopad generativní AI na kritické myšlení zkoumá Michael Gerlich ze SBS Swiss Business School. Věří, že správné použití umělé inteligence nás může učinit chytřejšími a kreativnějšími. Způsob, jakým ji většina lidí používá, však podle něj vede k nevýrazným, nenápaditým a fakticky sporným výsledkům.

Dnešní dospělí, kteří prošli vzdělávacím systémem bez možnosti nechat si napsat domácí úkoly umělou inteligencí, mají výhodu, uvažuje autorka článku. Upozorňuje na nedávný britský průzkum, který zjistil, že přes 90 procent vysokoškolských studentů dnes umělou inteligenci používá. 20 procent z nich přitom AI nechá napsat úkol celý nebo jeho podstatnou část.

Čtěte také

Ochraňme děti před sociálními sítěmi, volá Český elf. Expertka: Sítě je nezajímají, raději tvoří komunity

Většina rozsáhlých nezávislých studií přitom zatím dospěla k závěru, že čas strávený u obrazovky výsledky vzdělávání spíš brzdí. „Neexistují žádné dostatečné nezávislé důkazy, které by potvrzovaly účinnost těchto nástrojů,“ říká Wayne Holmes z Univerzity College London.

Má za to, že aktuálně fakticky experimentujeme na dětech. Novinářka Sophie McBainová proto v závěru textu pro britský Guardian pokládá otázku, zda jsou dnešní školy a univerzity připraveny na výchovu kreativních a originálních lidí, kteří vybudují lepší a inteligentnější společnost.

Poslechněte si všechna témata Světa ve 20 minutách. Viktoru Orbánovi už teď chybí miliardy na slibovaný 14. důchod. Tvrdé evropské sociální systémy živí vzestup krajní pravice. Jak se Albánie stala centrem globálního podvodnického průmyslu. Nizozemský projekt obnovy přírody, nabral špatný směr. Chybělo mu přijetí veřejnosti.